Založit webové stránky nebo eShop
 

Rybarina.eu - Lov kaprů a sumců‚ stránka o rybaření

Leden na ryby jedem

 

LEDEN NA RYBY JEDEM 

Ryby chytám už od dětství ale přiznám se,že zimní rybaření mě nikdy příliš neoslovilo a dokonce jsem měl dlouho za to,že měsíce jako je leden nebo únor jsou vhodné spíše ke zdokonalování se v rybářské teorii než k nějakým plnohodnotným výpravám,natožpak na revíry vzdálené tisíc kilometrů. Léta plynuly a já se tak nevědomky okrádal o nádherné i když mnohdy mrazivé chvíle u milované řeky. Vše se ale změnilo v lednu 2013 kdy mi den po silvestru zavolal kamarád Martin Lošťák,jestli bych s ním a pár dalšími kamarády nevyrazil na několikadenní lov candátů do Itálie. Martin je velmi dobrý rybář jehož výsledky hovoří sami za sebe a navíc je to skutečný znalec řeky PO jelikož zde už mnoho let provozuje půjčovnu rybářsky pojatých hauseboatů a na této řece tráví několik měsíců v roce. To všechno jsem dobře věděl a tudíž mi rozhodování netrvalo vůbec dlouho,dokonce se dá říci,že jsem měl v okamžiku zabaleno. Byla to akce takzvaně narychlo a tak za dva dny odpoledne už sestava ve složení Martin, Zdenek, Roman a já vyrážíme směr netušeným mrazivým dobrodružstvím. O půlnoci jsme na místě,tedy v přístavu u městečka Porto Viro odkud budeme podnikat naše tažení za candáty a navečer se vracet do útulně zařízeného a hlavně vytápěného hauseboatu kde se pohodlně všichni čtyři vyspíme a nebudeme tedy trpět zimou. Příjezd oslavíme douškem domácí slivovičky a jde se spát v předtuše událostí příštích několika dnů. 

Ráno nemůžu dospat a za svítání už přešlapuji na mole,naštěstí chlapi nejsou natěšení o nic méně a tak po rychlé snídani a opětovném doušku slivovičky,tentokráte pro štěstí, můžeme vyrazit. Rozdělujeme se na dvě party, Martin s Romanem startují menší,zato však rychlejší člun a já s lodivodem Zdendou zkusíme štěstí z boutu BB 12, který je pro podobné akce jako stvořený. Navíc v případě deště se je kam schovat, což vzhledem k ročnímu období hodnotím velmi pozitivně. Chlapi mají svá nadějná místečka a tak Zdenek míří na první z nich a já zatím navazuji na vláčkařské proutky osvědčené gumové nástrahy. Kotvíme a začínáme prohazovat vodu. Nebudu zastírat,že od samotného rybolovu nic extra neočekávám a akci beru spíše jako takové zpestření nenáviděné zimy a pobyt s kamarády se kterými se vídám jen zřídka. Jaké je ale mé překvapení když hned na druhý nához dostanu razantní drbanec do prutu a okamžitě mi je jasné,že tohle vázka nebyla. Byl to zkrátka stoprocentní atak na vláčený tvister, bohužel bez dalšího kontaktu s rybou. V ten okamžik jsem jako vyměněný a instinkt lovce ve mě probouzí maximální možné soustředění. Po několika dalších neproměněných záběrech jsem se dočkal a má první lednová ryba se stává skutečností. Je to nádherný, divoký a vzhledem k teplotě vody bojovný candát a navíc rovnou největší co jsem dosud ulovil. V ten okamžik už vím,že jsem ztracen a žádné období rybářského klidu už nikdy rodině nedopřeji. Zima mě v tu chvíli přestala děsit,vždyť je leden a já ulovil překrásnou rybu, ale co je hlavní tak jsem na rybách, na rybách u milované řeky s fajn přáteli , je mi moc dobře a to je to nejdůležitější,to co já osobně od podobných akcí očekávám. Ze snění mě probírá hlas Zdeňka, ať připravím podběrák a zanedlouho se i jeho candát ocitne na palubě. Opět krásná ryba. Čas na rybách utíká jako voda a tak,jelikož se začíná stmívat vyrážíme zpět do přístavu. Tam zjišťujeme,že druhá parta byla ještě úspěšnější a kluci ulovili dokonce 6 kousků z nichž největší měl úctyhodných 86 cm. Jsem jako v Jiříkově vidění,to snad není ani skutečnost,říkám si. Večer slavíme úlovky a dlouho do noci debatujeme a pořád je o čem. Únava nás nakonec přemůže a to je dobře protože ráno máme v úmyslu vyzkoušet sumcovláčku a já tak v polospánku začínám pomalu věřit ve svého prvního zimního sumce v životě. Vyjíždíme brzy ráno a dnes budeme všichni čtyři lovit z jedné lodi,takový je totiž plán. Zhruba po hodince plavby vybíráme horké místo,kotvíme a začínáme vláčet jen tentokrát s těžkotonážním náčiním. První záběr na sebe nenechá dlouho čekat,mám ho zas já a po chvilce zdolávám nádherně zbarveného cca 90 cm sumečka. Radostí div neskáču a přesto že mám uloveny nesrovnatelně větší kusy tak tento je a vždy bude můj první zimní sumec a to se počítá. Do večera už záběr neproměním,ale to mi vůbec nevadí protože kamarádi zdolají několik ryb do 130 cm a o akci tak není nouze. Do přístavu se vracíme unavení,ale šťastní a opět dlouho do noci vstřebáváme zážitky při degustaci oblíbené slivovičky. Třetí den se jede zase na candáty a většina z nás je tentokrát bez úspěchu. Ne tak ovšem Zdenda který proměňuje jediný záběr dne v překrásnou rybu 89 cm a váze 8 kg, což je velký zážitek i pro mne jelikož je to ten největší candát co jsem dosud viděl na vlastní oči. Tuto rybu náležitě zapíjíme a já gratuluji kolegovi, aby také ne když se jedná o jeho nový osobní rekord. Večer se kazí počasí a padá taková mlha,že není vidět doslova na krok což nám velmi komplikuje až téměř znemožňuje další vyplutí a tak se rozhodujeme výpravu o den zkrátit. Všichni jsme spokojeni,nikdo není bezrybka a tak nás to ani příliš nemrzí. Ráno balíme a po několika hodinách přijíždíme zpět do vlasti,ke svým rodinám díky jejichž laskavosti a někdy i hodně trpělivosti můžeme čas od času podobné akce podnikat takže tímto jim všem děkuji. Velký dík patří také Martinovi Lošťákovi, majiteli půjčovny boutů a lodí Fishingholiday bez jehož znalostí této řeky bychom v zimě zcela jistě nedosáhli podobných úžasných úlovků a co je hlavní, nebylo by k dispozici potřebné zázemí. Závěrem mohu zimní výpravu všem jenom doporučit ,neseďte v lednu doma a jeďte na ryby,protože za kamny ještě nikdy nikdo žádnou rybu neulovil a ani nic zajímavého nezažil.            autor:      Libor Hrdý /Hrdobec Sumčí/

TOPlist