DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
 

Rybarina.eu - Lov kaprů a sumců‚ stránka o rybaření

Italská hejna

Italská hejna

Letošní dlouho očekávaná první výprava za Italskými sumci se jako vždy  do detailu plánovala v naší oblíbené hospůdce a to tak že důkladně a prakticky celou zimu. No a jak to tak bývá bylo nakonec samozřejmě všechno úplně jinak,než jsme si s kamarády u piva malovali,nicméně i tak se jednalo o poměrně zdařilou akci a o zážitky z ní se s Vámi rád podělím prostřednictvím tohoto článku. Vyrazili jsme tentokrát už 15. března v sestavě já,Martin a Honza,který dramaticky změnil naše plány tím,že pár dní před odjezdem koupil zánovní kajutovku a tak naše vize na lov z pevné země vzaly za své a bylo třeba improvizovat,neboť lov z lodi byl pro nás velkou neznámou. Cesta proběhla v pohodovém duchu a to i přesto,že s velkou lodí jsme nemohli jet rychle,nejspíš nám tak utekla jak jsme byli po zimě na ryby natěšení. Menší komplikace nastali až v přístavu,kde jsme dlouho čekali na místního jeřábníka jenž se zrovna oddával siestě a přes to v Itálii nejede zkrátka vlak. Od 12 do 16hodin tady nemáte šanci zajistit téměř žádnou službu a v tomto čase se tu prostě nemaká. Italové zkrátka umějí žít a nikam se neženou. Jakmile se ale jeřábník objevil,byl po odpočinku ve skvělé kondici a všechno už šlo jako po másle. Sundání lodě z vleku na vodu bylo pak dílem několika málo minut. Na vodě loď vypadala náhle mnohem menší a jelikož jsme byli rozhodnuti lovit všichni tři z paluby,napadlo nás co se asi bude dít v případě nějaké té jarní bouře nebo nedejbože vytrvalého deště. To nebyli vůbec pěkné představy a tak je rychle zaháníme lokem domácí slivovičky. Hned je mysl naladěna tím správným směrem a my začínáme stěhovat nezbytnosti k lovu a několikadenímu pobytu na loď. Po vyskládání věcí na molo vedle naší plovoucí základny se zdá být nemožné všechno harampádí do lodi naskládat,ovšem zkušený budoucí kapitán Jenda si i s tímto oříškem hravě poradí a rybářské krámy,outdorová výbava a v neposlední řadě i hromady piva mizí v lodních útrobách. Když píšu hromady piva tak se ještě mírním,neboť kamarádi jsou velicí milovníci pěnivého moku a jejich zásoby by nejspíš pokryli nároky nejedné restaurace 4cenové skupiny na celý týden.Vše je tedy naloženo a může se vyrazit,říkáme si. Nad námi se obloha začíná zatahovat a já nahlas vyslovuji otázku kdože z nás to bude v případě deště nocovat na palubě. V kajutě je totiž místa taktak pro dva rybáře a jeden z nás si zákonitě musí vytáhnout černého Petra. Brzy mi je jasné,že to budu já,chlapci popíjejí cestou pivko a moji otázku taktně přešli mlčením.No nevadí,nejsem přece z cukru říkám si a kochám se nádhernou řekou,kterou mám tak moc rád a kvůli které jsem ochoten vytrpět při rybolovu téměř jakékoliv  podmínky.Jsme rozhodnuti vynechat hlavní tok Pádu a lovit na jednom menším rameni,kde je předpoklad,že nebude tak silný vítr a velké vlny jež by nám mohli samotný lov dost komplikovat. Máme tentokrát ohromnou výhodu,nemusíme hledat volné a vhodné místo na břehu,ale zakotvíme se na náhodně vybraném fleku který se nám zrovna bude líbit. Naše strategie je taková,že prolovíme každou noc jiné místo což může být dobrá volba,ale ze zkušenosti vím,že také nemusí. Večer se kvapem blíží a moc času do setmění už nám nezbývá a tak,jelikož jsme navíc nevyspalí a z cesty unavení vybíráme rychle první nadějné místo a příliš nad tím nešpekulujeme. Od místního rybáře kupujeme ve spěchu několik cípalů a narychlo zavážíme. Kluci nástrahy umístí metr nade dno a já jak je mojim zvykem dám jednu rybu metr pod hladinu a druhou nechám hřbetem čeřit hladinu,tedy tzv hladinovku,která je mimochodem leckdy účinější než jakákoliv jiná prezentace. Konečně je vše tak jak má , na řeku padá tma a všude se rozhostí nádherné ticho,přerušené jen občasným šploucháním ryb,cinknutím rolničky,případně zasyčením otevírané plechovky s pivem. Únava vykoná brzy své a kluci se uvelebí v pohodlné kajutě kde okamžitě usínají. Já se pro změnu uvelebím na tvrdé a studené palubě a společníkem je mi až do rána všudypřítomná vlhkost a chlad. Budíme se kolem osmé hodiny,zjištujíc,že o naše nástrahy se v noci zcela jistě žádný sumec nezajímal. Co je pozitivní je fakt,že začíná svítit slunce a dokonce má sílu a slušně hřeje,za což jsem po chladné noci dost vděčný. Během chvilky jsou mé věci suché a byť je půlka března tak začíná opravdové a nefalšované vedro. Jaká krása po dlouhé zimě. Stahujeme pruty a na příhodném místě rozvíjíme denní tábor,kde hodláme nachytat nástražní rybky a přes den relaxovat. Relax se však nekoná,nástražky prakticky nejdou nachytat a tak je třeba se jejich lovu věnovat usilovně po celý den. I přesto navečer máme jen pár skaláčků okolo 15cm což se nám na zdejší giganty nejeví jako ideální nástraha. Nicméně na výběr není a tak převazujem na jednoháky,kotvíme na solidně vypadajícím fleku a zavážíme potěr na svá místa. Martin na jeden prut straží dva cejnky nad sebou,jedná se prý o nástrahu zvanou hejno,jak mi vzápětí bylo vysvětleno. Hejno se mi vůbec nelíbí a zůstávám u klasiky,tedy malá rybka na jednoháku.Jaké je však naše překvapení,když do pulhodiny od vyvážení dostává Martin záběr na své hejno. Nejvíc je ale překvapen právě on,neboť se zrovna věnuje vyndavání piva z lednice na špičce lodi a rychlý start k záběru by znamenal jistou březnovou koupel v plné polní. Neváhám a zasekávám tedy já. Tah není velký,ale po zimním půstu si vychutnávám i menšího sumce,který se snaží statečně vzdorovat. Přibíhá Martin , prut si zkušeně přebírá a během pár okamžiků zdolává krásně vypasenou,cca 140cm dlouhou rybu. Fouska rychle fotíme,pouštíme a Martin převáží bodující prut na úspěšné místo. Jsa osvícen skutečností,že záběr přišel na Martinovo hejno,rychle předělávám jeden prut a montuju dva cejnky nad sebe v předtuše dalších úlovků. Usedáme do křesílek,noc je opět chladná,ale to už nám vůbec nevadí. První rybu sezony slavíme štamprlí a než ji stihnem dopít je tu další záběr,tentokrát na prut kapitána Honzy. Hned je jasné,že ryba bude větší a tak s napětím sledujeme akci Jendova proutku,se kterým zachází tak dovedně,že 160cm sumec nemá nejmenší šanci. Krásná,tlustá cca 35kilová potvora je na palubě a my vychutnáváme úlovek,krásnou noc na milované řece,oblohu plnou hvězd a vůbec tak nějak všechno,co k tomuto skvělému koníčku patří. Je nám dobře a to je přece hlavní,proto tohle všechno vlastně podstupujeme a všechny ty neúspěchy,rozmary počasí a jiné komplikace jsou v takových chvílích rázem zapomenuty. Je tu jen čisté štěstí,radost z toho,že jste na rybách,radost ze splynutí s přírodou,radost z každé maličkosti kterou nám tato záliba přináší. V takových chvílích se vracím ve vzpomínkách do dětství,kdy mě strejda učil chytat ryby na slapském Cholíně a v duchu mu děkuji,děkuji za to,že mi ukázal cestu díky níž dokážu být i v tomto uspěchaném a chaotickém světě štasný a spokojený,alespoň tedy ve chvílích jako je tato. Pár fotek a Honza sumce vypouští,převáží a chystáme se zalehnout. To je ovšem nemožné,protože až do rána chodí záběry hodinu co hodinu a na palubu se podívá ještě několik slušných kousků. Žádní giganti,ale o tom rybařina není a tak se tím ani netrápíme a spokojenost panuje veliká.Co se záběrů týče,nic takového jsem dosud nezažil,sumci brali jako cejni,tedy teď a tady dokonce o hodně líp než cejni. Ráno balíme a poslední noc chce Honza zkusit své tajné místečko,kde mu loni spadla brutální rybka po cca 40minutové přetahované. Tomu se nebráníme protože co kdyby. Jsem zatím jediný bez slušného úlovku,v noci jsem zdolal 5 sumců, ale největší měl odhadem 110cm takže do této noci vkládám velkou naději. Den uteče jako voda ,nástražky máme opět malé,ale dnes už víme. Víme,že sumci berou na hejno a tak je nám hej. Honza bravurně kotví na svém top flíčku,které na pohled vypadá dost obyčejně,ale tak už to občas bývá. Zavezení je věcí okamžiku a můžeme napjatě sledovat dění na hladině. A sledovat je co,hned za soumraku začíná totiž pověstný Pádský tah mořských cípalů řekou a kdo tohle nezažil neuvěří. Gigantická hejna těchto ryb skáčou nad hladinu všude kolem vás a když píšu všude tak myslím doslova,několik cípalů nám skočí i do zavážecího gumového člunu a do nich zběsile najíždějí enormní hejna sumců všech velikostí a váhových kategorií.Sumci loví doslova organizovaně a nahánějí zoufalou kořist do mělčin nebo ji nasávají přímo na hladině. Během minuty tak není problém slyšet třeba 50puknutí za sebou,je to skutečně zážitek na celý život a to i přesto,že šance na ulovení sumce nám tímto rapidně klesla. Tohle představení za to určitě stálo,navíc sv Petr při mě stál a tak nad ránem zdolávám na hejno krásnou štíhlou,cca 25kilo vážící stošedesátku,tak co víc si můžu přát. Snad jen přežít pro mne velmi neoblíbené balení a dlouhou cestu domů,což se nakonec také podařilo a po 12hodinách v autě přijíždíme domů. Přijíždíme unavení,špinavý a hladový,ale víme,že to tak budeme dělat znovu a znovu,dokud to jen bude možné. Je to závislost a to závislost na celý život a je to tak dobře. Všem slušným kolegům rybářům přeji spoustu podobných zážitků od vody  a to ať už loví sumce nebo třeba plotičky na plavanou. Rybařina má mnoho podob a já škatulkování na kapraře,sumcaře atp. nemám rád, záleží na každém co ho baví a lovu jaké ryby dá přednost.
                                                                                                                                                                                                                                  Hrdobec