Rybarina.eu - Lov kaprů a sumců‚ stránka o rybaření

Španělsko aneb jak jsem našel sumčí ráj.

Již pomalu tradičně vyrážím každoročně brzy na jaře nebo ještě v předjaří na milovanou řeku PO do severní Itálie. Nemohu se vždy dočkat ,zima mi neutíká a čas se vleče tak pomalu až bych brečel. Nakonec se ale pokaždé přeci jen dočkám a rybářské dobrodružství může začít ....tedy až na letošní rok. Vážná nemoc , chirurgický zákrok a dlouhá rekonvalescence byli předzvěstí rybářsky velmi slabé sezony....lékaři mě prorokovali ,že na ryby se podívám nejdřív v létě což jsem těžce nesl. Když kamarádi odjížděli v březnu do Itálie beze mne a když navíc ještě ulovili za pár dní tu největší a nejtlustší sumčí příšeru jakou jsme kdy všichni viděli tak mě do smíchu příliš nebylo.......rybu jsem klukům ze srdce přál ale zároven jsem chtěl být prostě u toho. Nevzdal jsem to , proti vůli doktorů se začal pomalu rozhýbávat a věděl jsem jistě,že já do léta čekat zkrátka nebudu. V té době jsem se na internetu seznámil s chlapíkem žijícím léta ve Španělsku, psali jsme si své postřehy ohledně rybařiny a nakonec slovo dalo slovo a sympaták Petr mě pozval na desetidenní rybačku. Přiznám se,že Spanělsko mne nikdy příliš nelákalo....přelidněné přehrady kde se může lovit pouze na jakési pelety, kdejaký začátečník si tu s pomocí průvodců uloví životní rybu,čekajíc přitom na posekaném trávníku pod kempem v pohodlném plastovém křesílku. Já potřebuji výzvy a tohle výzva žádná nebyla....naproti tomu řeka PO je výzvou sama o sobě. Nicméně mě se na Pádu v minulosti celkem dařilo a tak jsem si řekl že změna je život a společně s přítelkyní objednal letenky. Rozhodnutí mi usnadil i fakt, že Petr nežije ve zmíněné frekventované oblasti ale v místech ještě defakto panenských s nádhernou přírodou, spoustou divokých ryb a v neposlední řadě v blízkosti moře. Začal jsem se doslova těšit, hltal všemožné články a informace o této lokalitě a čas do odletu trávil přípravou nezbytností nutných s sebou. V den kdy jsem měl poprvé usednout do letadla jsem byl tak nervozní ,že udržovat při smyslech mě dokázalo pouze značné množství alkoholu. Dokonce ještě na letišti jsem si musel dát panáčka a pivko na kuráž , ovšem po zaplacení častky 300korun za jeden kousek jsem bohužel opět vystřízlivěl . Nebudu to protahovat, let jsem samozřejmě přečkal bez úhony a cesta do ráje byla tedy volná. Na letišti nás vyzvedl párek sympatických lidí ...Petr a Montse a můžeme vyrazit. Po příjezdu na místo se ubytujeme, dáme rychlou kávu a jde se na kutě ....zítra nás přece čeká první rybaření na řece Ebro tak je třeba býti odpočatí. Ráno jsem od rozbřesku na nohou a začínám dávat do kupy rybářské vybavení potřebné na večer...pruty,navijáky,návazce , však to znáte. Po obědě nás Petr vzal do místních sádek s úhoři takže o nástražní ryby je evidentně postaráno....projedem si městečko, okouknem krásnou lod kterou máme k dispozici a pomalu vyrážíme na vodu. Při vyplutí povídám.....sem zvědav jestli bude hned první den záběr....načež mě místní znalec uzemní odpovědí že do hodiny tam mam dvojku  Jelikož jsem zvyklý,že na Pádu nemusí záběr přijít třeba deset dní v jednom kuse tak se jen ironicky ušklíbnu a hledím si svého. Vidím nadějné místečko a tak kotvíme lod , já zavážím pruty a konečně usedám na sedačku...unavený ale štastný. Jsem štastný vždy když se ocitnu u krásné řeky, jezera nebo třeba jen návesního rybníčku...miluji prostě vodu a to v jakékoliv podobě. A samozřejmě miluji ryby ...a těma tato řeka doslova voní. Z rozjímání mě vytrhuje Petrův hlas....už ho tam máš tak nečum a sekej načež sem okamžitě na nohou a prut ohnutý do luku jentaktak vytahuji z držáku. Hned po záseku je me jasné,že můj Spanělský kolega se se svým odhadem příliš nemýlil a na prutě bude ryba kolem dvou metrů. To se za pár minut, po silovém zdolávání také potvrdí....můj první sumec z řeky Ebro má nádherných 195 cm. Kolem půlnoci stahujeme zbylé pruty a jedeme dospat spánkový deficit, pro první den máme beztak splněno. Druhý den nás Petr veze na své tajné místo u ostrova.....jen tam dojedem srdce rybáře i romantika zaplesá. Nádherný kousek řeky, nikde ani známka po nějaké regulaci. Všude kolem vývraty stromů, podemleté břehy nebo mělčiny s rákosím....k tomu průzračná voda a v dálce se tyčící majestátní vrcholky hor se sněhovými čepicemi. Nemám slov...jen bez řečí kotvím a rozvážím několik prutů...je jaro tak převážně do mělčích partií. Kocháme se okolím a zpěvem rozličných druhů ptáků....aby také ne když jsme v ptačí rezervaci. Netrvá dlouho a přichází první záběr ,ještě za světla tak jak to mám rád. Slušná ryba srdnatě bojuje.....je to sumčí fešák o délce 174cm. Převážím úspěšný prut a jakmile jsem hotov a přelézám do lodi ohýbá se udice nastražená v jiné části mělčiny. Tah je důraznější ,souboj delší a za soumraku vtahuji do lodě krasavce 198 cm dlouhého. Prostě nádhera. Mám nachytáno,jen sedím ,popíjim kafíčko a pozoruji cvrkot ve vodě a kolem ní.....neznám nic hezčího než takové chvíle. Aby toho nebylo málo tak těsně před půlnocí zdolám ještě po velikém boji sumce 218cm .......tři krásné ryby během cca 4hodin, to zažívám poprvé v životě. Vypadá to,že jsem našel svůj sumčí ráj a že to tak skutečně je se mi později mnohokrát potvrdilo. Zpátky se vracíme v euforii a zbytek dovolené trávíme při výletech po okolních městech nebo mořských plážích. Tato oblast totiž nabízí širokou škálu možností vyžití, nejen skvělou rybařinu, čehož samozřejmě využíváme. Na ryby vyrážíme vždy jen večer a pouze na pár hodin....tady to prostě stačí a není důvod trávit na vodě celé dlouhé dny a noce. Přítelkyni se povede rybka kolem 160cm , já ulovím ještě několik ryb kolem dvou metrů......jsme v sumčím ráji a je nám fajn. Jako všechno hezké i náš pobyt se chýlí ke konci a tak nezapomínáme ani na návštěvu místní restaurace a ochutnávku zdejších lahodných specialit....at už jídel nebo nápojů. Poslední den se opět vrací nepříjemný pocit z letadla jehož jsem se mimochodem nezbavil ani během několika dalších letů. Nicméně dvě hodiny strachu nejsou tak velká dan za možnost rybařit na tak úžasné řece jakou Ebro bezesporu je a proto jsem se sem vrátil během následujících měsíců ještě několikrát. Pokaždé jsme nachytali překrásné ryby, viděli spoustu pěkných zákoutí, koupali se v moři a ochutnali nespočet domorodých dobrot. A to všechno díky našim kamarádům Petrovi a Montse kterým prostřednictvím tohoto příběhu moc děkuji a doufám,že se s nimi co nejdřív opět setkám.....a kde jinde by k tomu mělo dojít než v překrásném sumčím ráji ....v deltě divoké řeky Ebro. Pokud bude o čem psát určitě tomu pár řádků opět věnuji. Hrdobec