Rybarina.eu - Lov kaprů a sumců‚ stránka o rybaření

Za kapry z brakických vod   

V říjnu 2012 jsem se rozhodl, že se přidám ke krátké výpravě Honzy a Libora, kteří měli naplánováno 5 dní na lodi v deltě řeky Pád.Můj plán tkvěl v tom, že zatímco kluci budou nahánět sumce z lodě, já zkusím chytat kapry na novém neprobádaném místě.Moc mne potěšilo, že se tento plán zalíbil i naší kamarádce Renatě která již delší dobu chtěla vyrazit s námi do Itálie. Slovo dalo slovo a měl jsem novou parťačku k lovu ze břehu. Příprava a nákup na výpravu nebyl nikterak dramatický, jelikož Renata vlastní rybářský obchod a tak jsme si při kafíčku připravily vše co by mohlo kapříkům zachutnat. Cesta byla příjemná a pro mne jedna z nejkratších už proto, že jsem neřídil. Celou cestu mě provázela obava z opakování letního výbuchu na kanálu Goro, kde jsem o kapra nezavadil, protože voda v tomto období byla tak slaná, že bych spíše věřil na ulovení tuňáka. Tentokráte jsme mířily ještě blíže k moři, kam téměř žádný kaprař nezavítá. Za to sumcům se tam daří stejně jako v okolí Porto Vira. Z Google Earth jsem měl vytipovaných několik míst kde se zdálo být pro kapry ideální prostředí. První z míst se nám podařilo přejet a tak  jsme mířily k druhému. To jsme našli vcelku rychle problém byl, ale v tom, že dostat se k vodě by byla práce na půl dne s mačetou v ruce a na to nebyl  čas, protože kluci už by byli nejraději na lodi. Proto jsme se přesunuly k dalšímu vytipovanému fleku, kde se dalo po menších úpravách a troše sekání trní  a jiného porostu dostat k vodě.Na břehu byl nádherný výhled jedním slovem !KRÁSA! první co jsem udělal bylo, že jsem ihned začal chutnat vodu a s velkým oddechnutím jsem zjistil že alespoň na povrchu slaná není. Přesto jsem ještě klukům pro jistotu řekl, že pokud nechytím cejna za pár hodin, že budeme potřebovat převézt na jiné místo. To sice slyšeli, ale jejich myšlenky už byli jinde a to na lodi. Po přenášení věcí ze stráně mezi trny a keři jsem chvatně rozdělal krmítkovou směs abych si byl jist, že i u dna voda není slaná a čekal jsem na záběr od cejna. Renča mezi tím uvařila výbornou kávu a k idylce v divočině chyběl opravdu jen ten cejn.Toho jsem se ale nedočkal, což mou psychiku maličko podlamovalo. Na hladině jsem zaregistroval malé rybky a tak jsem převázal na plovačku abych zjistil o jaké rybky se jedná, hned po prvním náhozu jsem zjistil, že to jsou bolínci. Renata si mezi tím také navázala splávek a rozhodly jsme se chytit alespoň o maličko větší bolínky aby jsme měly co píchnout na sumčáky. V těchto místech platila povolenka k lovu na pět udic a tak byla možnost kombinovat a rozhodnout se podle situace zda bude náš cíl lov kapra či sumce. Nakonec jsme to vyřešily tak, že jsme daly šest prutů na kapra a čtyři na sumce. S bolínkama se ale moc nedařilo bylo jich zde tisíce, ovšem málokterý měl více jak 10 cm. Při jejich chytání se jakoby ve snu, kousek od nás při našem břehu vyhodil kapr. To do nás vlilo velký kus optimismu a bylo jasné, že místo kde se kapr vyvalil na hladinu bude náš cíl pro krmení a předložení nástrah. Nafoukly jsme člun a já začal vnadit a pokládat nástrahy vše jsem cílil co nejblíže ke břehu. Vsadily jsme na Banana Nut Crunch od Dynamite baits o průměru 20 mm. Na toto boilies jsem vsadil díky předešlým zkušenostem a mému přesvědčení, že kapři z brakických vod, kde je plno krevet škeblí a různých ráčků rádi ochutnají něco sladšího. Navíc má toto boilies v sobě velký podíl tygřích, vlašských a brazilských ořechů které jak známo kaprům opravdu chutnají. Přesto jsme ale pro jistotu, kdyby kapr neměl sladkou náladu, nástrahy narychlo smáčely dipem banán/ryba od Mikbaits. Naše volba byla správná, protože netrvalo ani dvě hodiny a přišla razantní jízda na Renčin prut zavežený přímo do břehu. Bohužel zdolávání netrvalo ani pět sekund a ryba se vyřízla. Brzy ráno přišel další záběr a já cítil jak na druhém konci udice bojuje opravdu pěkná ryba, ač byla má snaha opravdu velká, nedokázal jsem rybu navézt na volnou vodu a přeřízla mi vlasec v potopených větvích. Prostě smůla, ale i tak bylo vše radostnější a když rybář ví kde je to správné místo, má velké možnosti začít kouti plány a vymýšlet taktiku jak dostat rybu z překážek. Při snídani mne napadlo že bych mohl kaprové pruty zavážet přes větve vrby která se skláněla do dálky deseti metrů nad místem krmení. Její větve nebyli nikterak ostré ani silné a mohlo by to pomoci v nasměrování zaseklé ryby na volnou vodu a tak jsme také udělaly. Na nastražené mini bolínky nebylo ani cinknutí natož záběr. Dopoledne se u nás vylodil škuner s našimi námořníky a shledání bylo radostné už proto, že s sebou přivezli krásného sumíka na focení. Sumec měl 174 cm a byl krásně vypasený. Byl uloven na bolínka cca 15 cm nastraženého na jednohák za tlamku, což Liborovi nabídlo nádherný souboj který nám začal vyprávět hned po puštění vousáče do vody. Po svačince a kávě odjela námořnická výprava kamsi do lagun pokusit se chytit větší nástražní rybky. Den jsme si krátily feederem a plavačkou avšak jediná ryba která stála za nastražení na sumce byl cípal kolem 40 cm. kterého jsem záhy zavezl na výměnu za malého bolínka. K večeru přišel Renatě záběr a po dvojím pípnutí se ryba rozjela směrem ke větvím Renata doběhla přisekla rybu a na malou chvíli se vlasec  zalomil o vrbu do pravého úhlu zmatený kapr který 100% nikdy nebyl na háčku to vzal jako povel a vyjel od břehu na volnou vodu  kde byla hloubka kolem 7 metrů a nic nebránilo k jeho klidnému zdolání. Po vyfocení, změření a puštění jsme si museli nalít sklenku bílého na oslavu první zdolané ryby. Kapr nebyl nikterak veliký, ale měl obrovskou ocasní ploutev což z něj dělalo opravdu krasavce. Další den se opět stavila naše lodní posádka a u kávy jsme si vypovídaly naše příhody. Jelikož nebylo možné chytit na feeder nástražní rybu i když už padlo dvanáct kilo krmítkovky vydali jsme se odpoledne všichni do lagun na nástražky. Po vylodění jsme se prodíraly houštinami kde se zhruba po sto metrech naskytl nádherný pohled na téměř nedotčený ráj. Na mne to působilo ohromujícím dojmem jako bych byl najednou v úplně jiném světě, ze snění mne probral Liborův první nához splávku a následný záběr. Během pár vteřin byl v podběráku kapřík cca 40cm. Renata chytila několik bolínků a já na první nához feederem chytl bolena 50 cm. Od lodi přiběhl Honza, že potřebuje silnější háček na kapry, protože se mu na feeder pod keři vyřízl dvakrát za sebou kapr. Zhruba hodinku jsme si ještě v lagunách užívaly záběrů od cejnků a bolínků. Po návratu k lodi nám Honza pyšně ukazoval kapra 59 cm kterého hodlal nastražit. V noci přišel záběr opět Renatě a opět na banán, kapr měl 76 cm a kluci nás informovali o dvou fousáčích kolem metru. Předposlední den výpravy začal pěkně z ostra, já i Renata po dvou záběrech v rozpětí tří hodin jedna rybka se vyřízla,ale tři kapři se s námi vyfotily rozměrově byli podobní, mezi 70-80cm. Poslední noc jsem byl tak unavený z každodenního zavážení deseti prutů, že jsem ani nezaznamenal, že Renča měla v noci záběr. Ráno mi radostně doporučila ať se jdu mrknout do saku, což jsem samozřejmě udělal. Byl tam nádherný tmaví říční kapr kolem 80 ti cm. Nemučily jsme ho už ani měřením, ani braním do rukou, jen jsem ho cvakl na vezírku a Renča ho pustila. Sotva jsem dosedl do křesílka ohnul se mi feeder jako luk a vrrrrrrrr svištěla cívka jak zběsilá. Doběhl jsem a lehce přisekl na cívce jsem měl sice dvacítku, ale byla nová a tak jsem věděl, že se můžu kapra pokusit odvrátit od jeho úmyslu zajet do nejbližšího křoví, což se mi také povedlo. Zhruba po deseti minutách krásného souboje mi Renata podebrala můj osobní rekord na feeder kapříka 71 cm. Měl jsem z něj větší radost než kdybych chytil metrového na kaprák. Zatím co jsme balily přišly ještě dva záběry od kaprů jednoho jsme vyfotily druhého jen pustily. Bylo nám líto, že musíme jet domů když konečně z našeho fleku začaly ryby stabilně brát. Bohužel taková byla domluva a Honza musel být druhý den v Praze. Na konec bych chtěl poděkovat Renatě, nikdy bych nečekal, že ženská může být tak výborný parťák na rybaření, klobouk dolů a těším se na další naší výpravu. PS: ani se nezlobím, že jsi jich chytla více :-)   Zdeněk M.