Rybarina.eu - Lov kaprů a sumců‚ stránka o rybaření

Naše rybářské články
Naše rybaření
translator
online:

Naše  výpravy

Pískovna Štít 2016

rybaření pískovna štít

Výprava na které jsem čekal zhruba 120 hodin na první záběr se za poslední tři dny stala výpravou z kategorie snů. Tři dny po sobě chytit metrového kapra, to se fakt asi děje jen ve snech a to nepočítám ještě jednoho metrového krasavce kterého chytil Libor a několik dalších kaprů mezi 75-87 centimetry. Prostě super !!! Vůbec by mě nenapadlo, že by se to mohlo takto zvrátit. Pískovna Štít není vůbec lehká voda jak by se mohlo zdát a proto si úlovků opravdu vážíme. Největší kapři výpravy : 100cm/15kg, 100cm/17kg, 100cm/18,5kg a 103cm/21kg

kapr 103cm rybaření pískovna štít   rybařina kapr 100cm

rybaření kapr 100cm pískovna štít    kapr 1m pískovna

                                                                                                                                                                                                                                            Zdeněk

Monstrum od Kolína

Devátého července 2015 se naplnila naše již déle plánovaná výprava na sportovní revír Kubšovka. Tato pískovna  je proslulá hlavně tím, že v ní plave nejméně deset druhů jeseterů včetně jesetera bílého a vyz velkých. Ač nejsem vekým příznivcem a návštěvníkem soukromých revírů, tak v tomto případě o mé návštěvě rozhodla v první řadě touha po ulovení velkého jesetera, což u nás ve volné přírodě není možné a také pozvánka od majitele revíru Františka Říhy. Při příjezdu na Kubšovku nás mile překvapil správce který nám sám od sebe začal pomáhat v přepravě našeho vybavení na nejzašší místo pískovny. Výbavy a nezbytností bylo mnoho, už jen protože s námi přijela půlroční dcerka Libora a Petry  Alenka . Po přestěhování se a prohlídce luxusního karavanu, který nám byl speciálně zapůjčen a dopraven právě pro naší malou parťačku, jsme nachystali naše nádobíčko a zanedlouho přistály na hladině naše montáže. Jako nástrahu č.1 jsem já i Libor používal halibut pelety, které jsme sypali i do PVA pytlíků a občas jimy prokrmily i kolem našich nástrah. Záběry přišly vcelku brzy v podobě padáků s kterými jsme si dost dlouho nevěděli rady. Po cca desátém promrhaném záběru, jsme  tyto padáky  připisovaly menším jeseterům . Když se nepovedlo zaseknou ani v jízdě, začala se projevovat frustrace, která nás donutila začít experimentovat s délkou návazců a také s nástrahami. Výsledkem byl první zdolaný jeseter Libora na kombinaci halibutky nadnášené pop-upkou. K večeru se usmálo štěstí i na Petru která zdolala krásného jesetera sibiřského. V noci jako by utlo ani záběr, ani popotah jen studený vitr který nás zahnal do chatky a Petru do karavanu k Alence. Druhý den začal v podobném duchu popotahováním a padáky a já byl stále bez ryby.Vyzkoušel jsem různé obalovací pasty rybích vůní,  těsta, boilies a já nevím co ještě a stále nic. Libor vsadil na  oblíbené peletky red halibut a krátký návazec a to se ukázalo být šťastnou volbou, protože do  deseti minut  sváděl nádherný souboj  s několika výskoky jesetera bílého, kterého jsem mu maličko záviděl. Krátce po tomto souboji si Libor zopakoval téměř totožný match s nádhernou vyzou.Po nafocení tohoto krasavce, jsem začal znovu experimentovat a skrátil návazec a místo 70 g zátěže jsem dal 150g  kterou používám jen na Labi při lovu kaprů. Tato kombinace mi přinesla sice úspěch, ale jen v podobě kapra a o toho jsem zrovna zde na Kubšovce nestál. I když mne také potěšil stále jsem doufal, že i já si konečně povodím pořádného jesíka. Ovšem to se stále nedělo a já přihlížel jak si Libor a Péťa vedou při zdolávání dalších menších kousků a já se pamaličku stávám chůvou malé Alenky. Nutno podotkout, že takhle pozitivní miminko jsem snad ještě neviděl, stále úsměv na tvářičkách a radost snad z každé grimasy kterou jsem na ni udělal. A tak běžel čas a přišla poslední noc naší výpravy a asi abych už nedoufal, začalo ještě pořádně pršet. Poslední záběr před půlnocí měl Libor a byl to kapr kolem 80cm který po vyfocení putoval zpět do vody a já s Liborem do spacáků. Ráno začalo balení a protože bylo nutné uvolnit naši chatku a místo dalším návštěvníkům. Přenesl jsem si můj tripod na vedlejší molo a rozhodl se ještě pokusit štěstí před odjezdem. Jako nástrahu jsem zvolil halibutku s kouskem romadůru a na druhý prut jsem dal jen romadůr přímo na háček a jal jsem se pomalu balit. Zrovna při skládání spacáku do lehátka začal pištět můj příposlech a za chvilku už stojím na molu s krásným kaprem lehce přes 10kg. Po 

vyfocení a puštění již druhý prut nenahazuji a vracím se k balení s myšlenkou, že mi prostě tentokráte jeseter není souzen. Jenže!!! Ani jsem nedošel k naší chatce a pííííííííííí ječí můj hlásič a vidím jak Libor zasekává a kříčí pojď Zdendo máš tam slušnou rybu ! Při doběhnutí přebírám prut a dovíjím v tu chvíly u druhého břehu vylítlo z vody celým tělem hrozné monstrum a já se hned podíval na můj prut a náhradní naviják na kterém byl ten nejlevnější vlasec o síle 0,34mm a pomyslel si, že tohle bude opravdu boj. A tak byl,  jeseter si bral z cívky pomalu ale jistě, žádné klepání nebo cukání, ale jen pomalý a brutální tah který jsem sice kontroloval, ale ne moc jistě. První krizová zkouška nastala asi po deseti minutách kdy se jeseter rozhodl jet přímo do vedlejšího mola a mě z obavy, že zajede do kůlu pod molem kde ho ztratím nezbylo nic jiného než se pokusit ho otočit. Snažil jsem se zabrat co nejvíce, ale zároveň se strachem, že povolí vlasec jsem přeci jen nechával (spíše citově) nějakou rezervu pro rybu. Jenže rybě to bylo vše tak nějak jedno a do mola jí chybělo sotva  pět metrů. V tu chvíly jsem již vsadil vše na hrubou sílu a akci mého kaprového prutu a to se ukázalo být platné i na toto monstrum. S oddechem a občasným přivinutím jsem kontroloval jak si ryba jezdí sem a tam. Libor se snažil natočit něco na video a stále mi něco radil, ale já do té chvíle vlastně nic jiné nevnímal jen rybu mě a naviják. Po zhruba dvaceti minutách se mi začalo zdát, že ryba slábne a tak jsem se snažil přitáhnout a získat nějaké metry v můj prospěch,což chvíly i šlo. Ale pak se  jesík asi rozhodl, že mi vyrve prut z ruky, protože předvedl pořádnou jízdu kterou zakončil výskokem a já sotva lapal po dechu a cítil jak mi pomalu hoří ukazovák kterým jsem dobržďoval cívku. Souboj už trval kolem půl hodiny a já získal pocit, že pokud nenastane nějaká chyba při podebírání můžu být vítězem. Libor a správce  již byli v neoprenech nachystaní ve vodě a já přešel na silové zdolávání kterému jeseter už vzdoroval jen zřídka a nechal se poprvé přitáhnout k molu, kde sebou mrskl a otočil se. V tu chvíly se potvrdilo, že to je Ruda největší obyvatel této pískovny a také největší vyza v Čechách. Po kratičkém výpadu jsem ho znovu nasměroval k molu kde si ho Libor přebral a společně se správcem se ho podařilo sklidnit a napůl vyzdvyhnout na plovoucí podložku. Adrenalin jsem měl snad i v uších páč jsem vůbec nevnímal gratulace od kamarádů. Byl jsem tak trochu mimo a jen se těšil do vody na focení a na to jak zvednu toho krasavce.  Obrovská radost byla znát i u všech co tam byli se mnou, dokonce i malá Alenka se smála ... Prostě BOMBA !  

Děkuju všem a speciálně Fandovi za možnost si prožít tento nepopsatelný zážitek a za super servis. A pro všechny kterým to zrovna nebere nepřestaňte doufat ono to přijde :-)  Zdeněk (Maxxx)

VYZA VELKÁ

          

Pískovna Ostrá 

 

Dne 6.6 2015 jsme byli pozváni na zkušební odlov sumců panem Horákem a Škodou Kteří vlastní tuto malebnou pískovnu. Po dohodě a vřelém přivítání jsme zavezly sumcové montáže a pro zkrácení času jsme pokoušely feeder a přívlač. Na přívlač se Liborovi zanedlouho povedl nádherný okoun kolem 45cm a mne zvedl z křesla obrovský kapr projíždějící v nádherně čisté vodě kolem místa kde jsem  navnadil  pro feederování. To nás naladilo na opravdovou loveckou notu a jelikož jsme měli volné ruce v tom na kolik prutů můžem chytat , během chvíle byli z aut kapráky  feedery i bič :-). Jediná Petra měla o něco více starostí protože svou premieru pod bivakem měla i její půlroční Alenka, ale i té se zřejmě na čerstvém vzduchu a v přírodě líbilo, protože byla po celou výpravu opravdu zlatá a stále vysmátá. Na kapry jsme zaváželi do různých míst a vždy přisypali jen trochu boilie kolem nástrah a tahle taktika  přinesla ovoce velmi brzy. Po té za námi přijel kamarád Zdeněk z Třebíče a ukázal nám jak vláčí profíci. Během dvou hodin chytl solidní štiku a osm nádherných pruháčů trofejních velikostí. Petra mezi tím zdolala krásného kapra lehce přes 80cm a za nedlouho přišel Liborovi první záběr na sumčák. Jak se zakrátko ukázalo nástrahu vzala štika přes 90cm a i když to nebyl sumec  byl důvod k radosti. V tomto duchu uběhlo  těch pár dnů jako voda. Na závěr výpravy jsem zdolal i já  krásně stavěného kapra 85cm a i když jsem několikrát zahlédl na krmném místě ryby o dost větší nebylo čeho litovat. Sumec se nám sice nepovedl, ale na kontě jsme měli několik krásných štik, okounů a zhruba 10 kaprů. Na závěr bych rád poděkoval majitelům pískovny za skvělé zážitky a možnost si zařádit na tak pěkné a čisté vodě.

  

        

  

     

                                                                                                                                                                                                                             Zdeněk M. Maxxx

Volání divočiny a splněný sumčí sen

Začátkem každého roku bývám už tradičně nervozní z toho, jaké výpravy za rybami mě v nové sezoně čekají, do jakých že končin mě moje dobrodružná povaha zavede a také s jakými úlovky se během mých toulek kolem rozličných vod setkám. Přírodu, vodu a její obyvatele miluji od dětství…….rybařinu a cestování jsem si zkrátka vybral za svou lásku a životní cestu . Dobrodružství pro mě začíná už ve fázi plánování a tomu se právě mohu věnovat za dlouhých zimních večerů a v hlavě si přehrávat v jakém duchu se ponese kvapem se blížící rybářské šílenství. Neznám nic lepšího, než po dlouhé, leckdy i strastiplné cestě stanout na břehu řeky z mých snů a cítit tu volnost , svobodu, nadšení i napětí, co se zde během následujících dnů všechno může odehrát. Směs emocí, které v takových okamžicích pociťuji může pochopit nejspíš pouze rybář, lovec nebo jiný nadšený obdivovatel a milovník přírodních kulis. Letos však bylo vše jinak ……na přelomu roku se nám narodila krásná holčička a já poprvé za dlouhou dobu žádné nutkání opustit domov nepocítil. Naopak jsem všechen čas trávil v rodinném kruhu, kde jsem pomalu zjišťoval , že úsměv miminka je pro mne najednou víc, než pověstné volání divočiny. Navíc jsem byl měsíc po operaci tříselné kýly a na dotaz jestli mohu vyrazit na sumce si lékař jen významně poklepal na čelo takže jsem usoudil ,že rodinné zázemí je pro letošní jaro to jediné pravé ořechové. Ale jak už to tak bývá, člověk může mít plány jakékoliv a stejně je nakonec všechno jinak. Začátkem března zvoní telefon….na druhém konci kamarád Honza praví, že jim další kamarád Václav z pracovních důvodů na poslední chvíli odřekl účast na plánované akci na řece PO v severní Itálii. Pojeď ty kámo….dítě už máš odrostlé, budou mu 3 měsíce a kýla to je sranďička…..byl Honza se vším rychle hotov. Samozřejmě kategoricky odmítám …..jsem totiž jiný člověk, rodinný typ a ještě k tomu po vážné nemoci…ujišťuji sám sebe. Tak si to aspoň nech projít hlavou kámo a kdyžtak se ozvi, povídá parťák a jelikož mě dobře zná, s klidem pokládá telefon. Nazítří jdu vše promyslet do oblíbené restaurace, kde s kamarády pořádáme pravidelné rybářské schůze. Po několika pivech a doušku něčeho ostřejšího je můj pohled na situaci samozřejmě o poznání pozitivnější……kýla se už dobře hojí a doktoři také přece nejsou vševědi a i zapřísáhlý a nefalšovaný rodinný týpek si přece čas od času může dopřát pánskou jízdu….zvlášť když jde jen o ryby. Abych si to druhý den nerozmyslel pro jistotu píšu rovnou sms Honzovi……počítej se mnou kámo, máš pravdu, co doma …..jedu taky. Odpovědí mi přijde jen úsměvný smailík značící, že přítel s tím tak nějak počítal. Zbývá nejtěžší část….představit plán ženě a dceři což také činím ihned po návratu z osvěžovny …..dokud kuráž nevyprchá. To je samozřejmě nadsázka, protože Petra je také rybářkou tělem i duší a pro takzvané volání divočiny má pochopení. Pro co ale pochopení rozhodně nemá, je odjezd na extremní výpravu do zahraničí s nedoléčenou kýlou. Jestli si s tím něco uděláš, tak domů ani nejezdi a za mnou s tím nechoď……hudruje a jelikož dobře zná mé hypochondrické sklony, divit se jí ani nemohu. Vždyť na operaci jsem se odhodlával víc jak půl roku a kdybych mněl co odkázat, sepsal bych snad před nástupem do nemocnice i závět. A se svými obavami ze zákroku jsem se svěřoval jak jinak, než převážně doma. Nakonec vše utichlo a já začal pomalu připravovat návazce, hledat všude možně i nemožně v bytových zákoutích, dobře na zimu uklizené rybářské vybavení a balit se na cestu. V pátek 20. března konečně vyrážíme v sestavě já, Honza, Jindra a další dva kamarádi Tomáš řečený“ plasťák“ a Martin jemuž nikdo neřekne jinak než“ kafožrout“. Po vypití kávy, totiž tuze rád pojídá logr s cukrem a se zlou se potáže každý číšník či servírka, pokud mu v dobré víře chtějí od stolu odnést hrneček s jeho lahůdkou. Cesta uťíká ,debaty a plány jsou v plném proudu a tak než se nadějeme, jsme v přístavu poblíž městečka Porto Viro. Zde máme zamluveny dvě lodě….lépe řečeno dva rybářsky pojaté houseboaty od firmy Fishingholiday, které se na příštích 6 dní a nocí stanou naším domovem. Plán je takový, že Honza,Jindra a Plasťák budou lovit z jedné lodě a já s Kafožroutem zůstaneme jen ve dvou na lodi číslo 2 . Nějaký ten proviant máme společný, tak je dohodnuto kotvit nedaleko od sebe, což se jeví jako rozumný nápad. Pád je těžká a nebezpečná řeka, kde není radno spoléhat jen sám na sebe a pomoc přátel se někdy může zatraceně hodit. Vyplouváme z přístavu, ale prognóza není vůbec příznivá……voda se v důsledku vytrvalých dešťů zvedla dost nad obvyklý stav a s tím bývá v jarních měsících bohužel spojené i její ochlazení. Přesněji řečeno z 11 stupňů spadla teplota na pouhých 9 a to je k úspěšnému lovu sumců hodně málo. Utěšuji se myšlenkou, že za takovýchto podmínek sice není možné očekávat mnoho akce,nicméně když už v takové vodě záběr přece jen přijde je, často od ryb gigantických rozměrů. Třeba budeme mít štěstí, říkám si …ale příliš tomu nevěřím. Jak už to na Pádu bývá, je první noc ve znamení odpočinku po dlouhé cestě , nošení věcí do lodí,namáhavému vybalování a přípravám k lovu. Je už téměř pravidlem, že první noc se záběr neudělá ani kdybychom se na hlavu stavěli….alespoň na mojich výpravách do Itálie to je víceméně jistota. V dalších dnech prozkoumáváme rameno řeky v blízkosti moře, ale nedaří se nám. Jen kolegové ze sousední lodě v noci měli záběr od dorostence kolem 130cm. S Martinem zkoušíme vše možné i nemožné…..jednu noc dokonce kotvíme v mělké laguně, kam jak tušíme sumci vyjíždějí z jara lovit všudypřítomné kapry,cejny a karasy. Počasí které panuje však zatím do lagun a slepých ramen menší rybky nenatáhlo ….jak brzy zjistíme. Je zima, ledový vítr a každou chvilku prší a tak i vidina sumce samotáře, který by se sem pod záštitou tmy vydal se tak nějak rozplývá. V podobném duchu kdy převládala chmurná nálada, místy až beznaděj kterou zaháníme každý po svém……Martin kávou s vynikajícím přeslazeným logrem a pivem, zatímco já hlty dobré hruškovice ,případně rumu ubíhá den za dnem a nezadržitelně se nám přibližuje konec našeho jarního výletu. Předposlední den od rána prší tak,že na palubu je možné vylézt pouze v kvalitní plášťěnce , kterou já samozřejmě nevlastním a tak zachumlaný ve spacáku jen tiše ležím a vyčkávám na příležitost vyjet alespoň na malou chvilku na vodu překontrolovat nastražené montáže. Chvilku před setměním jsou mé prosby vyslyšeny…….neprší. Rychle do člunu plného vody……vylévat ho na to čas nemáme, velí Kafožrout a já chtě nechtě musím souhlasit. Tma je tu co nevidět a kontrola by pak byla podstatně ztížena. Svlečený do trenek vyrážím v pojízdném bazénu, který náš člun připomíná nedbaje zimy ani větru. Všechno je jak má být, jen na jednom prutu chybí nástražní rybka……rychle ji měním za novou a peláším zas do spacáku, kde se dobrou hodinu pokouším zahřát a to jak pomocí zateplené tkaniny, tak i několika dlouhými hlty tuzemáku. Náhle se zpustivší přívalák z nás opět vysává veškerý optimismus a tak po dalším zateplování zevnitř i zvenčí zemdleně usínáme. Poslední dvě noci jsou před námi….vše je v rukou osudu, případně Svatého Petra, patrona všech rybářů. Zdá se mi ,že slyším, jak někdo říká …..a je tam, dokonce mi hlas ze snu připomíná ten Kafožroutův. Pro jistotu otevřu oči……není to sen, Martin se kvapem obouvá a narychlo rozvazuje plachtu chránící nás před deštěm. Vybíhám též….v takových chvílích mám pocit že bych zahanbil leckterého sprintera nebo jiného rychlostního sportovce a zmateně se setkáváme na palubě. Po 5ti dnech bez kontaktu a po dlouhé zimě v první ostré akci chvilku netušíme, která bije . První se vzpamatuje Martin ……tady, tady je prověšenej prut ukazuje zběsile…..to se stává když sumec urve trhací vlasec a pluje směrem k vám, pak žádná jiná signalizace záběru už přijít nemusí. Prut je můj dokonce, dojde mi duchapřítomně vzápětí a na nic nečekaje domotávám šňůru a sekám. Nic necítím povídám….je asi už v pr….., nicméně v takovém případě by měl vyplavat i velký a reflexně červený splávek. Ten však nevidím a tak znovu točím kličkou navijáku a podruhé razantně zasekávám. Jako do pařezu, povídám Martinovi svůj první dojem po kontaktu s rybou. Vyvezeno jsem měl cca 100 metrů proti proudu a sumec se klidně nechává unášet dolů k lodi. Pak ale náhle vycítil nebezpečí a s razancí rozjetého vlaku vyráží na vodu. Nejspíš díky studené vodě a ztuhlým svalům je však ryba malátná a unik se mi daří bez potíží zastavit. Zdolávání nebudu uměle protahovat protože to žádné drama zkrátka nebylo. Počáteční brutální síla je tatam a tak po dvou na vlas podobných únicích je ryba pod lodí, kde se drží zuby nehty u dna. Za pár minut už vidíme splávek…..předávám prut parťákovi a přelézám do vedlejší menší lodě odkud si ji podám tzv sumčím hmatem na první dobrou. Tuto záležitost nesvěřím u takové ryby nikdy a nikomu…..rybáři se bojí trojháků a sumčích kartáčů a tak se po dvacátém poklepání po hlavě kolikrát ještě fousáč zblázní a v poslední chvilce uteče. To se nesmí stát, tuhle rybu si oba zasloužíme ta je tvrdě vydřená v extrémních podmínkách a o to větší je prožívaná radost. Přijíždí kluci z lodi číslo 1 a připravujeme se společně na vytažení monstra do lodě. Náhle se vynoří ohromná rybí hlava ….Honza jen hlesne….to je strašná palice načež popadnu spodní čelist o velikosti půllitru a už nepustím. Společnými silami vytahujeme krasavce do loďky, která se najednou nezdá až tolik velká. Na první pohled vidíme, že kolem 2,5 metru tenhle kousek prostě má. Se zbytkem sil utíkám pro hruškovici ……takový úspěch se musí teamově zapít protože já sumcařinu vnímám jako souhru celého teamu a jednotlivec u monster z této kategorie sám nic rozhodně nesvede. Je den a tak se jdeme hned fotit, není nač čekat a s čím otálet. Ryba toho má dost i tak, takže vážení okamžitě zavrhuji……je to už má třetí ryba kolem magických 100 kilogramů a toto vědomí mi stačí a na pár kilech sem nebo tam mi v rámci zdraví mé kořisti rozhodně nesejde. Mnohem větší radost mám z měření, které ukáže poctivých 252 cm takže padla i poslední meta kterou jsem si kdysi vysnil a to pokořit délkovou hranici 2,5 metru. V 11 stupňové vodě skáču do vody skoro jako Michael Phelps a po pár tempech na rozcvičení pořídíme solidní fotodokumentaci a rybu ve zdraví pouštím. Následuje opět zahřívání a když už je nám všem teplo, některým dokonce téměř horko jdeme vše nachystat na poslední noc, od které se podle všech předpokladů dá hodně očekávat. Nebudu vás napínat, neudálo se vůbec nic, ale tak už to na rybách i v životě někdy bývá……když čekáme úspěch tak se nedostaví a přijde naopak v ten nejneočekávanější okamžik a vyrazí vám dech. Ráno stahujeme pruty, balíme věci a nabíráme kurz přístav. V šíleném větru a více jak půlmetrových vlnách to žádná sranda není, ale i tak po 4hodinách plavby stojíme po týdnu konečně na pevné zemi. Po dalších deseti hodinách stanu unavený a špinavý, ale živý a relativně zdravý a hlavně neskutečně šťastný v předsíni našeho bytu. Pohladím svou malou princeznu, políbím trpělivou spící ženu, podrbu vítající mě fenku Aju a po pořádné koupeli okamžitě usínám . Usínam s pocitem štěstí….štěstí z naplnění snu o přelstění rybího monstra, štěstí z několikadenního splynutí s přírodou, štěstím ze šťastného návratu k milované rodině. A až přijde volání divočiny znovu…..a ono přijde, tak opět vyrazím za podpory mých nejbližších a pokud bude moje cesta úspěšná, zase vám o ni v nějakém dalším článku povyprávím. Hrdobec

 

Brodský rybník (sumčí legenda jménem Pepa)

Dne 25.6. Jsme s Liborem nadšeně přijali pozvánku na pokus odlovení Sumčí legendy z rybníku Brodský. Proč legenda? Příběh vznikl přesně tak jak už to v rybářské latině bývá u rybářů kteří vybavením či nezkušeností přijdou o rybu která byla v danou chvíli nad jejich síly. Několik historek o tomto sumci jsem již zaslechl a Libor jelikož o proti mě na tomto revíru již chytal měl několik dalších od lidí kterým sumec unikl. Nebudu se rozepisovat o nezastavitelném monstru, obřích temných stínech u hladiny, zalehávání sumce a přetržených montážích které do té doby než potkaly sumce (Pepu) byli 100%. Každý kdo ryby chytá, zná tyto báchorky zakládající se méně či více na pravdě. Proto jsme se před samotným lovem setkaly přímo s majitelem rybníku Brodský Jaroslavem Kejnovským, abychom si ujasnily o jakou rybu se tu opravdu jedná. Jarda nám prozradil, že poslední dobou jim sumec větších rozměrů začíná decimovat rybí obsádku a že několika rybářům sice zabral, ale nebyli schopni jej zdolat. Jednalo se o přívlač a i záběry na boilies. Jarda sám sumce odhaduje na 180cm  jelikož při výlovu před 8 lety měl největší sumec v rybníku cca 140cm. Po poradě s Liborem a rozebírání možností a dohadech o velikosti sumce a o tom zda nemohl ještě někdo jiný hodit jiného sumce do rybníku jsme se přiklonily k odhadu pana Kejnovského a k tomu přizpůsobily naši výbavu. Po příjezdu k rybníku který mne mile překvapil tím v jaké krásné krajině se nachazí jsme rozmístily trhačky. Jelikož mám slabost pro kapry a dozvěděl jsem se, že v rybníku jsou pěkné kousky k 18 kg rozbalil jsem i kaprařinu, což Liborovi nedalo a také vyndal kaprák. Po rozbaleni náčiní bivaku a kávě jsem se nemohl dočkat večera kdy by sumec měl začít vyvíjet svou aktivitu. První záběr přišel přesně o půlnoci na mou trhačku s opravdu slušným cejnem. Rolnička se rozezněla a u prutu jsem v momentu ovšem nic se neděje chvilku koukám na světélko na špičce, ale neregistruji již žádný pohyb, po chvilce se tedy otáčím k odchodu a periferním viděním vidím jak se najednou prut úplně narovnal otáčím se a trhačka u protějšího břehu praská. Zásek a dovíjím výskok ve tmě  a rychlí uprk do strany mi dává vědět, že toto sumec rozhodně nebude... a ..taky, že není. Pod nohama se vyvalila nádherná a obrovská štika. Po chvilce ji Libor dostal do podběráku a už měříme, fotíme a radujem se z nádherného úlovku. Štika měřila 91cm a ač jsme to ještě nevěděli odstartovala nádhernou dvoudenní serii záběrů štik atakujících jeden metr. Za ty léta co jezdíme s Liborem po rybách jsem si po prvé uvědomil jak jsme sehraní, nikdo nemusí řict ani jediné slovo a vše proběhne nejrychleji jak to jde. Ráno zabodoval Libor se štikou 97 cm a já zdolal krásně stavěného kapra 86cm. Přes den se povedlo na přivlač několik štik z nichž největší Liborova měla 86 cm. Další noc se odehrávala ve stejném rytmu o půlnoci štika 95cm a do rána další dvě přes 90cm k tomu ještě přibyl Liborův candát a můj amur. Kolem 4 hodiny ráno jsme poprvé slyšeli tipycký sumčí zálov s pukancem a bylo jasné, že to byl Pepa, protože takový zvuk musela udělat opravdu ryba nadstandartních rozměrů. Bohužel to bylo vše co se lovu sumců týkalo a ač je rybník neveliký nepodařilo se nám za tři dny a dvě noci Pepu přelstít. Snad příště budeme mít více štěstí ........Ale těžko si stěžovat, protože chytit tak velké množství velkých štik za tak krátkou dobu,  je zažitek na celý život. Tímto děkujeme panu Kejnovskému a všem rybářům kteří si chtěji chytit trofejní štiku tento revír vřele doporučejeme.  Zdeněk M. (Maxxx)                                                                                                                                                  

          

         

       

           

Pilský rybník

   

Dne 30.5.2014 po více jak půlročním rybářském půstu (díky mému zaměstnání v zahraničí) Jsem se konečně chystal k vodě. Bohužel však moje nejoblíbenější řeka Labe byla natolik rozvodněná, že nemělo smyslu se tam pokoušet o lov. Proto bylo nutné vymyslet na rychlo nějaký náhradní plán. Přemýšlení po pravdě nezabralo mnoho času a hned jako první mne napadl Rybník Pilský v Bohdanči. Tento 3,5ha rybník jsem si oblíbil nejen pro jeho dobré zarybnění, ale i proto, že tam je prostě klid a pěkná okolní krajina. Dříve jsem byl zásadní odpůrce všech soukromích revírů ale jak šel čas naučil jsem se i je rozdělovat na dobré a špatné.Pilák u mě patří rozhodně k těm dobrým. Není zde cítit honba za penězi na úkor zdraví ryb a je znát, že o revír se starají lidé kteří rybařině opravdu rozumí. Balení probíhalo vcelku hladce a až na ešus jsem tentokráte nic nezapomněl. Team kolega Martin který se mnou jezdí velice často byl na rybníku první a v poklidu čekal až se prokoušu přes Kutnou horu kde staví nové kruhové objezdy a cesta tudy je opravdu hodně složitá. Konečně jsem u vody a už se těším na první záběry. Bohužel jako by naschvál kapři vůbec neberou vypadá to, že větší kusy jdou do tření a nezláká je zřejmě sebelepší boilies nepo peletka. Sem tam se na hladině nějaký převalí ale to je vše co bylo v pátek k vidění.V nočních hodinách zachutnalo mé vlastní boilies jeseteru který měřil 110cm.po změření a vypuštění jsem se mohl věnovat opět nerušenému spánku. V sobotu jsme s Martinem vyzkoušely feeder s mini peletkama halibut a s mini kuličkama které jsem ušoulal jen tak v ruce pár dní před výjezdem. Tato taktika nám přinesla mnoho radosti jelikož hned po prvním nahození nám přišel lín 41cm a pak ještě mnoho dalších z nichž největší měl 47cm. Lín je sám o sobě nádherná ryba která vždy potěší každého rybáře, no a když přijde i na nástrahu kterou si vyrobíte je radost dvojnásobná. A taky byla :-) Odpoledne přijela kamarádka Renata a její první slova byla, že nám tedy musí ukázat jak se loví kapr. Ta slova jsem  bral samozřejmě s úsměvem ovšem ten mě přešel hned 10 minut po tom co nahodila a zdolala vcelku slušného kapra. Po 2 hodinách zdolala ještě druhého a musel jsem uznat , že něco přeci jen umí :-) Noc ze soboty byla jako noční směna co hodina to záběr.Velmi často šlo jen o zatažení a puštění ovšem když je příposlech u hlavy vše vypadá nadějně.Zdolalo se pár kaprů průměrné velikosti a menší jeseteři kolem metru. Jako třešnička na dortu a již za svítání přišel na můj prut, mě velice známí jeseter Zdenda kterého jsem chytl minulí rok 2x za víkend. Zpočátku jsem si ale myslel, že se bude jednat o ještě většího jesetera který dostal jméno Amálka, protože souboj s ním byl opravdu víc než vyrovnaný a bylo znát že ryba je plná sil. Ani když celý vyskočil nad vodu jsem si nebyl jist tím, že to není Amálka. Po zhruba 12ti minutách jsem jesíka konečně  navedl do podběráku a zjistil že se jedná o mě známého Zdendu. Po focení a zvážení které se moc nevydařilo jelikož má váha do 22kg nestačila, jsem Zdendu pustil a popřál mu mnoho obezřetnosti do dalších dnů. Po zbytek neděle se povedl ještě Martinovi pěkný kapr kolem 70 cm pár sivenů na feeseder a bolen kolem 50ti cm.Touto cestou chci poděkovat bratrům Píbilům za vřelé uvítání na revíru a Martinovi a Renče za krásný víkend.                                                                                                                         

    

                   

   

                                                                                                                                                                                                                                 Zdeněk (Maxxx)
Venku počasí že by psa nevyhnal tak jsem z nudy a s můzou po včerejších deseti pivech napsal po třech měsících další článek. Hrubky omluvte....mé působení na školách nebylo příliš úspěšné takže buďte shovívavý přátelé .
 
Za Sumci v zimě a předjaří.
Před mnoha lety, v dobách mých sumcařských začátků jsem se domníval, že šance na ulovení sumce je v zimních měsících prakticky nulová . Tuto pro mne magickou rybu jsem tudíž naháněl od zahájení lovu dravců 16 června a s jejím lovem končil někdy koncem září…maximálně začátkem řijna. Na počátku mého tažení za největší rybou našich vod jsem tak, jako většina začátečníků příliš úspěchů nezaznamenal. Každý kdo jednou jedinkrát propadl rybařině si jistě dovede představit, jak jsem po takové často nevydařené sezoně trpěl a jen bezmocně sledoval pomalu 
ubíhající, nevlídné dny za okny i v kalendáři. Zkrátka toto období kdy jsem na sumce vyrážet nemohl, bylo na můj vkus až neskutečně dlouhé a 
moje touha po úlovcích a dobrodružství přitom neuvěřitelně silná…..což byla skličující kombinace. Jak léta plynula, tak zkušenosti i úlovky přibývali…..a po jednom takovém kapitálním štěstí, které se na mne na nedaleké řece usmálo jsem usoudil, že nadešel čas podívat se, jak že to vlastně vypadá se sumci na zahraničních vodách…především na revírech jižní Evropy. Když jsem se dozvěděl, že ideální čas k takové výpravě je březen, případně duben…..tedy měsíce o nichž jsem byl mnoho let přesvědčen, že sumcařský vercajk má být pověšen někde na hřebíku a já zas sedět u rodinného krbu, byl jsem velmi překvapen. Pustil jsem se do podobných expedic s velkou chutí a vervou sobě vlastní a brzy zjistil, že sumec v žádném případě není pouze letní dravec…..ale že naopak brzy zjara je šance na ty největší, nejtěžší a zároveň také nejopatrnější exempláře. Pokud dejme tomu v polovině března v Itálii svítí několik dní v kuse slunce a dojde tak poměrně rychle k markantnímu oteplení vody, nastává právě ten nejlepší čas pokusit se přelstít některého z místních mohykánů. Sumci jakoby mávnutím kouzelného proutku ožijí a ani ti největší z největších nejsou v tomto období příliš opatrní. Takže ve správný čas na správném místě a samozřejmě s kvalitní výbavou , obdařeni nejdůležitějším aspektem, jimž je prostě štěstí se můžeme dočkat doslova životních úlovků. Ten samozřejmě může přijít kdykoli….třeba i v parném létě….ale statisticky největší šanci v zemích jižní Evropy máte zcela jistě na přelomu zimy a 
 
brzského jara. A jelikož v tuto dobu jsou u nás dravci hájení a zima navíc většinou mnohem drsnější, tak mé doporučení je jasné……v zimě a na jaře dáme přednost končinám s příznivějšími klimatickými podmínkami. Je to dobré nejen z hlediska úspěšných lovů ale také načerpáme po dlouhé zimě energii ze zdejšího slunce, které má už touto dobou vekou sílu a dokáže prohřát tělo i opálit. V létě naopak doporučuji zůstat na domácí vodě a zkoušet své štěstí jak se říká za humny…..v Itálii a Španělsku je enormní vedro a místy také neuvěřitelná hejna krvežíznivých komárů a tuto kombinaci málokdo dobře snáší. Ale to jsem odbočil takže zpátky k jarním měsícům…….několikadenní slunečné počasí přímo vybízí k nastražení na sumce někam na mělčinu, do blízského okolí břehů , k popadaným stromům atp a hluboké jámy na dně nechávám v tuto dobu spát. Já osobně nemám rád lov na bojku….preferuji tzv. vyvazovanou…..trhacím vlascem upevním montáž s nástražní rybou přímo k nějaké překážce nebo větvi sklánějící se nad vodní hladinu. Jednoduché a v tento čas zároven velmi efektivní a navíc se nemusíte zabývat zhotovováním komplikovaného bojkového systému ani táháním s sebou k tomuto potřebných zátěží. Jako kuriozitu uvedu příhodu, kdy jsem v přístavu v Porto Viro potkal dvojici krajanů kteří vykládali půl dne z rybářského hauseboatu podivné předměty zdánlivě nesouvisející s lovem sumce. Asi po dvou hodinách mi to nedalo a šel jsem se zeptat cože to pánové vykládají…….zpocený a totálně zničený postarší chlapík mi odpovědí vyrazil dech…..zámkovou dlažbu kolego a s šibalským výrazem ve tváři a 10-ti kusy dlaždic v náručí v posledním tažení odkvapil. Samozřejmě mi hned došlo že se jedná nejspíš o zátěže na bojky a šibalský úsměv značil spokojenost, jak tento zdánlivý problém dotyčný bravurně vyřešil. Nic takového není samozřejmě vůbec nutné s sebou tahat….a to ani v případě, že chceme nástrahu umístit někde na volné vodě a vyvázat o břeh tak nemůžeme. V takovém případě použiji velký kámen nebo několik menších vložených v pevnější igelitové tašce, případně igelitku naplníme hlínou a párkrát ji propíchneme pro rychlejší potopení na dno……samozřejmostí je vše po sobě po skončení lovu pořádně uklidit. Časem mne přemohla touha pokusit se o úlovek ještě dříve…….expedice jsem zahajoval v březnu a končil v pozdním podzimu….většinou koncem listopadu, ale ani to už mi nestačilo a tak poslední dvě sezony jsem vyrazil vždy už začátkem ledna. První výprava byla velmi úspěšná a společně s kamarády jsme nachytali víc jak deset krásných, zimně vybarvených fousáčů do cca 130cm…..v tento ne až tak úplně lovu sumců nakloněný měsíc jsem měl i z takto velkých ryb obrovskou radost a kolem svého prvního lednového fouska jsem skákal radostí jako by měl minimálně 3 metry. Jako bonus jsme na přívlač dostali 8 candátů…..tam byla velikost o poznání zajímavější….nejmenší měřil 65 a největší 89 centimetrů takže radost a euforie z vědomí ,že jsme zimu pokořili byla veliká. Za to druhá akce byla víceméně ve znamení konzumace výborné domácí hruškovice……ryby naše snažení úspěšně bojkotovali po celou dobu výpravy a to jsme na vodě trávili i deset hodin denně. I tak toho že jsem to zkusil nelituji ani trochu….vždyť rybařina je už taková ….i v takzvaně top období vyjdeme často naprázdno. A je to tak dobře…..pokud bychom byli pokaždé úspěšní, pak by rybaření ztratilo své kouzlo a svůj lesk….alespoň já to takto vnímám. A o to víc si často tvrdě vydřeného úlovku vytoužené ryby cením. V lednu zkoušíme většinou pochytávat hlubší partije…..různé jámy a zlomy dna ale nevyhýbáme se ani mělčím úsekům…..právě ve zmiňované první a úspěšné lednové akci nás podobné fleky s nevelkou hloubkou párkrát mile překvapili. Takže neseďte v zimě a brzy z jara doma přátelé……šance je veliká. Letos mám za sebou už opět dva takové výlety…..jeden celkem úspěšný a druhý méně….a to je teprve polovina března. Dopíši článek a jdu pomalu balit…..protože za týden vyrážím zas vstříc jarnímu dobrodružství….co nás čeká a nemine to se teprve uvidí a pokud bude o čem tak se s Vámi o zážitky znovu a rád podělím.                                                                                                                                                                                                                                                         Hrdobec
  
 
Moje toulky za sumci, aneb Po vs. Ebro
 
Když jsem před lety začal lovit sumce tak mé první pokusy se samozřejmě odehrávali na nedaleké řece Mému srdci blízké řece Berounce. Tenkrát jsem netušil, že se později vydám dál do světa…poznávat místa, o nichž jsem v té době pouze četl a tajně snil. Lov sumců na našich vodách má pro mne dodnes určitě také kouzlo zvláště proto, že si při něm nostalgicky zavzpomínám na své první, často neobratné sumcařské tápání a vůbec všechno to tajemno s touto rybou spojené, které jsem jen pomalu a krůček po krůčku odhaloval. Čas utíkal jako voda v řece a já se prokousal dokonce i k prvním úlovkům úspěchy byli tehdy jen velmi sporadické ale radost kterou jsem míval z každé ulovené rybky byla nepopsatelná nejspíš i větší než ze dvoumetrové obludy dnes. Vždy jsem zastával názor, že rybář by měl získat alespoň nějakou zkušenost na domácí půdě, než se vrhne do neznáma současný trend je bohužel jiný a díky průvodcům si i méně zdatní rybolovci často uloví rybu snů hned na první výpravě. Nevím, zda je to dobře pro to aby vás sumcařina vzala za srdce a provázela vás po dlouhá léta. Nejspíš není…vždyť co je snadné se rychle přejí a přestane to člověka brzy bavit. Já si svou cestičku vyšlapal sám dokonce jsem v začátcích neměl ani internet a nemohl tak čerpat potřebné informace a tak jsem se učil z dostupných knížek a hlavně praxí u vody. Moje nesporná výhoda spočívá v tom, že mám přes sezonu prakticky neomezeně času, takže jsem během pár let strávil na březích řek a rybníků tolik hodin a dní, že jsem se nakonec prokousal přes všechny ty metrovky i k rybě přesahující magickou hranici dvou metrů. Ano… dva metry je v našich podmínkách pořád magická hranice, byt pod vlivem přívalu všemožných článků a fotografií obrovských ryb by se mohlo zdát, že všude plavou stokilová monstra. A právě proto abych se takové zvíře pokusil ulovit jsem se vydal kdysi poprvé na řeku PO do severní Itálie. Doma jsem měl, jak se říká splněno tak nic nebránilo první cestě za dosud nepoznaným do ráje sumců, ale zároveň do nejtěžší a nejproblematičtější lokality co se rybaření týče jakou jsem dodnes poznal. První pohled na tuto gigantickou řeku byl doslova strhující ohromná masa vody valící se velkou rychlostí neuvěřitelně širokým korytem všude na hladině spousty plovoucího dřeva a jiných předmětů, často celých kmenů stromů. Při představě jak zde zavážím udice na mne šli pomalu mrákoty a jen doušek dobré domácí pálenky dokázal tuto děsivou vizi na chvilku utišit. Projeli jsme pár kilometrů podél toku a našli vhodné místo, místo odkud budeme vyjíždět lodí a také zkusíme zabojkovat ze břehu. Blížil se první večer na řece Pád a ten byl pro mne plný očekávání. Očekávání co nám tato voda přinese za překvapení…jaká zde zažijeme dobrodružství a hlavně jaké nachytáme ohromné ryby. Řeka se jakoby zklidnila hladina byla před setměním jako zrcadlo, ani stromy kolem neplavali a tak jsme jen tiše seděli a vychutnávali pohodičku u nastražených prutů. Unaveni po dlouhé cestě poměrně brzy usínáme v noci jen párkrát pípne hlásič nebo zacinká rolnička, ale nic zásadního se nestane. Ráno zjišťujeme, že klidná večerní hladinka byl jen pověstný klid před bouří a že všechny naše bójky už na svých místech nejsou ba co víc, na našich navijácích nezbylo už ani mnoho šňůry. V noci zkrátka proplulo několik vzrostlých kmenů stromů a veškerou naši práci v několika vteřinách zhatili. Divil jsem se, jak je možné, že se proud unášející spoustu klád najednou změní pomalu na rybník a posléze zase naopak. To jsem od nás neznal a nerozuměl tomu. Za všechno může příliv a odliv jsme totiž blízko moře a to zde zcela zásadně ovlivňuje tento říční úsek. Při přílivu máte pocit, že lov bude snadný a vy si zde užijete klidnou rybářskou dovolenou….jakmile však udeří odliv tak zas nevíte který prut a kterou bójku dřív zachraňovat z několikatunové masy dřeva unášeného extrémním proudem do moře. Voda opadne o několik desítek centimetrů ve sloupci a všude kolem zůstane takové množství bahna, že pohyb v něm je většinou zcela nemožný. Musíte také každou hodinu posouvat loď, protože když to neuděláte a zrovna vám zabere veliký fousáč z místa, odkud ho zdoláte pouze z pomocí lodě pak máte smůlu loď sedí na suchu, případně je přilepená v bahně a tudíž je v ten moment nepoužitelná. Na této seznamovací akci se nám nakonec podařilo z těchto nevyzpytatelných vod v osmi lidech vytáhnout jednu jedinou rybu  70-ti kilového, neuvěřitelně stavěného sumce do té doby jsem netušil, že může dvoumetrová ryba tolik vážit. Pád je velmi těžko chytatelná řeka všechna ta úskalí o nichž jsem se zmínil a k tomu většinou velmi slabá aktivita ryb ty jsou zde velmi opatrné a přimět je k záběru je často velký problém vám ale, pokud vytrváte, může vynahradit ulovené monstrum o váze více než jeden metrák. Nikde jinde, v žádné jiné řece nejsou sumci při stejných délkách těžcí jako ryby z této, svým způsobem jistě nádherné vody. Já jsem vytrval neodradilo mne ani to, že jsem možná na polovině ze svých třiceti výprav do těchto končin nechytil vůbec nic. Neodradili mne rozmary počasí ani to, když nás říční rozzuřený gigant během noci zaplavil se všemi věcmi a celým ostrůvkem. Jen tak tak, jsme tehdy zachránili to nejnutnější a po pás ve vodě urychleně balili. Vytrval jsem a Pád se mi zato odměnil několika nádhernými i když tvrdě vydřenými úlovky. Ulovil jsem zde během let i své dvě nejcennější ryby sumce přes 100 kilo, zažil spoustu dobrodružství, legrace a potkal několik skvělých rybářů a fajn kamarádů. Pád se mi zaryl hluboko pod kůži…ale i tak jsem se začal rozhlížet dál lákala mne řeka Ebro ve Španělsku kde jsem chtěl zúročit své nabité zkušenosti a tak slovo dalo slovo a já se domluvil s kamarádem žijícím léta v deltě této řeky na první návštěvě. Netáhli mě přehrady a zdejší lov sumců na pelety ale divoká řeka a tou právě oblast delty pořád je. Krajina zde je vizuálně mnohem přitažlivější než Pádská nížina voda průzračná, kolem břehů jsou k vidění exotické palmy a v dálce kulisu doplují vrcholky nedalekých hor. Příliv a odliv je tu mnohem méně patrný a lov tak prakticky neovlivňuje proud je většinou slabý a plující kus dřeva vidíte jen výjimečně. Problematický je pouze podzim, kdy se hromadně sekají přilehlá rýžová pole a po hladině i pod, pluje poměrně velké množství trav. I tak se ale chytá pořád podstatně snáze než v Itálii. Další věcí, která stojí za zmínku je fakt, že sumci jsou tu snáze ulovitelní mohu to posoudit myslím docela objektivně. Během jedné sezony jsem se sem vydal na 4 výpravy a během nich nachytal víc dvoumetrových ryb než na Italském veletoku za 6 let snažení. Nicméně stavba těla zdejších velikánů nedosahuje ani zdaleka robustnosti a masívnosti jako je tomu u králů hlubin z magické řeky PO. Pokud bych to shrnul tak pro rybáře, kteří touží zažít akci je určitě lepší Ebro. Kdo lační po stokilovém monstru měl by se naopak vypravit na Pád. Tam je šance podstatně větší…nicméně nemusí se podobného úlovku dočkat nikdy. Pro klidnější rybářskou, případně kombinovanou dovolenou boduje u mne opět Španělsko. Další zajímavostí je to, že se zde v řece vyskytují běžně mořské ryby…je to dáno nižším průtokem než na Pádu a tudíž moře natlačí do řeky velké procento slané vody. Několik menších mořských rybek se nám už také poštěstilo  v budoucnu se jim hodlám věnovat intenzivněji a možná se dostanu na kobylku i těm největším. Takže už zbývá jen překonat pro nás rybáře nekonečně dlouhou zimu a brzy na jaře opět vyrazím na jednu z těchto uhrančivých řek během roku navštívím určitě jak Itálii, tak i Španělsko několikrát a už teď se těším jaká dobrodružství a jaké úlovky na mne a mé přátele v těchto exotických končinách čekají. Jestli bude o čem psát tak se o svých toulkách za rybami zase zmíním v nějakém podobném článku. Petrův zdar všem nadšencům a klidný konec roku přeje Hrdobec

Španělsko aneb jak jsem našel sumčí ráj.

Již pomalu tradičně vyrážím každoročně brzy na jaře nebo ještě v předjaří na milovanou řeku PO do severní Itálie. Nemohu se vždy dočkat ,zima mi neutíká a čas se vleče tak pomalu až bych brečel. Nakonec se ale pokaždé přeci jen dočkám a rybářské dobrodružství může začít ....tedy až na letošní rok. Vážná nemoc , chirurgický zákrok a dlouhá rekonvalescence byli předzvěstí rybářsky velmi slabé sezony....lékaři mě prorokovali ,že na ryby se podívám nejdřív v létě což jsem těžce nesl. Když kamarádi odjížděli v březnu do Itálie beze mne a když navíc ještě ulovili za pár dní tu největší a nejtlustší sumčí příšeru jakou jsme kdy všichni viděli tak mě do smíchu příliš nebylo.......rybu jsem klukům ze srdce přál ale zároven jsem chtěl být prostě u toho. Nevzdal jsem to , proti vůli doktorů se začal pomalu rozhýbávat a věděl jsem jistě,že já do léta čekat zkrátka nebudu. V té době jsem se na internetu seznámil s chlapíkem žijícím léta ve Španělsku, psali jsme si své postřehy ohledně rybařiny a nakonec slovo dalo slovo a sympaták Petr mě pozval na desetidenní rybačku. Přiznám se,že Spanělsko mne nikdy příliš nelákalo....přelidněné přehrady kde se může lovit pouze na jakési pelety, kdejaký začátečník si tu s pomocí průvodců uloví životní rybu,čekajíc přitom na posekaném trávníku pod kempem v pohodlném plastovém křesílku. Já potřebuji výzvy a tohle výzva žádná nebyla....naproti tomu řeka PO je výzvou sama o sobě. Nicméně mě se na Pádu v minulosti celkem dařilo a tak jsem si řekl že změna je život a společně s přítelkyní objednal letenky. Rozhodnutí mi usnadil i fakt, že Petr nežije ve zmíněné frekventované oblasti ale v místech ještě defakto panenských s nádhernou přírodou, spoustou divokých ryb a v neposlední řadě v blízkosti moře. Začal jsem se doslova těšit, hltal všemožné články a informace o této lokalitě a čas do odletu trávil přípravou nezbytností nutných s sebou. V den kdy jsem měl poprvé usednout do letadla jsem byl tak nervozní ,že udržovat při smyslech mě dokázalo pouze značné množství alkoholu. Dokonce ještě na letišti jsem si musel dát panáčka a pivko na kuráž , ovšem po zaplacení častky 300korun za jeden kousek jsem bohužel opět vystřízlivěl . Nebudu to protahovat, let jsem samozřejmě přečkal bez úhony a cesta do ráje byla tedy volná. Na letišti nás vyzvedl párek sympatických lidí ...Petr a Montse a můžeme vyrazit. Po příjezdu na místo se ubytujeme, dáme rychlou kávu a jde se na kutě ....zítra nás přece čeká první rybaření na řece Ebro tak je třeba býti odpočatí. Ráno jsem od rozbřesku na nohou a začínám dávat do kupy rybářské vybavení potřebné na večer...pruty,navijáky,návazce , však to znáte. Po obědě nás Petr vzal do místních sádek s úhoři takže o nástražní ryby je evidentně postaráno....projedem si městečko, okouknem krásnou lod kterou máme k dispozici a pomalu vyrážíme na vodu. Při vyplutí povídám.....sem zvědav jestli bude hned první den záběr....načež mě místní znalec uzemní odpovědí že do hodiny tam mam dvojku  Jelikož jsem zvyklý,že na Pádu nemusí záběr přijít třeba deset dní v jednom kuse tak se jen ironicky ušklíbnu a hledím si svého. Vidím nadějné místečko a tak kotvíme lod , já zavážím pruty a konečně usedám na sedačku...unavený ale štastný. Jsem štastný vždy když se ocitnu u krásné řeky, jezera nebo třeba jen návesního rybníčku...miluji prostě vodu a to v jakékoliv podobě. A samozřejmě miluji ryby ...a těma tato řeka doslova voní. Z rozjímání mě vytrhuje Petrův hlas....už ho tam máš tak nečum a sekej načež sem okamžitě na nohou a prut ohnutý do luku jentaktak vytahuji z držáku. Hned po záseku je me jasné,že můj Spanělský kolega se se svým odhadem příliš nemýlil a na prutě bude ryba kolem dvou metrů. To se za pár minut, po silovém zdolávání také potvrdí....můj první sumec z řeky Ebro má nádherných 195 cm. Kolem půlnoci stahujeme zbylé pruty a jedeme dospat spánkový deficit, pro první den máme beztak splněno. Druhý den nás Petr veze na své tajné místo u ostrova.....jen tam dojedem srdce rybáře i romantika zaplesá. Nádherný kousek řeky, nikde ani známka po nějaké regulaci. Všude kolem vývraty stromů, podemleté břehy nebo mělčiny s rákosím....k tomu průzračná voda a v dálce se tyčící majestátní vrcholky hor se sněhovými čepicemi. Nemám slov...jen bez řečí kotvím a rozvážím několik prutů...je jaro tak převážně do mělčích partií. Kocháme se okolím a zpěvem rozličných druhů ptáků....aby také ne když jsme v ptačí rezervaci. Netrvá dlouho a přichází první záběr ,ještě za světla tak jak to mám rád. Slušná ryba srdnatě bojuje.....je to sumčí fešák o délce 174cm. Převážím úspěšný prut a jakmile jsem hotov a přelézám do lodi ohýbá se udice nastražená v jiné části mělčiny. Tah je důraznější ,souboj delší a za soumraku vtahuji do lodě krasavce 198 cm dlouhého. Prostě nádhera. Mám nachytáno,jen sedím ,popíjim kafíčko a pozoruji cvrkot ve vodě a kolem ní.....neznám nic hezčího než takové chvíle. Aby toho nebylo málo tak těsně před půlnocí zdolám ještě po velikém boji sumce 218cm .......tři krásné ryby během cca 4hodin, to zažívám poprvé v životě. Vypadá to,že jsem našel svůj sumčí ráj a že to tak skutečně je se mi později mnohokrát potvrdilo. Zpátky se vracíme v euforii a zbytek dovolené trávíme při výletech po okolních městech nebo mořských plážích. Tato oblast totiž nabízí širokou škálu možností vyžití, nejen skvělou rybařinu, čehož samozřejmě využíváme. Na ryby vyrážíme vždy jen večer a pouze na pár hodin....tady to prostě stačí a není důvod trávit na vodě celé dlouhé dny a noce. Přítelkyni se povede rybka kolem 160cm , já ulovím ještě několik ryb kolem dvou metrů......jsme v sumčím ráji a je nám fajn. Jako všechno hezké i náš pobyt se chýlí ke konci a tak nezapomínáme ani na návštěvu místní restaurace a ochutnávku zdejších lahodných specialit....at už jídel nebo nápojů. Poslední den se opět vrací nepříjemný pocit z letadla jehož jsem se mimochodem nezbavil ani během několika dalších letů. Nicméně dvě hodiny strachu nejsou tak velká dan za možnost rybařit na tak úžasné řece jakou Ebro bezesporu je a proto jsem se sem vrátil během následujících měsíců ještě několikrát. Pokaždé jsme nachytali překrásné ryby, viděli spoustu pěkných zákoutí, koupali se v moři a ochutnali nespočet domorodých dobrot. A to všechno díky našim kamarádům Petrovi a Montse kterým prostřednictvím tohoto příběhu moc děkuji a doufám,že se s nimi co nejdřív opět setkám.....a kde jinde by k tomu mělo dojít než v překrásném sumčím ráji ....v deltě divoké řeky Ebro. Pokud bude o čem psát určitě tomu pár řádků opět věnuji. Hrdobec

 

JAK JSEM CHYTIL NESSIE ANEB PŘÍZRAK Z PILÁKU. 

 

Vyza Velká neboli Beluga...ryba ,jenž mi už několik měsíců nedá spát mi najednou leží u nohou. Přestože u tohoto druhu je padesátikilový exemplář ještě miminko nemohu se na ni vynadívat...je nádherná. Vrátím se ale na začátek, do letošní nevlídné zimy kdy jsem vyrazil s kamarády na lov štik pod ledem. Nejsem žádný fanda soukromých revírů a mnohem raději lovím ryby na divokých,nejlépe panenských vodách, ale v zimě z nedostatku akce tu a tam udělám vyjímku a některý soukromák navštívím. Nejinak tomu bylo i v tomto případě a my s klukama vytáhli z pod ledu několik krásných,zimně vybarvených štik. Blížil se večer a čas balit, když tu přišel poslední záběr. Hned od začátku bylo zřejmé že jde o hodně velkou rybu, dírkový proutek nestíhal a slabý vlasec byl předzvěstí chmurného konce zdolávání. Po několika minutách se ryba otočila a vcelku bez problémů se nechala přivést k díře v ledu ....ve vteřině ji poznám a křiknu na kluky...je to vyza a je velká jako já. V křištálově čisté vodě a přes malé kukátko do ledového podvodního království se cca 50kilová ryba jevila doslova jako monstrum. Potom přišlo nevyhnutelné , obluda se otočila zamávala ocasní ploutví a okamžitě přebrousila silon o ledovou hranu. Rozhostilo se hrobové ticho...každý kdo mě zná tak ví,že v podobných situacích se na mne nemluví a už vůbec se nemá nikdo pokoušet mne utěšovat. V takový moment musím situaci vstřebat jen já sám. To se mi nakonec daří....nicméně už ted vím že jednou...jednou vyzu musím dostat a také vím ,že to musí být brzy. Mám totiž takovou vlastnost. Nevím jestli dobrou nebo špatnou,ale když něco moc chci tak si zatím jdu stůj co stůj a většinou se moje touha časem naplní. Ted jsem toužil po jediném...po monstru z rybníku a měl jsem v plánu ho také co nejdříve přechytračit. Pak ale přišlo jaro a sním několik výprav do zahraničí za velkými sumci....nutno podotknout, že výprav velmi úspěšných a tak jsem na svou vyzu málem zapomněl. Nebýt náhody možná bych ji už letos ulovit ani nezkusil...ale. Zazvonil telefon a na druhém konci kamarád Honza, který se stará o soukromý rybník Pilský v Bohdanči. Mají prý v rybníku vyzu a je třeba ji odlovit a zjistit jak se jí rok po vysazení do této vody daří. Navíc je v nádrži jediná, což je výzva a výzvy ty já mám rád. Nic víc slyšet nepotřebuji a za dva dny už s kámošem Zdendou stavíme bivak na břehu Piláku a zavážíme kusy ryb na velkých jednohácích s jediným cílem....přelstít zdejší bájnou Nessie, jak jesetera vtipně pojmenovali jeho majitelé. Na záběr nečekáme nijak dlouho....ale hned po zdolávání zjistíme, že tomuto jesíkovi nějaké to kilo pořád schází. Ryba váží dvacet kilogramů a měří úctyhodných 140cm takže lovec Zdenda je na svůj úlovek právem pyšný. Pořídíme několik fotek a do konce dvoudenní akce chytíme už jen pár kapříků a metrových jeseterů sibiřských, kterých je tu opravdu požehnaně. Výprava končí, Nessie se nekonala....nevadí, zkusíme to příště, říkáme si s partákem. V následujících dnech a týdnech se vydávám opět do Itálie a Spanělska, ale hned při první příležitosti se se Zdendou na rybník vracíme. Nessie ještě prý nikdo na břeh nedostal, ač na udicích už byla mnohokrát . Výzva stále sílí a já nemyslím snad na nic jiného. O druhé výpravě se nebudu dlouho rozepisovat....zkrátka by nebylo psát o čem. Chytali jsme kapry a menší jesetery ale po 180cm dlouhém drobečkovi zase ani památky, kusy makrel na sumcových prutech zůstali nedotčeny. Zhruba o týden později jedu s přítelkyní na dětský rybářský tábor, kde mám mít přednášku o sumcařině a napadá mě vyrazit o den dříve....Pilák je při cestě a co kdyby náhodou....jistě znáte ten pocit,to tušení, že ted nastal ten pravý čas. Vše je domluveno, jednu noc strávíme třetím pokusem o ulovení přízraku z Bohdanče. Dva pruty stražím opět cíleně a jeden nahazuji naslepo na kapra, aby byla alespon nějaká ta akce. Večer se nic neděje a jelikož jsme unaveni jdeme si brzy lehnout.....rolničky na prutech mě vždy budí spolehlivě tak nemám obavy, že případný rybí atak na naše nástrahy prospím. Noc je klidná, jen lehký deštík a vítr šumící v korunách stromů nám dělají společnost....jsme na rybníku uplně sami. Krátce po rozednění se rozezní hlásič a já poměrně rychle vzbuzen vybíhám zaseknout.....aspon že se spletl kapřík, říkám si cestou. Zvedám prut a lehce rybu v její jízdě přisekávám. V tom vyletí nad hladinu asi sto metrů od nás ohromné, dlouhé tělo velkého jesetera a já už tuším, že jsem právě dostal druhou šanci. Nedělám si však iluze, na kapráku je namotaný podobný vlasec jako při zimním fiasku, nicméně vím,že udělám maximum abych vyzu tentokrát dostal. Nejsem si totiž jist, zda by další porážku má křehká nervová soustava ustála bez trvalých následků na zdraví i rybářském vercajku. Klepou se mi kolena a srdce mám až v krku, zatímco Nessie si s nezájmem brázdí vodu uprostřed rybníka. Po asi 15minutách se nechá otočit a pozvolna přitáhnout do blízkosti břehu....to už tu jednou bylo mumlám si pod vousy, ale tentokrát to bude jinak holčičko a s šíleným výrazem ve tváři pokračuji ve zdolávání. Opět jako přes kopírák....obluda vyletí nad hladinu, div mi nevytrhne prut z ruky, otočí se a nabere směr velké dřevěné molo, které jsem v tu chvíli pojmenoval několika nepublikovatelnými výrazy. Oběhnu strom, běžím po mole a jentaktak stíhám přehodit silon kolem dřevěných vzpěr a zabránit tak jeho okamžitému přetržení....povedlo se a ryba je pořád na háčku, dokonce zas na volné vodě. Utíkám zpátky na břeh, potvoru následuji po kolena ve vodě a když jsem konečně daleko od proklaté překážky, rozhoduji se dál ji už nepustit. Dobrzdím naviják a unavené ,živé torpédo se nechá naštěstí otočit. Jezdí pod břehem a já už vím,že královně rybníka docházejí síly, že tentokrát nejspíš budu mít štěstí a setkám se s ní tváří v tvář. Ještě pár lehčích výpadů a unavená a pokořená Nessie si lehá na bok....na nic nečekám,předám prut Petře a chytám ji za ocas...pevně a oběma rukama, to je totiž jediná možnost jak takovou rybu dostat z vody. Konečně ji mám...moje radost je nepopsatelná, stejně tak se raduje moje polovička. Oba vidíme takovou rybu poprvé a je to pro nás skutečný zážitek. Voláme Honzu,ten vzápětí přijíždí, rybu měří a kontroluje v jaké je kondici. Na tomto rybníku se totiž o ryby skutečně starají a to je dobře. Fotíme, uděláme krátké dokumentační video a krásku Nessie, pomalu se probírající k životu pouštíme zpět do hlubin jejího domova. Vstřebáváme zážitky, sušíme mokré oblečení i sebe a je nám moc dobře...ostatně tak jako vždy, když se člověku splní sen. Mé sny nejsou nikterak náročné, většinou souvisí s lovem velkých ryb a pro leckoho to třeba můžou být sny malicherné.....ne tak ale pro mne, protože lov ryb je můj život a moje cesta. Všem slušným rybářům přeji zažít brzy něco podobného a já už se zase rozhlížím kam a jakou že rybku se vydám v nejbližší době dobývat. Pokud se mi zadaří tak o tom určitě napíši zase pár řádek.

                                                                                                                                                                                                                                         Hrdobec

Rybník Pilský Bohdaneč

Tento víkend jsem byl dá se říci /po prvé /na soukromém revíru a to hlavně proto,že jsem toužil si konečně chytit jesetera. Zvolily jsme rybník Pilský v Bohdanči. Důvodů bylo několik : Velmi slušná obsádka ryb.Šance na ulovení vyzy kolem 60kg a v neposlední řadě to, že to není příliš daleko od domova. Přestože bylo opravdu ošklivé počasí déšť a zima, tak ryby braly.Největší kousek co se nám povedl byl jeseter Sibiřský 141cm a 20kg. Bohužel ty největší ryby se nám vyhnuly, ale i tak to byla paráda.Velký dojem na mne také nechal majitel revíru, který je maximálně vstřícný a přátelský a neméně nás potěšilo, že nemusíme vařit konzervy, ale můžeme si odskočit do přilehlého hotelu Agnes na dobré teplé jídlo. Na tomto revíru jsme nebyly určitě naposled protože, když se chce člověk odreagovat není nic lepšího než takto příjemné místo a krásný ryby k tomu.

      

                                                                                                                                                                                                                                         Zdeněk M.

Rybaření v Irsku

 
                                         Předem několik základních informací které se týkají rybaření v Irsku: 
                                         V Irsku nepotřebujete povolení k lovu-toto platí na řece i na moři.
                                        Jedinou vyjímkou je lov Lososů a mořských pstruhů. Na lov těchto ryb
                                                        je zapotřebí státní či krajská licence.
                                        Osoba při lovu ve sladké vodě nesmí lovit na více jak dvě udice.
                                                       Je zákaz používat jako nástrahu živých rybek.
                                        Je nezákonné přenášet bílé ryby z revíru na revír.
                                                        Lov úhoře je zakázán do roku 2012.
                                                        Denní limit pro plevelné ryby je 4ks za den.
                                        Zákaz zabíjení plevelných ryb které jsou menší jak 25cm.
                                                        Denní limit pro přisvojení štiky je jeden kus.
                                                       Zákaz zabíjení štik do 50cm .
                                       Ohledně lososa a pstruha obecného jsou různé vyhlášky kraj od kraje
                                                       obecně platí že rybář si za rok může přisvojit 10ks.
                                       Sezónní limit 3 ryby v období od 1 ledna-11 květena,
                                                       Denní limit 3 ryby od 12. května do 31. srpna
                                                       a denní limit 1 ryba od 1. září do konce sezóny.
    

              Hlavní sladkovodní druhy ryb ke sportovnímu rybolovu jsou Štika,Lín,Cejn,Plotice,perlín,Okoun,                                                                             Losos,Pstruh obecný.

 Jelikož již šestým rokem pracuji sezonně v Irsku a mojim životním koníčkem je rybaření,nemohl jsem ani tu nechat prut zahálet. Občas si tu vyjdu na ryby i když volného času mám opravdu málo. Pro kapraře jako jsem já tu revírů kde by bylo možno si chytit kapříka opravdu moc není. Jedno soukromé jezero tu znám u města New Rosse jmenuje se Oaklands lake. Kapříci tam jsou zhruba do 6kg což na místní poměry je už velká ryba. Mimo soukromé  revíry Irsko nabízí nádherné řeky v ještě krásnějším prostředí jediný problém který jsem jako český rybář zaznamenal u řek je, že je minimum přístupů k řece. Mnohokráte jedu kilometry než najdu flek u řeky na kterém by se dalo chytat. Jelikož většinou bydlím blízko moře chytám nejčastěji v brakických vodách kde je obsádka ochuzena o štiku, která je  dá se říci ikonou Irského sportovního rybaření. Měl jsem tu možnost si pár štiček chytit na řece Shannon která je vyhlášená spolu z řekou Barrow jako jedno z nejlepších míst kde chytit trofejní štiku. Každoročně jsou zde úlovky štik nad 14Kg mě se zatím nepoštěstilo, má nejvetší ze Shannonu je 70cm. Řeka Shannon je nejdelší řekou Irska má tuším přes 200Km. Poslední dobou a i díky mému pracovnímu vytížení však nejčastěji chytám na řece Barrow. Jak jsem již zmínil v okolí mého bydliště je brakická voda, což má své výhody i nevýhody. Hlavní výhoda je v tom , že vždy vás může překvapit úlovek ve formě mořské ryby. Zatím se mi zde podařilo chytit tresku a několik platýzů. Převážně chytám na položenou či feeder a nejčastějším úlovkem jsou bílé ryby, Perlíni, Plotice, Cejni, Proudníci a jejich kříženci. Dá se zde chytit i ryba zvaná Twaite Shad jedná se o sledóvitou rybu jejíž čelist mírně připomíná piraňu. Tato ryba dosahuje váhy kolem 3kg a je dravá. Měl jsem možnost Twaite shad  vidět při lovu já sám jsem ji, ale zatím nepřelstil. Nejznámější řeka  pro lov lososů v Irsku je Blackwater která patří vůbec k nejdůležitějším řekám co se týká lososa v Evropě. Pramení v County Kerry a táhne se 150Km do moře Youghal. Řeka je témeř celá  v osobním vlastnictví a tak ten kdo chce zde  lovit musí mít svolení vlastníka plus licenci na lov lososů. Na řece Blackwater a i jinde se dá sehnat pronájem bydlení plus rybářské kurzy kde vám místní instruktor vysvětlí techniky a taktiky lovu lososů. V okolí Blackwater jsou také možnosti chytat na soukromích jezerech pstruha duhového i potočního.
Co se týká muškaření a vůbec lovu pstruhů je Irsko také hodně známé,  jeho jezera jsou právem vyhlášená hojností pstruha obecného. Jako nejznámější jezera která oplývají kapitálními pstruhy jsou Lough Corrib, Lough Mask, Lough Derg a další a další. Tyto jezera jsou plná pstruhů i štik opravdu kapitálních rozměrů. Každoročně v Irských novinách vídám úlovky pstruhů nad 70cm a štik nad metr. Zpravidla na jezerech ale i na řekách lze pronajmout lodě i motor, takže už je jen na rybáři kterým směrem se vydá. 
       
Další možností rybolovu v Irsku je na moři. Z pláží či útesů se dají chytat všelijaké druhy menších ryb, občas i nějaký pollack. V květnu je tah makrel a neni vyjímkou na jeden nához vytáhnout i tři. Jak Irové říkaji nestačíš je odkopávat do vody (obrazně). Dále je tu možnost téměř v každém přístavu pronájmu menších rybářských lodí s kapitánem a veškerým vybavením (sonar nástrahy pruty) a hlavně znalost místních vod. Asi největším lákadlem a zábavou je letní lov žraloků. Pokud vyrazíte na moře můžete pravděpodobně očekávat tyto úlovky: Platýz dva druhy Flounder/Turbot jeden dosahuje 3 Kg a druhý až 18Kg, Pollack(treska) až 9Kg, Cod(treska) až 22Kg, Ling až 22kg Makrela až 1,3Kg Wrasse až 4,5Kg Bass až 9Kg Gurnard až 5,5Kg Conger (Mořský úhoř) až 45Kg Skate(Raja) Rejnok do 5oKg ,ale už byli uloveni i nad 100Kg, Ray(Raja) Rejnok až 9Kg, Žralok modrý, mako, Porbeagle, six gilled, threscher. Dále pak Tope(Galeorhinus galeus) žralok střední velikost dorůstá do 36Kg. Názvy ryb jsem uvedl často v angličtině, to protože neznám jejich Česká jména. Nutno také podotknouti,že Irští rybáři jsou zdílní,kamarádští a rádi poradí jak s lovem tak i nástrahou či místem kde jakou rybu hledat. Když už se jednou do Irska dostanete ať za rybařením či za prací, věřím,že si to zde zamilujete zrovna tak jako já.                                                                
                                                                                                                                                                                                                                   Zdeněk                                                                                                                                                                                            
  

 

 

SUMČÍ HOREČKA ANEB JAK JSEM ZAČAL LOVIT SUMCE

 
Každý má v životě nějaký ten sen, něco co by chtěl dokázat, v čem být opravdu dobrý a takový sen ten vám dává sílu a chuť do života. Někomu se sny vyplní měrou vrchovatou a jinému se realizovat nepovedou třeba nikdy a sen tak zůstává snem navždy, takový je už sám život. Já nejsem vyjímka a tak jsem také měl vždy spoustu rozličných plánů ale většina z nich se časem rozplynula v nenávratnu, případně v konfrontaci s realitou neměla šanci na úspěch . Naštěstí ne tak sny o napínavých rybářských dobrodružstvích vonících dálkami,sny o nádherných nocích u řeky plné krásných,obrovských ryb. Není to tak dlouho co jsem sám hltal všemožné články a skupoval snad všechnu dostupnou literaturu o lovů sumců u které jsem pak trávil dlouhé zimní večery a v duchu si představoval jaké to asi bude až jednou i já ulovím svého vysněného velkého fousáče. Mé první pokusy o ulovení sumce byli mírně řečeno dost neohrabané a tomu většinou odpovídal i výsledný efekt. Měli jsme s přítelkyní na kontě pár fousatých miminek asi tak do 60cm při pokusech s rousnicí a na rybku celou sezonu ani záběr a to jsem u vody strávil dobře 40 dní a nocí. Začínal jsem mít pomalu podezření, že má touha po alespoň metrové rybě zůstane neukojena minimálně do dalšího zahájení lovu dravců. Byl konec září a já jsem noční výpravičku v té době považoval za poslední možný pokus této sezony a zároveň poslední šanci setkat se s velikánem ještě letos. Pamatuji si to jako by se vše odehrálo včera. Po příjezdu na vytipované místo jsem si připravil náčiní které tenkrát sestávalo z levného proutku na mořský rybolov,navijáku na kapry na který jsem pro jistotu tehdy namotal vlasec 0,35mm s nosností 17kilo a domníval se bůhví jak jsem sestavu nepředimenzoval. Holt jistota je jistota a já nechtěl nic riskovat. Nemohl jsem ještě tušit,že za pár let budu váhat takový vlasec použít i v případě že potřebuji zhotovit pevnou trhačku. Nicméně tehdy jsem byl spokojen a jako způsob lovu zvolil kdysi nejpoužívanější bójku,tedy tzv činku. Vše smontovat bez velké praxe mi dalo pořádně zabrat a také nástražní ryba,krásná podoustev se mi povedla ulovit až těsně před setměním. Vyvážení za tmy v malém ucházejícím člunku za pětistovku a s tím související komické situace, způsobilo všeobecné veselí u kolem sedících rybářů a dokonce jsem se dočkal i několika nejapných poznámek o tom,co tak asi muže šikula jako já pěkného ulovit. Byl jsem nakonec rád,že je vše hotovo a také,že jsem v okolí kolegům zlepšil náladu a zpříjemnil jim tak chvilky u vody. Ještě narychlo postavit stan který nám zapůjčila kamarádka se slovy že někdy nejde rozepínat zip,ale to přece nebudu ve chvíli kdy se spěchá na ryby řešit. Provizorní přístřešek stojí a my s Petrou vychutnáváme večerní kafíčko, kolem se rozhostí krásné ticho proložené občasným zálovem menšího dravce a my tak,unaveni po celodenních peripetiích začínáme pomalu klimbat. Zalézáme do malého stanu kde se sotva složíme na zem a okamžitě usínáme. Ze sna mě vytrhává zvuk hlásiče a já už tuším že můj první sumec zabravší na rybku se právě stává skutečností. Okamžitě se snažím vysoukat ven ale zapnutý zip ne a ne povolit a to jsem Petře kladl na srdce že se zapínat nic rozhodně nebude. Volám tedy na ni, že zabrala ryba a je potřeba neprodleně mi uvolnit cestu jinak stan zkrátka na místě zlikviduji a tak se rozespalá přítelkyně pokouší o nemožné společně se mnou. V tom se pomalu jedoucí ryba dává do tempa , hlásič začne neuvěřitelně kvílet a takový impuls už má křehká psychika prostě neunese,odstrkuji Petru a než by řekl švec trhám kamarádčin stan doslova na dva kusy. Okamžitě skočím po prutu a třikrát sekám, přesně tak jak jsem to viděl na sumcařských kazetách a dále poučen ,že sumec je třeba zdolat z lodi velím parťačce rychle do člunu. Polooblečená družka přestává bědovat nad zničeným stanem a bravurně naskakuje do napůl vypuštěného plavidla a je tak samozřejmě okamžitě celá mokrá. Nevadí,já už stejně stojím s prutem snad po pas ve vodě,takže urychleně přisedám do našeho plovoucího bazénu a udílím povely kterým směrem a jak rychle je třeba veslovat. Klobouk dolu před mou ženou,vše zvládá s přehledem a také naštěstí s nadhledem takže se po chvíli ocitáme nad rybou mých snů. Nejeví se na udici nijak velká,ale já jsem si jist,že vytoužená metrová hranice bude tentokrát překonána. Ještě parkrát zapumpuji a na hladině se vyvalí monstrum jaké jsem do té doby viděl pouze na fotografiích. Sumčí hmat mi vzhledem k obrovské tlamě nepřijde jako dobrý nápad a tak sumce přitáhnu za návazec,nasadm cosi jako kravatu a společnými silami ho s Petrou dostáváme do potápějícího se člunu. Ženská se zděsí,že jí ta obrovská ryba určitě kousne,ale daří se mi ji uklidnit a poté snad silou vůle dopravím naše prazvláštní sumcařské plavidlo do bezpečí kde máme konečně pevnou půdu pod nohama. Na krásnou rybu na dně člunu se nemůžu vynadívat,je prostě nádherná a navíc se mi zdá i řádně veliká. Po změření zjišťuji,že fešák má rovných 120cm a je to ten největší sumec kterého jsem dosud na vlastní oči viděl. Radostí bych křičel,ovšem kolega od vedle kterého naše počínání pravděpodobně vzbudilo a následně zaujalo mne rychle vrací nohama na zem,když suše konstatuje ,že nechápe co to tu s takovým mrzákem předvádíme za cirkus. Já si však radost kazit nenechám,pořídíme několik vcelku povedených fotek a sumečka rychle pouštíme zpátky do řeky. Tak takhle to tedy všechno začalo. Čas plynul a já dál chytal sumce na mé milované Berounce, a a postupně začal chápat spoustu věcí,které člověk pochopí až když si u vody něco odkroutí,věcí které v žádné knize ani videu nenajde. Úlovky se postupně zvětšovali,povedla se nám nakonec na domácí vodě i ryba dvoumetrová a já už věděl že 120cm sumík žádné monstrum není,věděl jsem i to,že vlasec 0,35mm je vhodný maximálně tak k lovu kapra a také jsem začal toužit po oněch dálkách o nichž jsem kdysi snil,takových kde plavou ještě větší ryby a kde mohu prožít ještě mnohem větší dobrodružství. Díky dostatku času jsem si tyto své sny také začal plnit a postupem času poznal místa a ulovil ryby o kterých se mi možná ani nezdálo, přesto tahle historka s prvním sumcem zůstane už navěky v mém srdci a v mé paměti,byl to zkrátka první cíleně ulovený slizoun a tenhle příběh vlastně odstartoval vše co následovalo,všechno to po čem jsem v skrytu duše dlouhá léta toužil. Závěrem bych chtěl vzkázat začínajícím lovcům sumců aby k lovu této impozantní ryby přistupovali s pokorou,radovali se z jakéhokoliv úlovku a to i z malých ryb. Sumcař není ten,kdo si zaplatí zájezd na Ebro a bez sebemenší předchozí zkušenosti z tuzemských vod tam díky průvodci uloví velkého sumce, ale ten kdo chytá tyto tvory pravidelně,byt se mu velkou rybu ulovit třeba prozatím nepodařilo . Kdo moc tlačí na pilu se většinou jen tak pěkného úlovku nedočká,tím jsem si téměř jist.                                                         Za carpcapr team napsal Hrdobec

 

LEDEN NA RYBY JEDEM 

Ryby chytám už od dětství ale přiznám se,že zimní rybaření mě nikdy příliš neoslovilo a dokonce jsem měl dlouho za to,že měsíce jako je leden nebo únor jsou vhodné spíše ke zdokonalování se v rybářské teorii než k nějakým plnohodnotným výpravám,natožpak na revíry vzdálené tisíc kilometrů. Léta plynuly a já se tak nevědomky okrádal o nádherné i když mnohdy mrazivé chvíle u milované řeky. Vše se ale změnilo v lednu 2013 kdy mi den po silvestru zavolal kamarád Martin Lošťák,jestli bych s ním a pár dalšími kamarády nevyrazil na několikadenní lov candátů do Itálie. Martin je velmi dobrý rybář jehož výsledky hovoří sami za sebe a navíc je to skutečný znalec řeky PO jelikož zde už mnoho let provozuje půjčovnu rybářsky pojatých hauseboatů a na této řece tráví několik měsíců v roce. To všechno jsem dobře věděl a tudíž mi rozhodování netrvalo vůbec dlouho,dokonce se dá říci,že jsem měl v okamžiku zabaleno. Byla to akce takzvaně narychlo a tak za dva dny odpoledne už sestava ve složení Martin, Zdenek, Roman a já vyrážíme směr netušeným mrazivým dobrodružstvím. O půlnoci jsme na místě,tedy v přístavu u městečka Porto Viro odkud budeme podnikat naše tažení za candáty a navečer se vracet do útulně zařízeného a hlavně vytápěného hauseboatu kde se pohodlně všichni čtyři vyspíme a nebudeme tedy trpět zimou. Příjezd oslavíme douškem domácí slivovičky a jde se spát v předtuše událostí příštích několika dnů. 

Ráno nemůžu dospat a za svítání už přešlapuji na mole,naštěstí chlapi nejsou natěšení o nic méně a tak po rychlé snídani a opětovném doušku slivovičky,tentokráte pro štěstí, můžeme vyrazit. Rozdělujeme se na dvě party, Martin s Romanem startují menší,zato však rychlejší člun a já s lodivodem Zdendou zkusíme štěstí z boutu BB 12, který je pro podobné akce jako stvořený. Navíc v případě deště se je kam schovat, což vzhledem k ročnímu období hodnotím velmi pozitivně. Chlapi mají svá nadějná místečka a tak Zdenek míří na první z nich a já zatím navazuji na vláčkařské proutky osvědčené gumové nástrahy. Kotvíme a začínáme prohazovat vodu. Nebudu zastírat,že od samotného rybolovu nic extra neočekávám a akci beru spíše jako takové zpestření nenáviděné zimy a pobyt s kamarády se kterými se vídám jen zřídka. Jaké je ale mé překvapení když hned na druhý nához dostanu razantní drbanec do prutu a okamžitě mi je jasné,že tohle vázka nebyla. Byl to zkrátka stoprocentní atak na vláčený tvister, bohužel bez dalšího kontaktu s rybou. V ten okamžik jsem jako vyměněný a instinkt lovce ve mě probouzí maximální možné soustředění. Po několika dalších neproměněných záběrech jsem se dočkal a má první lednová ryba se stává skutečností. Je to nádherný, divoký a vzhledem k teplotě vody bojovný candát a navíc rovnou největší co jsem dosud ulovil. V ten okamžik už vím,že jsem ztracen a žádné období rybářského klidu už nikdy rodině nedopřeji. Zima mě v tu chvíli přestala děsit,vždyť je leden a já ulovil překrásnou rybu, ale co je hlavní tak jsem na rybách, na rybách u milované řeky s fajn přáteli , je mi moc dobře a to je to nejdůležitější,to co já osobně od podobných akcí očekávám. Ze snění mě probírá hlas Zdeňka, ať připravím podběrák a zanedlouho se i jeho candát ocitne na palubě. Opět krásná ryba. Čas na rybách utíká jako voda a tak,jelikož se začíná stmívat vyrážíme zpět do přístavu. Tam zjišťujeme,že druhá parta byla ještě úspěšnější a kluci ulovili dokonce 6 kousků z nichž největší měl úctyhodných 86 cm. Jsem jako v Jiříkově vidění,to snad není ani skutečnost,říkám si. Večer slavíme úlovky a dlouho do noci debatujeme a pořád je o čem. Únava nás nakonec přemůže a to je dobře protože ráno máme v úmyslu vyzkoušet sumcovláčku a já tak v polospánku začínám pomalu věřit ve svého prvního zimního sumce v životě. Vyjíždíme brzy ráno a dnes budeme všichni čtyři lovit z jedné lodi,takový je totiž plán. Zhruba po hodince plavby vybíráme horké místo,kotvíme a začínáme vláčet jen tentokrát s těžkotonážním náčiním. První záběr na sebe nenechá dlouho čekat,mám ho zas já a po chvilce zdolávám nádherně zbarveného cca 90 cm sumečka. Radostí div neskáču a přesto že mám uloveny nesrovnatelně větší kusy tak tento je a vždy bude můj první zimní sumec a to se počítá. Do večera už záběr neproměním,ale to mi vůbec nevadí protože kamarádi zdolají několik ryb do 130 cm a o akci tak není nouze. Do přístavu se vracíme unavení,ale šťastní a opět dlouho do noci vstřebáváme zážitky při degustaci oblíbené slivovičky. Třetí den se jede zase na candáty a většina z nás je tentokrát bez úspěchu. Ne tak ovšem Zdenda který proměňuje jediný záběr dne v překrásnou rybu 89 cm a váze 8 kg, což je velký zážitek i pro mne jelikož je to ten největší candát co jsem dosud viděl na vlastní oči. Tuto rybu náležitě zapíjíme a já gratuluji kolegovi, aby také ne když se jedná o jeho nový osobní rekord. Večer se kazí počasí a padá taková mlha,že není vidět doslova na krok což nám velmi komplikuje až téměř znemožňuje další vyplutí a tak se rozhodujeme výpravu o den zkrátit. Všichni jsme spokojeni,nikdo není bezrybka a tak nás to ani příliš nemrzí. Ráno balíme a po několika hodinách přijíždíme zpět do vlasti,ke svým rodinám díky jejichž laskavosti a někdy i hodně trpělivosti můžeme čas od času podobné akce podnikat takže tímto jim všem děkuji. Velký dík patří také Martinovi Lošťákovi, majiteli půjčovny boutů a lodí Fishingholiday bez jehož znalostí této řeky bychom v zimě zcela jistě nedosáhli podobných úžasných úlovků a co je hlavní, nebylo by k dispozici potřebné zázemí. Závěrem mohu zimní výpravu všem jenom doporučit ,neseďte v lednu doma a jeďte na ryby,protože za kamny ještě nikdy nikdo žádnou rybu neulovil a ani nic zajímavého nezažil.            autor:      Libor Hrdý /Hrdobec Sumčí/

 

Za kapry z brakických vod   

V říjnu 2012 jsem se rozhodl, že se přidám ke krátké výpravě Honzy a Libora, kteří měli naplánováno 5 dní na lodi v deltě řeky Pád.Můj plán tkvěl v tom, že zatímco kluci budou nahánět sumce z lodě, já zkusím chytat kapry na novém neprobádaném místě.Moc mne potěšilo, že se tento plán zalíbil i naší kamarádce Renatě která již delší dobu chtěla vyrazit s námi do Itálie. Slovo dalo slovo a měl jsem novou parťačku k lovu ze břehu. Příprava a nákup na výpravu nebyl nikterak dramatický, jelikož Renata vlastní rybářský obchod a tak jsme si při kafíčku připravily vše co by mohlo kapříkům zachutnat. Cesta byla příjemná a pro mne jedna z nejkratších už proto, že jsem neřídil. Celou cestu mě provázela obava z opakování letního výbuchu na kanálu Goro, kde jsem o kapra nezavadil, protože voda v tomto období byla tak slaná, že bych spíše věřil na ulovení tuňáka. Tentokráte jsme mířily ještě blíže k moři, kam téměř žádný kaprař nezavítá. Za to sumcům se tam daří stejně jako v okolí Porto Vira. Z Google Earth jsem měl vytipovaných několik míst kde se zdálo být pro kapry ideální prostředí. První z míst se nám podařilo přejet a tak  jsme mířily k druhému. To jsme našli vcelku rychle problém byl, ale v tom, že dostat se k vodě by byla práce na půl dne s mačetou v ruce a na to nebyl  čas, protože kluci už by byli nejraději na lodi. Proto jsme se přesunuly k dalšímu vytipovanému fleku, kde se dalo po menších úpravách a troše sekání trní  a jiného porostu dostat k vodě.Na břehu byl nádherný výhled jedním slovem !KRÁSA! první co jsem udělal bylo, že jsem ihned začal chutnat vodu a s velkým oddechnutím jsem zjistil že alespoň na povrchu slaná není. Přesto jsem ještě klukům pro jistotu řekl, že pokud nechytím cejna za pár hodin, že budeme potřebovat převézt na jiné místo. To sice slyšeli, ale jejich myšlenky už byli jinde a to na lodi. Po přenášení věcí ze stráně mezi trny a keři jsem chvatně rozdělal krmítkovou směs abych si byl jist, že i u dna voda není slaná a čekal jsem na záběr od cejna. Renča mezi tím uvařila výbornou kávu a k idylce v divočině chyběl opravdu jen ten cejn.Toho jsem se ale nedočkal, což mou psychiku maličko podlamovalo. Na hladině jsem zaregistroval malé rybky a tak jsem převázal na plovačku abych zjistil o jaké rybky se jedná, hned po prvním náhozu jsem zjistil, že to jsou bolínci. Renata si mezi tím také navázala splávek a rozhodly jsme se chytit alespoň o maličko větší bolínky aby jsme měly co píchnout na sumčáky. V těchto místech platila povolenka k lovu na pět udic a tak byla možnost kombinovat a rozhodnout se podle situace zda bude náš cíl lov kapra či sumce. Nakonec jsme to vyřešily tak, že jsme daly šest prutů na kapra a čtyři na sumce. S bolínkama se ale moc nedařilo bylo jich zde tisíce, ovšem málokterý měl více jak 10 cm. Při jejich chytání se jakoby ve snu, kousek od nás při našem břehu vyhodil kapr. To do nás vlilo velký kus optimismu a bylo jasné, že místo kde se kapr vyvalil na hladinu bude náš cíl pro krmení a předložení nástrah. Nafoukly jsme člun a já začal vnadit a pokládat nástrahy vše jsem cílil co nejblíže ke břehu. Vsadily jsme na Banana Nut Crunch od Dynamite baits o průměru 20 mm. Na toto boilies jsem vsadil díky předešlým zkušenostem a mému přesvědčení, že kapři z brakických vod, kde je plno krevet škeblí a různých ráčků rádi ochutnají něco sladšího. Navíc má toto boilies v sobě velký podíl tygřích, vlašských a brazilských ořechů které jak známo kaprům opravdu chutnají. Přesto jsme ale pro jistotu, kdyby kapr neměl sladkou náladu, nástrahy narychlo smáčely dipem banán/ryba od Mikbaits. Naše volba byla správná, protože netrvalo ani dvě hodiny a přišla razantní jízda na Renčin prut zavežený přímo do břehu. Bohužel zdolávání netrvalo ani pět sekund a ryba se vyřízla. Brzy ráno přišel další záběr a já cítil jak na druhém konci udice bojuje opravdu pěkná ryba, ač byla má snaha opravdu velká, nedokázal jsem rybu navézt na volnou vodu a přeřízla mi vlasec v potopených větvích. Prostě smůla, ale i tak bylo vše radostnější a když rybář ví kde je to správné místo, má velké možnosti začít kouti plány a vymýšlet taktiku jak dostat rybu z překážek. Při snídani mne napadlo že bych mohl kaprové pruty zavážet přes větve vrby která se skláněla do dálky deseti metrů nad místem krmení. Její větve nebyli nikterak ostré ani silné a mohlo by to pomoci v nasměrování zaseklé ryby na volnou vodu a tak jsme také udělaly. Na nastražené mini bolínky nebylo ani cinknutí natož záběr. Dopoledne se u nás vylodil škuner s našimi námořníky a shledání bylo radostné už proto, že s sebou přivezli krásného sumíka na focení. Sumec měl 174 cm a byl krásně vypasený. Byl uloven na bolínka cca 15 cm nastraženého na jednohák za tlamku, což Liborovi nabídlo nádherný souboj který nám začal vyprávět hned po puštění vousáče do vody. Po svačince a kávě odjela námořnická výprava kamsi do lagun pokusit se chytit větší nástražní rybky. Den jsme si krátily feederem a plavačkou avšak jediná ryba která stála za nastražení na sumce byl cípal kolem 40 cm. kterého jsem záhy zavezl na výměnu za malého bolínka. K večeru přišel Renatě záběr a po dvojím pípnutí se ryba rozjela směrem ke větvím Renata doběhla přisekla rybu a na malou chvíli se vlasec  zalomil o vrbu do pravého úhlu zmatený kapr který 100% nikdy nebyl na háčku to vzal jako povel a vyjel od břehu na volnou vodu  kde byla hloubka kolem 7 metrů a nic nebránilo k jeho klidnému zdolání. Po vyfocení, změření a puštění jsme si museli nalít sklenku bílého na oslavu první zdolané ryby. Kapr nebyl nikterak veliký, ale měl obrovskou ocasní ploutev což z něj dělalo opravdu krasavce. Další den se opět stavila naše lodní posádka a u kávy jsme si vypovídaly naše příhody. Jelikož nebylo možné chytit na feeder nástražní rybu i když už padlo dvanáct kilo krmítkovky vydali jsme se odpoledne všichni do lagun na nástražky. Po vylodění jsme se prodíraly houštinami kde se zhruba po sto metrech naskytl nádherný pohled na téměř nedotčený ráj. Na mne to působilo ohromujícím dojmem jako bych byl najednou v úplně jiném světě, ze snění mne probral Liborův první nához splávku a následný záběr. Během pár vteřin byl v podběráku kapřík cca 40cm. Renata chytila několik bolínků a já na první nához feederem chytl bolena 50 cm. Od lodi přiběhl Honza, že potřebuje silnější háček na kapry, protože se mu na feeder pod keři vyřízl dvakrát za sebou kapr. Zhruba hodinku jsme si ještě v lagunách užívaly záběrů od cejnků a bolínků. Po návratu k lodi nám Honza pyšně ukazoval kapra 59 cm kterého hodlal nastražit. V noci přišel záběr opět Renatě a opět na banán, kapr měl 76 cm a kluci nás informovali o dvou fousáčích kolem metru. Předposlední den výpravy začal pěkně z ostra, já i Renata po dvou záběrech v rozpětí tří hodin jedna rybka se vyřízla,ale tři kapři se s námi vyfotily rozměrově byli podobní, mezi 70-80cm. Poslední noc jsem byl tak unavený z každodenního zavážení deseti prutů, že jsem ani nezaznamenal, že Renča měla v noci záběr. Ráno mi radostně doporučila ať se jdu mrknout do saku, což jsem samozřejmě udělal. Byl tam nádherný tmaví říční kapr kolem 80 ti cm. Nemučily jsme ho už ani měřením, ani braním do rukou, jen jsem ho cvakl na vezírku a Renča ho pustila. Sotva jsem dosedl do křesílka ohnul se mi feeder jako luk a vrrrrrrrr svištěla cívka jak zběsilá. Doběhl jsem a lehce přisekl na cívce jsem měl sice dvacítku, ale byla nová a tak jsem věděl, že se můžu kapra pokusit odvrátit od jeho úmyslu zajet do nejbližšího křoví, což se mi také povedlo. Zhruba po deseti minutách krásného souboje mi Renata podebrala můj osobní rekord na feeder kapříka 71 cm. Měl jsem z něj větší radost než kdybych chytil metrového na kaprák. Zatím co jsme balily přišly ještě dva záběry od kaprů jednoho jsme vyfotily druhého jen pustily. Bylo nám líto, že musíme jet domů když konečně z našeho fleku začaly ryby stabilně brát. Bohužel taková byla domluva a Honza musel být druhý den v Praze. Na konec bych chtěl poděkovat Renatě, nikdy bych nečekal, že ženská může být tak výborný parťák na rybaření, klobouk dolů a těším se na další naší výpravu. PS: ani se nezlobím, že jsi jich chytla více :-)   Zdeněk M.          

 

 

Italská hejna

Letošní dlouho očekávaná první výprava za Italskými sumci se jako vždy  do detailu plánovala v naší oblíbené hospůdce a to tak že důkladně a prakticky celou zimu. No a jak to tak bývá bylo nakonec samozřejmě všechno úplně jinak,než jsme si s kamarády u piva malovali,nicméně i tak se jednalo o poměrně zdařilou akci a o zážitky z ní se s Vámi rád podělím prostřednictvím tohoto článku. Vyrazili jsme tentokrát už 15. března v sestavě já,Martin a Honza,který dramaticky změnil naše plány tím,že pár dní před odjezdem koupil zánovní kajutovku a tak naše vize na lov z pevné země vzaly za své a bylo třeba improvizovat,neboť lov z lodi byl pro nás velkou neznámou. Cesta proběhla v pohodovém duchu a to i přesto,že s velkou lodí jsme nemohli jet rychle,nejspíš nám tak utekla jak jsme byli po zimě na ryby natěšení. Menší komplikace nastali až v přístavu,kde jsme dlouho čekali na místního jeřábníka jenž se zrovna oddával siestě a přes to v Itálii nejede zkrátka vlak. Od 12 do 16hodin tady nemáte šanci zajistit téměř žádnou službu a v tomto čase se tu prostě nemaká. Italové zkrátka umějí žít a nikam se neženou. Jakmile se ale jeřábník objevil,byl po odpočinku ve skvělé kondici a všechno už šlo jako po másle. Sundání lodě z vleku na vodu bylo pak dílem několika málo minut. Na vodě loď vypadala náhle mnohem menší a jelikož jsme byli rozhodnuti lovit všichni tři z paluby,napadlo nás co se asi bude dít v případě nějaké té jarní bouře nebo nedejbože vytrvalého deště. To nebyli vůbec pěkné představy a tak je rychle zaháníme lokem domácí slivovičky. Hned je mysl naladěna tím správným směrem a my začínáme stěhovat nezbytnosti k lovu a několikadenímu pobytu na loď. Po vyskládání věcí na molo vedle naší plovoucí základny se zdá být nemožné všechno harampádí do lodi naskládat,ovšem zkušený budoucí kapitán Jenda si i s tímto oříškem hravě poradí a rybářské krámy,outdorová výbava a v neposlední řadě i hromady piva mizí v lodních útrobách. Když píšu hromady piva tak se ještě mírním,neboť kamarádi jsou velicí milovníci pěnivého moku a jejich zásoby by nejspíš pokryli nároky nejedné restaurace 4cenové skupiny na celý týden.Vše je tedy naloženo a může se vyrazit,říkáme si. Nad námi se obloha začíná zatahovat a já nahlas vyslovuji otázku kdože z nás to bude v případě deště nocovat na palubě. V kajutě je totiž místa taktak pro dva rybáře a jeden z nás si zákonitě musí vytáhnout černého Petra. Brzy mi je jasné,že to budu já,chlapci popíjejí cestou pivko a moji otázku taktně přešli mlčením.No nevadí,nejsem přece z cukru říkám si a kochám se nádhernou řekou,kterou mám tak moc rád a kvůli které jsem ochoten vytrpět při rybolovu téměř jakékoliv  podmínky.Jsme rozhodnuti vynechat hlavní tok Pádu a lovit na jednom menším rameni,kde je předpoklad,že nebude tak silný vítr a velké vlny jež by nám mohli samotný lov dost komplikovat. Máme tentokrát ohromnou výhodu,nemusíme hledat volné a vhodné místo na břehu,ale zakotvíme se na náhodně vybraném fleku který se nám zrovna bude líbit. Naše strategie je taková,že prolovíme každou noc jiné místo což může být dobrá volba,ale ze zkušenosti vím,že také nemusí. Večer se kvapem blíží a moc času do setmění už nám nezbývá a tak,jelikož jsme navíc nevyspalí a z cesty unavení vybíráme rychle první nadějné místo a příliš nad tím nešpekulujeme. Od místního rybáře kupujeme ve spěchu několik cípalů a narychlo zavážíme. Kluci nástrahy umístí metr nade dno a já jak je mojim zvykem dám jednu rybu metr pod hladinu a druhou nechám hřbetem čeřit hladinu,tedy tzv hladinovku,která je mimochodem leckdy účinější než jakákoliv jiná prezentace. Konečně je vše tak jak má , na řeku padá tma a všude se rozhostí nádherné ticho,přerušené jen občasným šploucháním ryb,cinknutím rolničky,případně zasyčením otevírané plechovky s pivem. Únava vykoná brzy své a kluci se uvelebí v pohodlné kajutě kde okamžitě usínají. Já se pro změnu uvelebím na tvrdé a studené palubě a společníkem je mi až do rána všudypřítomná vlhkost a chlad. Budíme se kolem osmé hodiny,zjištujíc,že o naše nástrahy se v noci zcela jistě žádný sumec nezajímal. Co je pozitivní je fakt,že začíná svítit slunce a dokonce má sílu a slušně hřeje,za což jsem po chladné noci dost vděčný. Během chvilky jsou mé věci suché a byť je půlka března tak začíná opravdové a nefalšované vedro. Jaká krása po dlouhé zimě. Stahujeme pruty a na příhodném místě rozvíjíme denní tábor,kde hodláme nachytat nástražní rybky a přes den relaxovat. Relax se však nekoná,nástražky prakticky nejdou nachytat a tak je třeba se jejich lovu věnovat usilovně po celý den. I přesto navečer máme jen pár skaláčků okolo 15cm což se nám na zdejší giganty nejeví jako ideální nástraha. Nicméně na výběr není a tak převazujem na jednoháky,kotvíme na solidně vypadajícím fleku a zavážíme potěr na svá místa. Martin na jeden prut straží dva cejnky nad sebou,jedná se prý o nástrahu zvanou hejno,jak mi vzápětí bylo vysvětleno. Hejno se mi vůbec nelíbí a zůstávám u klasiky,tedy malá rybka na jednoháku.Jaké je však naše překvapení,když do pulhodiny od vyvážení dostává Martin záběr na své hejno. Nejvíc je ale překvapen právě on,neboť se zrovna věnuje vyndavání piva z lednice na špičce lodi a rychlý start k záběru by znamenal jistou březnovou koupel v plné polní. Neváhám a zasekávám tedy já. Tah není velký,ale po zimním půstu si vychutnávám i menšího sumce,který se snaží statečně vzdorovat. Přibíhá Martin , prut si zkušeně přebírá a během pár okamžiků zdolává krásně vypasenou,cca 140cm dlouhou rybu. Fouska rychle fotíme,pouštíme a Martin převáží bodující prut na úspěšné místo. Jsa osvícen skutečností,že záběr přišel na Martinovo hejno,rychle předělávám jeden prut a montuju dva cejnky nad sebe v předtuše dalších úlovků. Usedáme do křesílek,noc je opět chladná,ale to už nám vůbec nevadí. První rybu sezony slavíme štamprlí a než ji stihnem dopít je tu další záběr,tentokrát na prut kapitána Honzy. Hned je jasné,že ryba bude větší a tak s napětím sledujeme akci Jendova proutku,se kterým zachází tak dovedně,že 160cm sumec nemá nejmenší šanci. Krásná,tlustá cca 35kilová potvora je na palubě a my vychutnáváme úlovek,krásnou noc na milované řece,oblohu plnou hvězd a vůbec tak nějak všechno,co k tomuto skvělému koníčku patří. Je nám dobře a to je přece hlavní,proto tohle všechno vlastně podstupujeme a všechny ty neúspěchy,rozmary počasí a jiné komplikace jsou v takových chvílích rázem zapomenuty. Je tu jen čisté štěstí,radost z toho,že jste na rybách,radost ze splynutí s přírodou,radost z každé maličkosti kterou nám tato záliba přináší. V takových chvílích se vracím ve vzpomínkách do dětství,kdy mě strejda učil chytat ryby na slapském Cholíně a v duchu mu děkuji,děkuji za to,že mi ukázal cestu díky níž dokážu být i v tomto uspěchaném a chaotickém světě štasný a spokojený,alespoň tedy ve chvílích jako je tato. Pár fotek a Honza sumce vypouští,převáží a chystáme se zalehnout. To je ovšem nemožné,protože až do rána chodí záběry hodinu co hodinu a na palubu se podívá ještě několik slušných kousků. Žádní giganti,ale o tom rybařina není a tak se tím ani netrápíme a spokojenost panuje veliká.Co se záběrů týče,nic takového jsem dosud nezažil,sumci brali jako cejni,tedy teď a tady dokonce o hodně líp než cejni. Ráno balíme a poslední noc chce Honza zkusit své tajné místečko,kde mu loni spadla brutální rybka po cca 40minutové přetahované. Tomu se nebráníme protože co kdyby. Jsem zatím jediný bez slušného úlovku,v noci jsem zdolal 5 sumců, ale největší měl odhadem 110cm takže do této noci vkládám velkou naději. Den uteče jako voda ,nástražky máme opět malé,ale dnes už víme. Víme,že sumci berou na hejno a tak je nám hej. Honza bravurně kotví na svém top flíčku,které na pohled vypadá dost obyčejně,ale tak už to občas bývá. Zavezení je věcí okamžiku a můžeme napjatě sledovat dění na hladině. A sledovat je co,hned za soumraku začíná totiž pověstný Pádský tah mořských cípalů řekou a kdo tohle nezažil neuvěří. Gigantická hejna těchto ryb skáčou nad hladinu všude kolem vás a když píšu všude tak myslím doslova,několik cípalů nám skočí i do zavážecího gumového člunu a do nich zběsile najíždějí enormní hejna sumců všech velikostí a váhových kategorií.Sumci loví doslova organizovaně a nahánějí zoufalou kořist do mělčin nebo ji nasávají přímo na hladině. Během minuty tak není problém slyšet třeba 50puknutí za sebou,je to skutečně zážitek na celý život a to i přesto,že šance na ulovení sumce nám tímto rapidně klesla. Tohle představení za to určitě stálo,navíc sv Petr při mě stál a tak nad ránem zdolávám na hejno krásnou štíhlou,cca 25kilo vážící stošedesátku,tak co víc si můžu přát. Snad jen přežít pro mne velmi neoblíbené balení a dlouhou cestu domů,což se nakonec také podařilo a po 12hodinách v autě přijíždíme domů. Přijíždíme unavení,špinavý a hladový,ale víme,že to tak budeme dělat znovu a znovu,dokud to jen bude možné. Je to závislost a to závislost na celý život a je to tak dobře. Všem slušným kolegům rybářům přeji spoustu podobných zážitků od vody  a to ať už loví sumce nebo třeba plotičky na plavanou. Rybařina má mnoho podob a já škatulkování na kapraře,sumcaře atp. nemám rád, záleží na každém co ho baví a lovu jaké ryby dá přednost.
                                                                                                                                                                                                                                  Hrdobec
Září - dvoudenní výprava na Labe
Víkendová výprava na Labe v okolí HK se vydařila i když jsme se nedočkaly  žádných velkých úlovků. V dobré náladě a krásném počasí jsme prožívaly rozčarování ze změny doby lovu a toto téma převažovalo první večer nad jinýmy.Již minulou výpravu se Tom rozhodl,že se také začne pokoušet o ulovení sumce a v tomto záměru pokračoval i nadále. Zprvu zkoušel trhačky, druhý den trhačku a bójku. Bójka mu také přinesla úspěch v podobě prvního většího cíleně uloveného sumíka. Z čehož měl samozřejmě obrovskou radost a věřím, že mu to dodalo do další sezony chuť chtít svůj osobák překonat.Libor se touto dobou chystal s Petrou do Itálie a Martin se slunil u plážového baru v Turecku. Já jsem se pokoušel  přelstít většího kapříka což se moc nedařilo i když záběry přišly tři dokázal jsem proměnit jen jediný a o obra rozhodně nešlo. Po příjmném strávení víkendu jsme se dohodly, že tento rok ještě zkusíme chytit nějakého toho fouska.
                                                                                                                                                                                                                                         Zdeněk
 
Září -  krátká výprava na Pád
Krátká výprava na Pád nepřinesla kýženého ovoce, avšak nebyla úplně marná a navíc jsme zažily spousty srandy. Sumcově se prosadila opět jen  Petra, sic nezdolala žádného obra, ale to na její radosti mnoho nezměnilo. Kaprů do 85cm se chytlo několik a již se těšíme na další kratší návštěvu mé milované řeky.                                                                                                                                                              
 
 
                                                                                                                                                                                                                                            Libor
Labe 17.8
V tento den se naše parta rozdvojila a rozhodla se pro návštěvu dvou Labských revírů. Já Tom a Martin jsme navštívili Pardubický revír a Péťa s Liborem se daly na cestu k Litoměřicům. Lokality jsou to jistě rozdílné už svou velikostí  a byli jsme zvědavý komu se bude dařit lépe.Zatím co u Pardubic jsme byli svědky jak se náš feederař Tom baví lovem kapříků v rozmezí 40-58cm ,Tak u Litoměřic dosáhla Petra na svůj osobní rekord když zdolala kapra 11Kg. Martin chytal na své domácí boilies a já Pardubickou vodu pokoušel GLM mušlí od Dynamite baits,Kořeněnou švestkou a Banán/ryba od Mikbaits. Martin se dočkal v sobotu večer když mu přišel menší, ale krásný lysák 67cm. Já se dočkal hned hodinu po té kapra podobných rozměrů, ovšem nebyl bych to já abych ho neztratil u břehu :-) tento rok se mi to daří opravdu náramě.V Litoměřicích přišel záběr od sumce ovšem zdolávání neskončilo zdárně a sumec se vyhákl. Petra se mimo jiné blýskla trofejním cejnem a jesenem.U nás pokoušel sumce  Tomáš ale dopadlo to podobně jako u Libora . Sumec nastraženého cejna jen ochutnal a stáhl mu kůži z hlavy i když záběr byl sekatelný vyšel do prázdna protože ho tahal opravdu jen za hlavu a hák s trojhákem byl v zadní části cejna. Po třech dnech lovu na nástrahy od Mikbaits jsem zjistil, že jsou tu téměř nepoužitelné,  protože 1-2 hodiny po náhozu je zcela rozeberou cejni. Buď u háčku nebylo vůbec nic nebo totálně ohoblovaná miniaturní kostička .Výprava uběhla jako voda a nastal čas balení a vracení se k běžným povinnostem a tak se i stalo. Příště snad budeme mít více štěstí a ještě jednou gratulace Petře!
      
                                                                                                                                                                                                                                       Zdeněk
Labe - Nymburk
24 červenec 2012 - Jednodenní feederovačka se synovcem se zdařila na jedničku. Dlouho jsem si takhle nezachytal a mile mne překvapila skladba ryb ve zdejším Labi. Od cejna malého přes perlíny, cejny velké, karásky, ouklejky ,plotici jsme se prochytaly až ke kapříkům. Krásný slunečný den utekl jako voda v řece kde před našima očima  lovila nádherná štika. Brzy se sem zase vrátím, na jednodenní zábavu jsem dlouho lepší místo nenašel.
                                                                                                                                                                                                                                            Zdeněk
 Letní Pád
9.7.2012  Výprava na Pád byla pojata spíše jako dovolená než rybářská, ale samozřejmě, že  ve skrytu duše jsme  chtěly nachytat pěkné ryby. To se bohužel ani trošku nenaplnilo. Voda měla některé dny kolem třiceti stupňů a to se rybám zrovna moc nelíbilo. Libor zdolal cca 5 sumíků lehce nad metr a i mě se společnou silou s mou přítelkyní Martinou povedlo jednoho dorostence vydolovat po peripetiích z houští kam se ukázkově zamotal a já za ním musel na člunu. Holky trávily dny opalovaním a já s Martinem jsme jezily do lagun feederovat odměnou nám byli cejnci sotva 10 cm.V lagunách bylo kaprů jak naseto, ale ti byly k našim nástrahám úplně lhostejní . I tak, ale bylo krásné plout mezi kapry v sotva půl metrové hloubce a sledovat jak se beztarostně válí v rostlinách a bahně. Po 7 dnech kaprařského půstu přišlo stěhování na kanál, kde jsme cítily možnost úlovku . Bohužel  ani tam nám moc nepřálo i když začátek vypadal velmi slibně. Hned první pozdní večer měl Martin brutální jízdu a kapr mu doslova vytrhl prut z  tripodu a frčel si to proti proudu. Martin doběhl k tripodu a plandajícímu prutu na něm, přisekl a vzápětí uviděl příčinu vytržení prutu. Na jeho navijáku byla totiž řádná motanice a silon se dostal i pod cívku. Kapr nebyl vůbec z nejmenších a do snahy o rozmotání mu řádně stěžoval situaci tím, že mu ohýbal prut až v něm praskalo. I když se Martin snažil  ručně odvíjet  a uvolňovat silon nestačilo to a stalo se to co žádný rybář nemá rád. Kapr to vzal přes škeble a bylo rozhodnuto.To jsme ještě netušily, že nám právě utekla ryba výpravy. Během 30 minut po tomto kapřím incidentu, jsem měl záběr já ale kapr i když se krásně rozjel nedosahoval zdaleka takových parametrů jako ten Martinův . Po menším problému s tím, že mi kapřík dvakráte zajel pod člun jsem ho navedl do podběráku. Kapr měl kolem 75cm a nebyl to žádný svalovec a tak hned po krátkém focení  šel zpět do vody. Libor měl tu noc krásný záběr odhadem od většího sumce bohužel, ale ryba  nástrahu nedobrala. Dny jsme si krátily feederem a chytily jsme tak mnoho cejnů až trofejních rozměrů, ale jinak nepřišlo už vůbec nic. Vyjma  Liborova kapřího dorostence a petřina cejna  kolem 50cm. Poslední den jsme  si daly výlet k moři a po osvěžující koupačce jsme nabraly směr ČR.
     
                                                                                                                                                                                                                                               Zdeněk
        
                                                                                                                                                                                                                                    

9.4.2012 Pád

Druhá jarní výprava na Italský veletok se dokonale vydařila.Super parta,perfektní nálada a i nějaká ta rybka se chytila.Více napíšu později.Nej úlovek 234cm                                              

 

 

 

                                                                                                                                                                                      Libor

 

Vycházka 

3 listopad 2011. Dnes jsem si k vodě nepřivstal a vyrazil autem na jedno rameno tu k nám.Šlo o místo , kde jsem před rokem našel v křoví mrtvolu utonulé ženy.Tak jsem chtěl probourat ten divný pocit a blížil se na ono místo...Voda byla zakalená, posetá padajícím listím s hloubkou cca 30-70cm..Asi na 20tý nához, tupá rána do špičky feederu a pomalá těžká jízda..Nejprve jsem si myslel, že se jedná o  podseknutého cejna, ale omyl..asi po 5minutách boje se ukázala 72cm štika nádherně zbarvená a ve výborném stavu. Po vyndání třpytky a a vyfocení mobilem, jsem ji vrátil zpět vodě. Pokus o další náhozy a během asi 5-10minut přišla ještě jedna menší 61cm (viz.foto2.)..opět vyfocena a vrácena vodě..Dnešní den a (hodinovka) u vody byla opravdu fajn..Třeba šlo o náhodu, ale když víte kde se štiky nachází a znáte tu vody..zase takový trábl ji najít to není...TOM.
    
                                                                                                                                                                                                               Tom 

Itálie letní dovolená s Fishingholiday

Parádní dovolená na řece Pád s hausboatem neměla žádnou chybu.

Itálie-jarní kaprařina

Další Italská výprava Libora a Honzy  byla ve znamení kapra a to se také splnilo. Nádherné ryby  byli při chuti a tak se kluci vyřádili. Nejtěžší kapr výpravy byl uloven jak jinak než Liborem a měl krásných 17Kg 

Lov v korunách stromů

 V pátek 10.6 jsem se vydal na týdenní výpravu s kolegou Liborem a jeho přítelkyní Petrou na naši oblíbenou řeku. Jelikož tato řeka je pro nás trochu z ruky (250km) tak se vždy těšíme jako děti. Bohužel z radosti nás vyvedl již příjezd k řece. Všude kam oko dohlédlo, bylo spousta rybářů, pomalu jsme naše místa nepoznávali. Po ujetí zhruba 3km podél břehu se konečně ukázalo jediné volné místo a ač se nám již od počátku nelíbilo, nebylo zbytí a tak jsme se zde usadili. Voda byla plná vázek všude stromy a větve. Na první pohled se daly očekávat velké problémy a to jsme ještě netušily, co se nám skrývá pod hladinou. Libor si zvolil lovné místo ve zdánlivě snazší části našeho úseku, kde přeci jen nebylo nad hladinou tolik větví. Já se rozhodl a vlastně jsem byl i nucen se rozhodnout vnadit a chytat přímo ve vázkách. Libor nasadil své osvědčené značky a já měl možnost vyzkoušet zdarma zbrusu nové boilies firmy VCB které mi bylo zasláno den před odjezdem jednalo se o boilies s játry a sladký pomeranč. Což jsem rád přivítal, jelikož skoro vždy zkouším masové i sladké zároveň. Rozhodl jsem se vnadit po 1 kg před padlou korunu stromu a za padlou větví u protějšího břehu, po té dle záběrů dokrmovat. Libor si zavezl obě nástrahy do slibné tišinky kde montáže umístil na kolíček a patřičně zakrmil. Zatím co jsem se zabýval stavbou bivaku, se na mnou zakrmených místech začali objevovat kapři a jiné ryby což jsem s potěšením sledoval a zároveň jsem si pro sebe říkal, že do záběru chybí jen kousek. A taky tak bylo. Za necelé dvě hodiny od zavezení přišel záběr na játrák z druhého břehu. Vědom si vázek, jsem u prutu v cuku letu a silně přizvedávám, ryba jakoby zazmatkovala a objela viditelnou větev, tak jak jsem potřeboval, ale přesto cítím, že silon po něčem drhne. Kapr se dal po proudu dolů a vlasec se uvolnil. V té chvilce jsem zabral co nejvíce, aby vyjel na hladinu, což se na poprvé zdařilo i díky tomu, že to nebyl žádný obr. Kapra jsem pak v pohodě navedl do podběráku, změřil, vyfotil a ač měl jen 65cm měl jsem z něj velkou radost už, protože byl první a zároveň mi dodal důvěru k novému boilies. Znovu jsem dokrmil a do večera jsem měl ještě tři záběry na pomeranč, bohužel však ani jednu z ryb jsem nedokázal zdolat. Všechny tři jako přes kopírák hned po záběru zajížděli přímo pod strom a ač jsem seděl přímo u prutů, neměl jsem jedinou šanci to změnit. Záběr, jízda, zásek a háček ve stromě. Druhý den ráno přišel znovu záběr z protějšího břehu na játrové boilies. Opět se mi podařilo kapra přizvednout a chvilku ho cítit na udici v sekundě však zůstal někde váznout. Měl jsem chuť prut zahodit a tak nějak podvědomě jsem vytáhl asi dva metry šňůry z navijáku a prosebně koukal na místo kontaktu.Vrrrr, najednou se rozjela brzda a byl jsem zase ve hře. Bylo cítit, že ryba bude větší a tak jsem se snažil nevyvíjet až tolik odporu, ale zároveň již nedopustit návrat do vázek což se mi zdařilo. Libor s připraveným podběrákem pode mnou, již hlásil, že kapr je 85+.Po chvilce jsem ho také zahlédl. A dá se říci, v klidu dovedl až pod nohy. Jeden krátký únik proti proudu jsem hned stopl, kapr se stočil a zkusil to po proudu, cca po pěti metrech jsem ho otočil a zdálo se být  dobojováno, jelikož se vyvalil na hladinu. V tom jsem se ale spletl. Více méně nehybnou rybu jsem popotáhl proti proudu a do podběráku chybí 2 metry, kapr jen tak lehce pohnul hlavou a montáž vystřelila z vody. Pech! Po zbytek dne jsem měl ještě dalších několik záběrů, ale nebyl jsem schopen ryby ze stromů vytáhnout. Snad jediné co nás potěšilo, byla Liborova zdolaná parma 60cm. Na večer se mi udělalo natolik zle, že jsem začal uvažovat o odjezdu. Rýma, kašel a 39 horečka mě položila tak rychle, že jsem vlastně od večera do druhého dne poledne ležel v zimnicích a neměl chuť ani nahodit natož zavážet. Libor mezi tím přešel na boilies od VCB a dočkal se prvních záběrů, ale nevedlo se mu o nic lépe jak mě. Hned první jízda skončila přeříznutím silonu o průměru 0,45mm. Kolem druhé odpoledne jsem začal balit a i když smutný, že musím končit, těšil jsem se domů do postele. Libor s Petrou zůstaly, avšak mimo záběrů které skončily ve větvích, se ničeho nedočkaly. Snad příště uděláme reparát.
                                                                                                                                                                                                                                                Zdeněk

Labe - květen

3,5 dne na Labi nevydalo žádný zázrak. Již při odjezdu se dalo očekávat, že při změně počasí a rychlém ochlazení budou záběry od kaprů spíše sci-fi, ale i tak se podařilo z minima vytěžit maximum. Odměnou za hodiny v bivaku při neustálém děšti a zimě byli kapři 70,74,75,cm. Když vysvitlo slunko krátily jsme si chvíle feederem na ten to bralo celkem dobře a tak se dá mluvit o vcelku vydařeném prodlouženém víkendu.

   

      

                                             

 

                                                                Pád 2011

                               První letošní výprava na řeku Pád se Liborovi zdařila a výsledkem byli sumci 225cm a Tlouštík 183cm

   

                                                    

 

Kapří sprint.

Jednoho krásného červencového dne roku 2010 jsme se vypravily s rybářským kolegou Liborem a našimi přítelkyněmi k řece Dyji. Naše výprava byla naplánována na 7 dní s tím, že se k nám připojí náš kamarád Honza. Honza který je tamní nám předem vybral několik možných lovných míst, které jsme předem prozkoumali pomocí google earth. Po dvou hodinách strávených na D1 a dobrém obědě jsme se konečně dostali k řece. S místy jsme měli velké štěstí, jelikož ani jedno nebylo obsazeno a my tak měli možnost výběru i ve skutečnosti. Flek který se nám již předem na mapě zdál nejlepší zvítězil i v reálu. Jediné co bylo opravdu nepříjemné, bylo,že díky povodni která tu proběhla před třemi týdny, tu byli tisícovky komárů a s nimi i stovky štípanců. Po postavení bivaků a vybalení náčiní jsem pomalu nepoznal vlastní přítelkyni,která byla poštípaná po tváři tak,že vypadala jak nějaké hororové monstrum. Z tohoto důvodu jsme usoudily, že jeden repelent je opravdu málo a narychlo jsme koupily další dva a fenistil na opuchlé štípance mé polovičky. Lovná místa jsme si rozdělily tak,že já byl nalevo po proudu dolů,Honza ve středu a Libor na pravo proti proudu kde měl více možností a místa pro lov sumce i kapra zároveň. Mé místo bylo v bodu kde se řeka stáčela mírně doleva a při břehu se tvořily tišiny pod větvemi keřů, hloubka zde byla od tří do pěti metrů hned pod keři. Něco mi říkalo abych to tu zkusil a tak se také stalo a zůstalo u toho až do odjezdu. Hned první večer přišel záběr Honzovi ze středu řeky a byli jsme svědky parádního souboje který trval skoro deset minut. Do poslední chvíle nebylo jasné co je na udici jediné co jsme všichni věděli, že to nebude žádné miminko, protože výpady a úniky byli opravdu silné a ryba se nedala nijak dostat k hladině k čemuž využívala a silný proud řeky. Po adrenalinových deseti minutách se u břehu objevil nádherný kapr. Libor, jak je jeho oblibou hned tipoval. Odhadoval kapra na devadesát cm a od pravdy byl jen kousek. Kapr měl poctivých 87cm a měl zvláštně zaoblenou hlavu. Po nafocení byl puštěn zpět a já s Liborem jsme byli plni nadějí na podobný úlovek.Druhý den nemůžu dospat a sedím u kávy při krásném letním ránu. Opary mlhy která stoupá z řeky, paprsky slunce dopadající na ranní rosu a zpěv ptactva mne přivádí k myšlence na foťák a stativ. Po sestavení vybírám místa k focení, když tu najednou se rozbzučí můj hlásič. Neváhám ani vteřinu a klopýtám přes kořeny statného dubu který nám slouží jako přírodní megaslunečník, poslední dva kroky vybírám jen tak tak a za následek je rána do mého stojanu holení ale prut už držím, to je hlavní. Zásek sedí ryba však letí po proudu jak šílená. Odhaduji její únik na dobrých 60 metrů a se strachem se snažím ji zbrzdit což se mi v vzápětí nevyplácí jelikož se vyřízla hned jak jsem po prvé zapumpoval. S hrozným zklamáním a bez nového náhozu si jdu sednout a chuť fotit mne také přechází. Po čtvrthodině prut znovu přehazuji a rozebírám svůj zážitek s klukama kteří mezi tím také vstali. Zhruba za hodinu přichází opět záběr na ten samí prut. Tentokrát dobíhám hladce bez zakopnutí avšak je mi to skoro k ničemu, protože souboj má podobný průběh s tím,že tentokrát mi kapr navíc urval cca 50 metrů odhozové šňůry přímo ve spojovém uzlu se silonem. Začal jsem být opravdu nešťastný a nechápal jsem jak se tohle může přihodit během dvou hodin. Tolik smůly najednou jsem na rybách ještě nezažil a to nebyl konec, protože za pár minut se mi vyřízl kapr i z druhého prutu. Tento nezdar a hlavně lítost nad kaprem který tam někde za sebou bude tahat 5O metrů pletenky,mne dovedla k rozhodnutí obě udice kompletně předělat. Našel jsem ty největší háčky které jsem měl a jal se je navazovat na šokovku. Na jednu udici jsem dal 100m pletenky na 22Kg a na druhý prut jsem nasadil jen cívku se silonem o průměru 35mm.Další náhradní cívku jsem také opatřil sty metry pletenky kdyby pokus se silonem nestačil. Večer se mi povedlo zdolat prvního kapra 73cm který neměl sice takovou sílu jako ryby z předešlých záběrů. avšak dravost proudu řeky využíval také bravurně. Voda byla po povodni obzvláště rozprouděná a i tohoto kapra dostat ke břehu proti proudu byl téměř silácký kousek. Další ráno opět zabodoval Honza i já. Liborovi se nevedlo a byl vcelku rozladěný ze svého místa, které se mu zdálo nevhodné pro lov kaprů a začal si hrát s myšlenkou jak nejlépe umístit boilies u druhého břehu. Společnými myšlenkami jsme dospěli k závěru,že se pokusíme udělat kapří trhačku která bude fungovat stejně jako trhačka na sumce. Boilies na udici bez olova Libor zaplaval k protějšímu břehu, kde kmenový vlasec přivázal slabou patnáctkou o rákosí a boilies uložil těsně ke břehu. Kolem něj rozsypal pár dalších kuliček, ještě vypnout vlasec nad hladinu a trhačka byla nachystána. Musím říci,že jsme po té ještě dlouho rozebíraly jestli toto může fungovat a čím více jsme o tom mluvili, tím více se nám to zdálo jako dobrý nápad. Další ráno jsem se rozhodl krmit a chytat úplně pod břehem na oba pruty. Mou výhodou bylo to, že břeh pod mojím tripodem byl skoro tři metry nad hladinou takže v krmném místě byl relativně klid. Toto rozhodnutí jsem udělal hlavně proto abych byl s rybou co nejrychleji v kontaktu a záhy se mi to vyplatilo. To záhy netrvalo ani dvě hodiny, kdy přišel záběr který jsem dříve viděl než slyšel. Špička mého levého prutu se začala pomaličku ohýbat a já startoval okamžitě z křesla když se rozezněl hlásič stačilo se jen natáhnout po prutu. Kapr to rozjel opět po proudu a já němě sledoval šíp který se tvořil na hladině od silonu který rozřezával vodu neskutečnou rychlostí. Snad z respektu nebo obav z vyříznutí jsem dosekl jen lehce a pomaličku jsem dotahoval brzdu. Kapra to moc nezajímalo frčel si to dál po proudu a přede mnou bylo rozhodnutí buď čekat jestli nezmění směr a nebo zapumpovat. Druhá možnost byla ta co jsem udělal, jenže jsem pozapomněl,že kapr je na udici na které je jen silon bez odhozovky, takže to co jsem od toho očekával nepřišlo a kapr si to šinul pořád po proudu a tak jsem zabral znovu a dvakrát. Tentokrát se mé snažení proměnilo v úspěch a kapr se otočil na hladině a já jen s úžasem koukal jak daleko se během pár vteřin dostal. Odhadem dobrých padesát metrů mne dělilo od ryby, která byla zaseknuta téměř po sebrání nástrahy. Ryba po změně směru plavala v celku klidně ke mě a já jen pomalu podle její rychlosti dovíjel. Když už byla na mé úrovni a vypadalo to jako by chtěla jet dalších x metrů ode mne proti proudu,začal jsem pumpovat a navíjet. Kapr se zastavil a jezdil mi přímo pod nohama v hloubce několika metrů a k hladině se mu moc nechtělo, to trvalo dobrých pět minut. Vždy sjel pár metrů po proudu a já ho dotáhl zase pod nohy. Nakonec se samím vysílením položil na hladinu a ukázal se nám v plné kráse. Libor ho bravurně podebral a ohodnotil ho na 87cm což byla přesná trefa. Kapr byl spíše říčního typu a tak vážil kolem 14Kg to mu však neubíralo na kráse a už vůbec ne na mé radosti. Po fotodokumentaci a vypuštění se náš rozhovor svezl opět na Liborovu kapří trhačku.Libor se rozhodl umístit tímto způsobem i druhou udici s tím, že boilies bude plavat podél rákosu cca 30cm nad dnem. Honza kamsi odjel a zbytek našeho osazenstva šel brzy spát. Kolem jedenácté v noci se rozezvučel konečně Liborův hlásič a následovalo vcelku dlouhé zdolávání jelikož ryba opět sjela po proudu dosti daleko. Vše dobře dopadlo a Libča kapra dovedl do podběráku. Ani nevím jestli měl Libor větší radost z ryby nebo z toho,že se nám povedlo kapra přelstít pomocí té trhačky. Každopádně se povedlo a já mu pogratuloval k super zážitku. Ráno měl Libor další záběr na trhačku a povedl se mu další kapr kolem 80cm byl vyloženě nízký a vážil něco přes 11Kg. Já i Honzik jsme do koce týdne svedli ještě několik soubojů s kapry od 70 do 83cm a vyřízlo se několik dalších. Ryby s pomocí proudu byli opravdu moc rychlé a bylo celkem složité je zastavovat. Několik let jsem používal sestavy výhradně s odhozovou pletenkou, ale na kapra v proudu jak jsem zjistil je nejlepší jen silon bez pletenky. Jeho pružnost v této situaci byla k nezaplacení a příště již nebudu váhat tuto sestavu používat. Liborova trhačka je další z fíglů který nás obohatil o zkušenost jak lze kapra přimět k záběru. Za nejkrásnější rybu této výpravy bych zvolil mou parmičku 63cm které zachutnal monsterkrab z té jsem měl opravdu velikou radost. Nakonec bych chtěl poděkovat Honzovi za dobrý tip na místo a našim přítelkyním které si s komáry užily opravdu muka.

                                                                                                                                                                                                                                        Zdeněk

 

Výprava na Pád očima rybářky

Je 5 května 7.30 ráno a nadešel den odjezdu na naši oblíbenou Italskou řeku Pád.  Chystám se tam s přítelem Liborem již po čtvrté,
kdežto pro něj je to výprava v pořadí již osmá. Tentokrát s námi dva pádští nováčci Petr a Karel, kteří zatím nemají s lovem sumců moc zkušeností a tak se velmi těší. Já ale mnoho nadšení nesdílím, jelikož předpověď na nadcházejících deset dnů,je trvalý déšť a chladné počasí,což není dobré pro pobyt, natož pak pro úspěšný lov sumce. Po snídani přichází na poradu kamarád Zdeněk, který jede souběžně s námi druhým vozem  s team kolegou Martinem hlavně na lov kaprů. Zdeněk nese špatné zprávy. V internetové diskuzi se dozvěděl, že několik českých rybářů spěšně opouští řeku pro neúnosné počasí a prudké zvedání hladiny toku. Zvažujeme tedy, jestli výpravu v tomto termínu vůbec uskutečnit. Mě se příliš nechce, hlavně z důvodů mého zaměstnání, kde se každé vybrané volno musí nadělávat.Laicky řečeno že 12 dní volna znamená pracovat 12 dní v kuse po třinácti hodinách denně na nohou za barem. Z tohoto důvodu vždy velmi  zvažuji,jestli se někam vydat aby to stálo za to. Libor se Zdeňkem,kteří s dovolenou problém nemají jsou plní optimismu,takže po krátké diskuzi se rozhoduji,že výpravu neopouštím a nezbývá jen doufat, že to za to stát bude. Zbývá už jen dobalit pár drobností a dokoupit potravinové zásoby. Mezi tímto se jako vždy stačím třikráte pohádat s Liborem jako při každé výpravě.Než stačíme naložit auta, jsmejiž všichni mokří jelikož i v Čechách jsou trvalé deště.Nasedáme a vyrážíme směr ,,slunná Itálie"Cesta utíká docela rychle a po přejetí Rakousko-Italského přechodu nás vítá pořádný přívalový déšť. Moje nálada je na bodu mrazu. Ovšem po ujetí dalších kilometrů se během dopoledne vyklube sluníčko. Itálie opět překvapila.Jedem vyzvednout povolenky ,které máme zajištěné v městečku Ariano  při té příležitosti se jdeme  podívat k přilehlému rameni řeky Pád které nese název Goro. Toto rameno patří k nejklidnějším ramenům a je vhodné pro pohodové rybaření. Toto však tento den neplatilo. Jen prvním pohledem  nás všechny zděsilo množství nečistot a hlavně Obrovský proud toku o barvě vody, která spíše připomínala bahenní lázně se  nebudu ani rozšiřovat.Je nám tedy jasné, že hlavní tok i s rameny je tentokráte  nechytatelný a proto se rozhodujeme pro jeden z kanálů. Máme veliké štěstí, protože naše vytipované místo z předešlé výpravy je volné. Stejně tak jako flek vzdálený cca 500 metrů na kterém se utábořili naši kapraři Zdeněk a Martin. Není nač čekat a i když nám počasí zatím přeje raději v rychlosti stavíme tábor.Po cestě jsme unavení a tak nijak moc nevymýšlíme a nastražujeme pár prutů s koupenými úhoři s tím, že opravdu lovit začneme až druhý den. Spát jdeme brzy takřka hned po večeři. Ráno kluci vyjíždí na vodu nastražit další bójky poblíže našeho břehu neboť dno je zde rovnoměrné, takže zajímavá místa vlastně neexistují. Středem kanálu proplují občas lodě,takže jinde než skoro pod nohama lovit ani nejde. Vše je připraveno,sumci můžou začít brát. Tak si to alespoň představují naši nováčci. Narozdíl od toho zbožného přání,se ale 3 dny nic zajímavého neděje. Zatím přišlo jen pár neproměněných záběrů na můj a Liborův prut. Už mám dost,dost těchto hrátek od sumčích dorostenců,tak se při dalším záběru opřu do záseku s takovou razancí, že urvu trhačku a prut obrovským švihem letí přímo mezi mé oči.Jelikož mám nandanou čelovku, která byla v tu chvíli už nepoužitelná,zdobí mne boule rovnou dvě. Jedna od prutu a druhá od rozbité čelovky. Kluci ze mě mají pochopitelně srandu a já si připadám jako to největší nemehlo z večerníčku Pat a Mat. Další den se už Liborovi nezdá nástražní úhoř na mém levém prutu,který tam je od úplného začátku lovu a chce mi ho vyměnit za cejnka. Já s ním však rezolutně nesouhlasím  a narozdíl od něj úhořům věřím a zůstává po mém s tím, že mi Libor jen upravil hloubku v které se úhoř bude pohybovat.Doposud  byl úhoř cca metr nad dnem ovšem všechny záběry přišly z hladiny a tak si prosím  umístit úhoříka  lehce pod hladinu. Přichází večer a Karel zdolává sumčisko 89cm. Alespoň takového bych si také přála, jelikož můj největší úlovek je doposud 82cm. Trochu tedy skřípu zubama, ale gratuluji mu,jakožto k prvnímu úlovku. O chvilku později se konečně dočkám dalšího záběru, tentokrát zasekávám bez újmy na svém zdraví a na druhém konci cítím tah.O chvilku později je na břehu spolu se mnou i sumík 101cm. Mám ohromnou radost a tentokrát skřípou zuby Karlosovi. Rychle fotku na památku a při pouštění s obligátní větou "pošli dědu" se s sumíkem loučím.Tím dědou vždy myslím nějakeho fešáka kolem 130cm kterého bych myslím v klidu dokázala zdolat.No, možná i 150cm, ale to už bych si netroufala říct,že proběhne v klidu a i se mi zdá troufalé chtít hned překonat můj os.rekord o tolik. Všichni jsme rádi,že se smůla protrhla a na kanále se nám začíná líbit. Jen Petra to příliš nebaví,protože je zatím bez slušné ryby a ze svého hausbótu na Slapech je zvyklí na klidnější rybolov bez proudu.Ovšem nevzdává se a na případný úspěch se každý večer vydatně posiluje moravským vínkem. Ráno je potřeba doplnit potraviny a nachytat další nástražky, Libor s Karlem odjíždí na nákup a my s Petrem se zhošťujeme druhého úkolu.Mezi lovem bilancujeme uběhlé dny.Nakonec musíme konstatovat, že vzhledem k předpovědi počasí se nám počasí velice vyvedlo. Je sice hodně proměnlivé,ale dostává se nám i hodně sluníčka.O srandu také není nouze a večerní posezení u prutů nemá chybu,jediné co nám chybí je pořádný úlovek.Když se kluci vrací z nákupu,jedou zkontrolovat bójky pro večerní lov. Právě ve chvíli,kdy mění rybu u nejvzdálenější bóje v pravo,se na mém levém prutu začínají ďít věci! Zatím co já si v klidu sedím v křesílku a pokuřuji začíná cinkat rolnička v zápětí se prut prudce ohýbá a narovná v té chvilce prdla i trhačka a prut se klaní k vodě. Pohazuji cigaretu ani nevím kam a dobíhám ke stojanu,bleskurychle mám prut v ruce a zasekávám. Zásek sedí a na druhém konci  cítím rybu a nezdá se mi zrovna malá. O pár vteřin později tah ryby polevuje. Vyhákl se, myslím si a zklamaně volám na kluky,že ryba je asi fuč. Je mi však ale divné,že nikde nevyplavala kačena. On pluje ke mně! Mi prolítlo hlavou a horečně domotávám šňůru. Náhle a hlavně překvapivě přichází  kopanec do šňůry a ihned po něm ohromující tah. Tento výpad je pro mne tak brutální,že mám co dělat abych prut nepustila. Když se ryba konečně zastavuje  vkládám si prut přímo mezi nohy abych mohla odolávat tomu co ještě může přijít. Snažím se pumpovat ze všech sil,ale vypadá to,že sumec jich má mnohem více. Nenechává si nic líbit a opětovným brutálním tahem si bere pracně namotané metry zpět.
Asi po 15ti minutách zápasu ryba konečně jeví známky únavy. Já

 ovšem také,ale protože je mi jasné,že protivník je mnohem větší než jsem se vůbec odvážila snít,vzdát to prostě nehodlám. Mezi tím se kluci vrátili s lodí ke břehu a ve chvíly kdy sumec plácnul ocasem o hladinu jsem zahlédla Liborův pohled, kterým jasně říkal,že to neni žádný drobeček.Nejméně ale opravdu nejméně 160cm hlasí Libor.V tu chvíly jako by se sumec naštval a sebral všechny poslední síly. Pletenka škubavě mizí z navijáku a do toho mi sumec krutě masíruje slabiny. Po několika sekundách se ryba zastavuje a nechává se otočit. V tom se objevuje jeho hlava na hladině, jsem jak opařená a jen letmo slyším Liborovu větu. Péťo máš tam dvojku!To snad ani neměl říkat jelikož vzápětí se mi rozklepávají kolena,jen nevím jestli vzrušením,vyčerpáním a nebo křikem Libora,že hák drží jen na kraji tlamy za kůži a druhý je úplně mimo. Než jsem se vzpamatovala je oblečený Libor ve vodě a bez poklepání  na hlavu chytá sumce za spodní čelist. Je dobojováno a po té co nám přispěchal na pomoc Zdeněk s Martinem vytahujeme sumce v plachtě na břeh. Já pořád nevěřím vlastním očím co jsem to zdolala ? Co to je za obludu? Monstrum které mám u nohou je totiž z kategorie snů i pro mnohem zkušenější rybáře než jsem já. Rybu měříme bez zbytečného přehýbání metru a má přesně 205cm a já říkám klukům ať mne štípnou jestli to není jen sen.Ne není, je to nádherná a úžasná realita. Ihned po focení na břehu i ve vodě sumce pouštím a užívám si své chvilky slávy. Přijímám gratulace a odesílám desítky smsek. Bolí mě celé tělo a tak se rozhoduji své pruty přenechat kamarádům a u skleničky červeného si vychutnávám svůj triumf. Do konce výpravy zbývají dva dny A Libor ještě zdolal téměř 160ti centimetrového krasavce. Poslední ráno Libor zdolává sumce 140cm a zároveň volá Zdeněk, že zdolal také 140ku a tak na závěr fotí kluci krásný double. Krom toho Zdeněk s Martinem pochytali spousty krásných kaprů od  70 do 93 cm.Jen Karlos je trochu smutný, ale nakonec uznává,že na jeho první sumcařské výpravě je i ryba 90cm potěšující. Petrovi nebyl jeho jmenovec sv. Petr tentokráte nakloněn, výpravu si však užil po svém, především při každodenní degustaci rozličných nápojů. Na závěr chci poděkovat Liborovi a všem čtyřem kamarádům za manipulaci se sumcem a jejich znalost jak se s takovouto rybou zachází. Zdeňkovi za potřebnou fotodokumentaci a všem za super atmosféru.
Loučíme se s Itálií a nezbývá než dodat, že tentokráte to za to opravdu stálo.                                                                                      Petra Faitová

 

 Návrat na Kanál

 Dne 5.5 i přes nepříznivou předpověď počasí znovu vyrážíme do Itálie.  Na rybářských serverech se píše o tom, jak a kdo unikal od vody a jak bude pršet  nejméně 14 dní v kuse. S představou rozvodněného Pádu a zavřených bivaků nakonec  přemlouváme k odjezdu i Petru, která právě kvůli předpovědi počasí nechtěla jet. Na druhý den vyzvedáváme povolenky a zjišťujeme, že i větší ramena řeky Pád jsou nechytatelné a tak po krátké poradě volíme odjezd na kanál kde jsme si minulé léto dobře zachytali. Nutno říci, že Itálie nás přivítala vcelku slunným počasím a tak i vybalování bylo veselejší než jsme čekali. Já s Martinem zůstáváme na jednom z menších míst k bivakování. Libor s Petrou a dva Pádští nováčci Pedro s Karlem mají tábor asi 200metrů od nás. Po vybalení a odpočinkové kávě se pouštíme do rybářské rutiny. Jelikož už z léta víme, že zde nemá smysl zavážet krmíme plošně od středu kanálu k našemu břehu. Na první zákrm padlo cca 5kg pelet z Martinovy dílny a a zhruba 2kg boilies. Na Liborovém fleku po nezbytném nafeederování nástražek kluci zavážejí bójky na sumce. Druhý den po zakrmení přichází Martinovi první záběr a první kapřík je na podložce, má 82 centimetrů a nutno říci, že nám do žil napumpoval novou krev a hned po vypuštění krasavce  dostřelujeme pelety. Zhruba hodinku po tomto záběru se znovu rozezvučel Martinův signalizátor
a tentokrát byl souboj o něco delší a kapr zrovna tak. Už při zdolávání se mi zdálo, že bude mít Marťas nový osobáček a také tomu tak bylo. Kapr byl sice vyloženě říčního typu, ale měřil úctyhodných 93cm a vážil zhruba 12Kg. Po gratulaci jsem byl rád, že jsme výpravu nevzdali a myslím,  že i Martin. U Libora se povedlo zdolat prvního menšího sumce a ten den se již nic nestalo. Počasí nám přálo i když bylo proměnlivé jak kapří chuť k jídlu. Chvilku pršelo, chvilku pražilo slunce a z bezvětrného dne byl větrný a my se pomalu nestíhali převlékat a svlékat. Další den se klukům povedlo vyvábit malého sumíka a i mě to začalo jezdit. První můj kapr měl 77cm a byl to nádherný řádkáč, vzápětí po něm přišel šupi kolem 80cm. Na večer pak přišel další řádkáč který mne moc potěšil, měřil rovných 89cm. V té chvíly jsem byl z výpravou už absolutně spokojen a to jsem netušil, že se na mne ještě ten den usměje štěstí v podobě sumíka 90cm. Od tohoto dne se lovecké štěstíčko přelévalo z jednoho na druhého a i Petra zabodovala v podobě sumíka kolem metru. Jediný kdo byl smolařem, byl Pedro a i když se Libor snažil mu na bójky umísťovat ty nejlepší cejny a zbytek výpravy mu držel palce nebylo to nic platné. Nutno podotknout, že Pedro byl na takovéto výpravě prvně a jelikož je zvyklí chytat na stojáku a na Slapech kde má Hausbot, bylo pro něj chytání v proměnlivém proudu kde se neudržela ani 150ka olovo dosti složité. Nakonec si alespoň slušně zafeederoval a věřím, že příště tu smůlu prolomí. Výprava se pomalu chýlila ke konci a úlovků v podobě kaprů a sumíků nám pomalu přibývalo,
avšak větší jak Martinův 93cm už žádný nebyl. Za to na druhém  místě se začali ďít věci!
Ve chvíly kdy kluci zaváželi čerstvé cejny přišel Petře záběr od sumce. Nebyl jsem  v té chvíly u toho a tak nedokážu přesně popsat jak souboj probíhal, Petra však přislíbila, že tento životní zážitek popíše sama v podobě článku. Zdolávání trvalo zhruba  20 minut a hned po té co kluci dorazily ke břehu mi zvonil telefon a v něm roztřesený hlas Libora oznamoval, že Petra má zhruba 180ku na prutu a tak jsme se vydali s Martinem na jejich místo. Když jsme  dorazili byla už ryba zdolaná a tak jsme ji pomohli v plachtě vynést na trávník. Petra v té chvíly byla absolutně mimo a i přes únavu a těžký dech štěstím jen zářila. Pravý poprask však přišel, když bylo sumci naměřeno rovných 205 centimetrů. Následovalo mazlení, líbání a focení sumíka který mimo jemné odřeniny na hlavě byl v absolutně skvělé kondici. Po zhruba tříminutovém loučení ve vodě, která měla 16 stupňů sumík majestátně odplaval. Co dodat? Zase nám to Petra nandala a né po prvé. Už na Labi bylo vidět, že jí rybařina jde a hlavně baví. Po této události se povedlo Liborovi zdolat ještě160 centimetrového vousáče a nebylo pochyb, že výprava se nám vydařila. Poslední den před odjezdem i mě konečně zabral větší sumec a i když to nebyl obr, měl jsem z něj velikou radost. Měřil 140cm a já to s radostí volám Liborovi. Libor mi jen suše odvětil, že právě zdolal sumce podobných rozměrů a tak se nám naskytla možnost vyfotit  sumčí double. Těmito sumíky jsme zakončily i naší desetidenní výpravu. Celkově bylo uloveno 17 kaprů a 10 sumců což odpovídalo i nestálému počasí, ale i tak jsme byli moc spokojeni.
                                                                                                                                                                                                                                           Zdeněk
 
 
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          
 

   Pád 2010 aneb Italské monstrum

 Je 2 dubna 2010  večer a po několika odkladech a jiných lapáliích konečně vyrážíme s parťákem Jardou na první letošní výpravu za sumci a kapry na Italskou řeku Po. Bez problémů míjíme alpy a zbytek cesty nám utekl jak voda.Po nezbytném obstarání povolenek v Arianu nabíráme směr na jedno z mnoha ramen řeky Pád. Na tomto rameni již osm dní loví naši přátelé Radek Milan a Václav a tak víme,že sumci jsou celkem při chuti Kluci mají chycené sumce 127,183,206 a ráno těsně před naším příjezdem přidávají krasavce 208cm.To nás velmi motivuje, protože navíc občas berou i kapři a nejdelší chycený měl 98cm a váhu cca 15Kg.Už dávno před odjezdem jsem měl vytipovaný flek a při příjezdu na místo se mi velmi ulevilo, protože na místě nikdo nebyl, což je v poslední době v Československé kolonii v deltě Pádu velká klika. Poté přišlo na řadu v mém případě pokaždé velmi chaotické vybalování věcí a stavění tábora. Naštěstí jsem tentokrát nic podstatného doma nezapomněl. Konečně je vše hotovo a můžeme chystat pruty k večernímu vyvážení. Máme však problém s nástražními rybami, neboť cejni několik hodin nejeví o naše nástrahy zájem a místní úhoře jsme si bohužel obstarat zapomněli. Z této kaše nás však v zápětí vytahuje Milan s Václavem, kteří právě končí výpravu a za krabičku cigaret nám přenechávají asi patnáct cca třiceticentimetrových kapříků. Po tomto směnném obchodě už není na co čekat a proto zavážíme s Jardou zatím každý po dvou prutech na předem vytipovaná místa. Následuje řádný zákrm a v zápětí letí do vody čtyři kaprové montáže. Vše je tedy připraveno a po chutné večeři od šéfkuchaře Jarouše si po nekonečně dlouhé zimě můžeme v klidu vychutnávat nádhernou první jarní noc. Zůstávám však v klidu jelikož jsem ještě nikdy v první noc výpravy žádného sumce neulovil. Z omylu mne však vyvádí lehké cinknutí rolničky na Jardově prutu. Jakmile se prut následně ohne, připravený Jarda bleskurychle zasekává. Jarouš snad ani neumí při zdolávání chybovat a tak se během krátké doby u břehu plácá zhruba devadesáti centimetrové sumčí miminko. Možná si řeknete, že nic moc, ale vzhledem k naší krátké přítomnosti nám i takováto menší ryba dává velké naděje, že vousáči koušou. Do rána se již  nic zvláštního nedělo. Ráno se rozhodujeme vyvézt každý po jednom prutu na zajímavá místa u protějšího břehu. Kvůli pohybu lodí vedeme šňůry v šestimetrové výšce ve větvích stromů. Těmto místům hodně věřím, a proto se nemohu dočkat večera, kdy je větší šance na sumčí atak. K mé nelibosti začíná silně pršet a nic nenaznačuje, že by mělo brzy přestat. Sumci v dešti zpravidla moc aktivní nebývají a tak mám pocit marnosti z toho, že pracné vyvazování u protějšího břehu nebude k ničemu. Jarda to vzdává a jde chrupat,  chrupe až dost a já dostávám strach, že se sumci našemu místu budou zdaleka vyhýbat. Myslím si, že ještě chvilku vydržím než zalezu také. Mám, ale strach z toho, že v takovém dešti nebudou slyšet naše rolničky. Už už se chystám jít spát a provádím poslední kontrolu prutů a v tom se jeden z nich rázně ohne, Stihnu ještě křiknout na Jardu,že mám záběr a zasazuji dva záseky.Cítím na prutu slušnou rybu a vzhledem k tomu,že trhačka z dvakrát přeložené pětačtyřicítky stále drží, naskakujeme spolu s rozespalým parťákem do mého fungl nového člunu. Vyrážíme směrem k rybě a když jsme téměř na dosah, sumec zajíždí pod člun, v ten moment se ozve podezřelé syčení prudce ucházejícího vzduchu. Myslíme si, že člun se protrhl hákem a tak Jarda začíná vybalovat záchranou vestu a suše konstatuje,že nás čeká utonutí. Odvětím stejně suše, že nyní je nejdůležitější sumec a topit se můžeme potom. Vrazím mu prut do ruky a sám chytám nad hladinou návazcovou šňůru a přitahuji sumce k hladině. V zápětí se u člunu  převalí krásná ryba odhadem 150cm a na první pokus chytám čelist a vtahuji sumce do vypouštějícího se člunu. Na břehu bereme krasavci míry, jež činí 162cm a ač nerad tak vážu sumce na gumu k rannímu focení, jelikož si myslím, že takováto ryba už stojí za pěkný snímek. Ještě rychle zavážím nového kapříka a promočený na kost se ukládám do spacáku, kde se zahřeji a vstřebávám předchozí zážitky.Ráno sumce fofrem fotíme a pouštíme v pořádku zpět do řeky a říkám si,že kdybych už nic nechytl tak stejně budu mít krásnou zahájenou. Jdu zkontrolovat stav plavidla a s úlevou zjišťuji, že jsme v noci jen nohou ukopli uzávěr nafukovacího kýlu a to vysvětluje noční ucházení vzduchu. Sděluji Jardovi, že utopení nehrozilo a oba máme radost, že naše plovoucí základna nám bude sloužit po zbytek výpravy. Začínají nám při břehu brát dobře cejni a tak se rozhodujeme vyměnit menší kapříky za větší cejny. Kapři zatím na naše krmná místa nenarazili, ale nic nevzdáváme a poctivě dvakrát denně kobrou nastřelujeme velké množství boilies. Je čas doplnit zásoby a tak parťák jede na nákup do přilehlého městečka. Zůstávám na místě sám a tak samozřejmě přichází záběr na kamarádův prut vyvezený do strany při našem břehu. Sekám a trhačka drží i když ryba je na prutu, vím, že není extra velká a ani moc nevyvádí tak dávám prut zpátky do držáku a z mého přemýšlení co dál mne vyvedl zvuk Jardova vozu a tak se mi ulevuje. Parťák vyskakuje z auta ve stylu agenta 007, chápe se prutu a zkušeně zdolává zhruba patnáctikilového fouse. Uděláme dvě rychlé fotky a pouštíme rybu právě včas, kdy Jardův druhý prut znovu boduje. Zdolávání je podobné, ale ryba je o deset centimetrů delší avšak štíhlejší, pěkných 136cm. Opět foto a pouštění. Máme dobrou náladu a Jarda rychle převáží  své pruty pro případ dalších denních záběrů. V podvečer se zastavuje na kus řeči kolega z Kolína který chytá pár kilometrů proti proudu, protože se přizná, že má velmi kladný vztah k destilátům dáváme mu na cestu kamarádovu slivovici, kterou já nepiji a Jarda mě s ní původně hodlal mile překvapit. Kolega co měl mírně upito nás opouští. Po jeho odchodu se prudce ohne a okamžitě narovná prut z místa, kterému, tajně věřím a proto je zde nastražen opravdu velký cejn a trhačka je zhotovena z dvojité pětačtyřicítky o nosnosti 27Kg.Tak to bude strom jak prase, napadá mě v první chvíly vzhledem k proplouvajícím stromům které čas od času projíždí kolem nás. Domotávám a pro jistotu stejně sekám. Cítím mrtvou váhu a už se vidím jako čerstvý majitel přímořské zpracovny dřeva. V té chvíly ještě nevím jak moc se pletu, na prutu je totiž něco co zatím nemá tušení, že začalo zdolávání. Poté  co cítím pomalí, ale důrazný pohyb v prutu už tuším,že na druhém konci nebude žádný prcek. Sumec se nechává bez problémů přivézt až ke břehu kde je vracák se sedmi metrovou hloubkou a teprve teď  demonstruje svoji sílu. I když zůstává v klidu nedá se odlepit ode dna a vypadá to jako by byl ve vázce. V té však není, protože znenadání vyráží dopředu a bere si asi deset metrů šňůry.Nesmím ho pustit do hlavního proudu honí se mi hlavou spolu s myšlenkami a obavami ze ztráty tak těžké ryby, o které vím, že jsem na udici ještě neměl. V zápalu boje si všímám, že kolega obdarovaný naší slivovicí, kterou už pravděpodobně potrestal, naskakuje na protějším břehu s ještě více upraveným kolegou do lodi a vydávají se nám spolu s hlasitým hlaholem na nezbytnou pomoc. Pokouším se volat ať nejezdí, že motor sumce poplaší což zustává nevyslyšeno  a pomocníci plnou parou a řádně pod parou dorážejí k našemu břehu. Ty krááávo to bude nejmíň velryba to já poznám, moudře praví veselejší z posádky. Musíš k nám do lodi jinak ho nevytáhneš radí druhý. Po dlouhém zvažování dobrých rad zůstávám na břehu kde je pevná půda pod nohama a nehrozí chyba jednoho z     kapitánů. Štěstí mi přeje a tak asi po dalších patnácti minutách neskutečné
přetahované Jarda plácá unaveného ,,sumíka"po monstrózní palici. Sumec se nedá lehce chytit za čelist jelikož ta je ohromná. Teď teprve poprosíme naše milé pomocníky kteří se mezi tím již stejně vylodili aby nám pomohli vytáhnout monstrrybu na plachtu nedaleko břehu. Ve čtyřech jsme to zvládli i díky tomu, že byl zrovna příliv a břeh nebyl vysoký. Vyndávám sumci trojhák a je čas vzít míru. Ještě předtím padnu na kolena a řvu jako šílenec. Jó! jóóó! jóóóóó! Poprosím Jardu aby mne štípl a po ujištění, že bdím beru metr a přikládám ho ke konci sumčího ocasu širokému okolo třiceti centimetrů. Druhý konec si bere na starost jeden z návštěvníků a hlásí neuvěřitelných 249cm všímám si však, že na můj vkus až moc ohýbá metr okolo spodní čelisti. Proto raději měříme s Jardou a i bez tohoto vylepšení se shodujeme na úžasných 244 centimetrech. Váhu máme do sto kilo a slabou plachtu proto se rozhoduji pořídit pár fotek a giganta pustit. Vzhledem k mím 97 kilogramům a poměru k sumcovu tělu si troufám odhadnout váhu okolo 100Kg. Nevím jestli méně nebo více v podstatě mi na tom ani nezáleží. Monstrum to bylo každopádně a co mě těší nejvíc, tak krom poranění ocasu od šňůry byl velmi živý sumec vrácen do 15 minut vodě, kde mi řádně proplesknul ocasem můj šťastný obličej. Jen pro pořádek rybu nikdo ani nezvedal ani jinak netahal jen na plachtě na břeh a zpátky. Za monstrem se definitivně zavřela voda a já vyzívám Jardu ať si na šťastné místo vyveze jeden z jeho prutů. Neumím si totiž představit, že bych dokázal v tentýž den ještě něco zdolat. Zbývají nám dva dny z výpravy a já si už jen užívám zbytek pobytu a nemůže mne rozházet už ani to,že jsme doposud neviděli ani jednoho kapra. Štěstí má nakonec i parťák Jarda, který poslední noc dostává napřed sumíka kolem metru, ale v zápětí boduje svým novým osobákem 161cm a 35 kilogramů. Ráno fotíme, pouštíme a pro samou radost nám nevadí ani neoblíbené balení. Kolem oběda opouštíme deltu této krásné řeky, kterou budu mít už na věky hluboko vrytou ve svém srdci. Cesta proběhla v pohodě, jsme zpátky a doufáme, že se co nejdřív na Pád zase vrátíme. Přeji všem slušným rybářům podobný zážitek. 
                                                                                                                                                                                                                                             Libor Hrdý

   

Lov na dirkách Jirčany

 Leden jakožto vyloženě zimní měsíc je k lovu krajně nepříznivá doba. Přesto asi jako každý zapálený rybář jsem byl potěšen když přišel Libor s nápadem vyrazit na pozvání za  kamarádem Tomášem na rybník  v Jirčanech  který sám zpravuje. Každoročně  se tu koná lov na ledu a já osobně oproti mojim kamarádům z této stránky jsem se tohoto  lovu zůčastnil po prvé. Po ranních peripetiích  s autem které bylo zasypané napůl ve sněhu a nedařilo se vyjet  z parkoviště jsme se konečně vydali směrem k rybníku. Při přijezdu k rybníku mne překvapilo kolik rybářů tu bylo. Na rybníku snad chytalo 30 lidí + sem tam nějaký dámský či dětský doprovod. Po vyvrtání děr jsem nastražil pastu od firmy Berkley, která silně zapáchala po rybině a po smočení ve vodě zanechavala bílé obláčky se třpytkami, Libor nastražil živou rybku cca 4cm. Zatímco já neměl během dvou hodin ani záběr Libor měl záběrů habaděj, ovšem všechny neproměněné. Za to kolem nás  bylo vidět, že je dobře zarybněno,  každou chvilku někdo vytáhl duháka, jak na živou rybku , na twister  tak i na těsto. Po té jsem přezbrojil také na živou rybku. Pár záběrů bylo, ale nedobrané. Po nějaké chvíly  Libor konečně chytl první rybu. Byl to okounek nevalných rozměrů, ale potěšil nás oba. Chvíle bez záběru jsem si krátil focením a vyblejsk jsem i kamaráda Honzu s jeho úlovkem, který nám daroval nástražní rybičky. Po nezdárném lovu jsem ještě vyzkoušel jiné dírky z twisterem a v jednu chvíly jsem si myslel, že se na mne konečně usmálo štěstí. To když jsem zacítil na konci udice škubání a tah do strany. Na malou chvíly se mi naskytl krásný pohled na duháka kolem 50cm jak krouží těsně pod dírkou. Skutečnost ,ale byla jiná vedle u dírky bylo sice nastraženo, ale lovící byl u maringotky z guláškem v té chvíly mu pstruh zabral a silonem se zamotal do mého snažení. Za dobu strávenou na ledu, jsme viděli minimálně 30 ulovených ryb, od duháků po candáta.  Ten den byl největší úlovek, tuším duhák 58cm. Přesto, že jsme byli v podstatě bez úspěchu, tento den byl opravdu vydařený . Dobrý pokec, lidé a jídlo, prostě krásně ztrávené hodiny u rybníka. Příště věřím ,že už to štístko přijde a budeme i na dírkách úspěšní.        
Poděkování patří Tomašovi za pozvání a Honzovi za rybičky. Hodně úspěchů do nové sezony přeje za všechny členy  carpkapr :  Zdeněk
 
 
 
 Týden na Pádu
 
 Náš carpteam se již na jaře shodl na tom, že by bylo dobré se společně po delší době vydat za úlovkem někam za hranice. Debata nebyla nijak dlouhá a vyhrál Liborův návrh na italskou řeku Po. Z důvodů různých povinností či pracovního vytížení však byla o něco horší domluva termínu výpravy. Nakonec po domluvě všech účastníků padl konečný návrh 9. 8. 2009. Tento den jsme také opravdu odjížděli. Poslední týden před odjezdem bohužel ze zdravotních důvodů odpadl Tomáš Smrčka a tak jeho místo nahradil Liborův syn. Strategii jsme měli vymyšlenou již dlouho před odjezdem. Všichni jsme se shodli na tom, že jako první variantu bychom chtěli nalézt nějaké vhodné místo na lov kaprů. Poblíž města Porto Viro se nám to na jednom kanálu dokonce i podařilo. Jediným mínusem tohoto místa byl nedostatek stromů a závětří v blízkém okolí, tudíž jsme byli celou dobu vystaveni přímému slunci.Po celonoční cestě, kterou nám zdánlivě spolehlivá navigace ještě prodloužila průjezdem přes Alpy a Dolomity, jsme měli pocit, že to horko a žár absolutně nemůžeme vydržet. Nakonec jsme se ale sebrali a začali stavět bivaky a stojany.Po zakoupení povolenky v tamním rybářském krámku u usměvavého pána (který měl v nabídce nástražní ryby, červi, rousnice a to vše v českých nápisech) jsme začali kanál mapovat sonarem.Kanál byl široký asi jako Labe (kolem 70 metrů) a zrovna tak neskýtal ani moc odlišností dna.Nejhorší, co však sonar ukázal, 
byla teplota vody - 31,4 stupňů! Což pro nás byla celkem rána, s kterou jsme nepočítali. Nakonec jsme po počátečním zděšení usoudili, že i když třeba kapři nebudou tolik brát přes den, je tu možnost nočních záběrů anebo že jsou prostě kapři na zdejší teploty přivyklí. Po zvolení míst a jejich prokrmení jsme s nadějí očekávali první záběr. Že tu ryby jsou a berou, jsme se přesvědčili u feederaření nástražních ryb. Jednalo se převážně o karasy a cejny. Nešlo o nějaký závod, neboť záběry přicházeli poskromnu a dost nečekaně. Martinovi se podařil pěkný úlovek – cejn/59cm -  a i pár pěkných  karasů nad 40cm.  Kapři však ne a ne brát. Další nemilé překvapení přišlo v podobě změn směru proudu zhruba v 5ti hodinových intervalech. Jev jsme přisuzovali působení přílivu a odlivu. V jeho důsledku střídavě klesala a stoupala hladina minimálně o jeden metr, což se nám vůbec nelíbilo. Ale co hůř - to nejhorší mělo teprve přijít. Měli jsme nahozeno celkově 7 prutů na kapra a 5 na sumce. Hned první večer přišel Liborovi ml. sumec kolem 90cm a měl z něj velkou radost. A i nám to přidalo na náladě, vždyť už v tak složitém lovení potěší každá ryba.Také Martin se dočkal záběru.Prut náhle vylétl ze stojanu. Poté, co ho sebral ze země a zasekl, bohužel už nic na druhé straně udice nebylo. Ale i tak to byla další vzpruha. Druhý den byl krušný již od rána. V půl deváté nás vytáhlo z bivaků nesnesitelné vedro a ještě před ranní kávou jsme museli do vody. To jsem již spolu s Martinem špekuloval jak udělat nějaký přístřešek z plachty od vozíku. Což se nám také podařilo, díky náhradním tyčím k bivaku. Toto  provizorní zastřešení nám doslova zajistilo týdenní přežití. Martin dopoledne zabodoval v podobě kapra - 80cm a také Libor ml. jednoho chytl. Vpodvečer přišel Martinovi další kapr této kategorie a tak jsme si říkali, že již v noci by měli brát víc s chutí. Ale to, jestli by brali či ne, to jsme se bohužel nedozvěděli díky tomu, co následovalo. Se setměním a s odlivem nám řvaly hlásiče na všech prutech, protože po hladině připlouvaly ostrůvky rostlin podobných našemu stulíku, které sahaly díky kořenům až 1,5 metru pod hladinu.Tahle spoušť nám smotala všechny udice a bylo po lovu. Zděšení, naštvaní a s přetrhanými šňůrami jsme vsadili na zadní olova. Bohužel ani to nepomohlo, protože zhruba po třech hodinách se vše vracelo zpět a to těsně při břehu. Potom jsme byli už celkem nešťastní. Spoléhat jen na denní lov v 36 stupňovém vedru se nám vůbec nechtělo a každý z nás už přemýšlel o hlavním toku. Malá náplast v podobě mého sumce kolem 90cm nás vůbec neuklidnila. Libor v jednom kuse nadával, jezdil na člunu sem a tam a čistil bójky. Při jedné z jeho vyjížděk zjistil, že všechny nástražní ryby jsou vytaženy do rostlin a my vlastně nechytáme. Tudíž se najezdil opravdu hodně a já osobně ho v tomto směru obdivuji.Nicméně, pro lov kaprů toto věčné ježdění také není dobré. Začínali jsme mít pocit, že při tomto způsobu lovu se velkého kapra snad ani nedožijeme. Tato invaze rostlin se opakovala mimo 2 nocí celý týden. Na noční chytání kaprů jsme rezignovali už od té naší první noci. Vždy jsme to nechávali nahozené jen do té doby, co to šlo a pak zůstávaly nastraženy pruty jen na sumce.
Druhou noc při této rostlinné návštěvě se rozzvučela rolnička na mém prutu. Při dobíhání jsem viděl jak je prut ohnutý do luku, což mi dávalo naději, že zaseknu. A taky jsem zasekl. Nikdy jsem na udici neměl rybu větší jak 23 kg a tak jsem byl chviličku překvapen, cože se to děje, ale vzápětí mi došlo, že to, co mi rve šňůru z navijáku, bude opravdu velké. A tak jsem přistoupil na silovou disciplínu, kterou jsem nejednou viděl u Libora při zdolávání sumců. Zprvu jsem vůbec neměl šanci rybu zastavit natož otočit, ale jelikož se nebezpečně blížila k Liborově bójce, musel jsem zabrat z plných sil. Výsledek toho byl, že se sumec tak napůl otočil, což mi přidalo na sebevědomí a zkusil jsem to znovu. Sumec plul pár sekund směrem ke mně, pak se opět otočil a vyrval mi z navijáku tak 15metrů. V té chvíli mi došlo, že nevidím bójku. Z toho jsme vyvodili, že za sebou vláčí kámen kolem 10 kg i s trhačkou, která se záhadně nepřetrhla ani záběrem ani zásekem. Souboj netrval více jak 5 minut. Jediné, co si pamatuji z okolního ruchu, byla Martinova trefná poznámka: „To je sumec jak hovado!“. Znaveného sumce i s kamenem pak našel a vylovil z rostlinného ostrova Libor. Po krátké prohlídce jsme  sumečka, přivázali pro ranní focení. Pro mě to byl jeden z krásných zážitků a také osobní rekord. S tímhle vědomím jsem také usínal. Vlastně to změnilo celý pohled na to trápení, co jsme tu zažívali, a tak nějak nám to vrátilo optimismus. Ráno jsme sumce přeměřili na plovoucích podložkách a měřil úctyhodných 181cm.  Pokoušeli jsme se ho zvážit, ale nebylo to možné, jelikož ani jeho vytažení na břeh se nezdálo být reálné bez újmy na jeho zdraví i kráse. Tak jsme se spokojili s tím, že váha nad vodou
ukazovala něco mezi 40-45 kilogramy. Krasavce jsme vypustili zpět na svobodu. Další dva dny slavil úspěchy Martin i Libor,  ale kapři neměli více jak 81cm. Jako třešnička na dortu přišla v noci dva dny před odjezdem bouřka a my se ocitli přímo v jejím epicentru. Zatímco já a Martin jsme zvolili být v bivaku a snažit se ho udržet, Liborové to vzdali a schovali se do auta. Po zhruba 30 minutovém boji s vichrem se nám nadzvedla předsíňka u bivaku a pršelo i dovnitř. Do toho mi o záda bubnovaly kroupy, a jak jsempozději zjistil, dokonce i ešusy a hrnky. Po této další katastrofě jsme zjistili, že nám ulétl člun, roztrhl bivak a že Martin má stojan i s pruty na zemi. Člun i pádla jsme posléze zahlédli asi sto metrů daleko v poli.  Zatímco já s Martinem jsme mohli spát v bivaku na lehátkách, Liborové museli spát v autě, jelikož měli vše komplet mokré.   Tato událost nás již nemohla vyvézt z míry a v tom největším větru a dešti jsme si zpívali píseň o námořních vlcích. Nakonec výprava nebyla zase tak strašná a rádi se sem vrátíme, ovšem příště bychom chtěli zkusit hlavní tok. Máme také o další zkušenost na víc a nyní víme, že v létě se na tomto kanálu dá chytat jen extrémním způsobem. Celkový součet ulovených ryb byl: 16 kaprů (největší 81cm), dále 6 sumců (největší 181cm) a také jeden unikátní úlovek candáta na 2 koule o průměru 23mm. Na feeder bylo zdoláno X cejnů a karasů.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                           Zdeněk
        

Labe 21.7-24.7.2009

Tato kratší výprava se po rybářské stránce nevydařila . Labe bylo silně nad stavem a voda byla hnědě zakalena . Dvě neproměněné jízdy , jednou vázka, to byl náš výsledek . Jediný kdo si udělal radost , byl Libor . Sumec 137cm je na tento úsek řeky opravdu krásná ryba . Tohoto sumce , Tomovi narozeniny a Liborovi jmeniny jsme  zapili najednou sedmičkou červeného. Zbytek výpravy se odehrával , spíše v teoriích než v praxi , ale i tak bylo fajn a dobrou náladu nám nepřekazila ani bouře s vichřicí. Ke konci výpravy přišel ještě jeden záběr a následné utržení trhačky ,ale sumec stačil sousto v podobě cejna pustit . Předposlední den jsme zkoušeli přemluvit kapra na feeder , ale ten se k  záběru neměl. A tak jsme si každý vytáhl pár cejnů a po koupání v sytě hnědém Labi , jsme se ústně začali připravovat na výpravu do Itálie, která by měla začít 9.8.2009
                                                                                                                                                                                                                                                                       
   
                                                                                                                                                                                                                                                 Zdeněk                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       

13 - 19.7. 2009

Týdenní výprava na Labi byla celkem úspěšná. Nejvíce záběrů bylo o víkendu, kdy prakticky neustále pršelo. Největšího úlovku se dočkal Martin. Chytl Amura 101cm a 14kg. Dále mohu zmínit  kapry 75, 79 a 80cm. Kapři od 55cm do 70cm byli také hojní. Největšího "vymlaskl" Martin na své vlastní boilies s příchutí ořech. Záběru sumce jsem se nedočkal, ale bílá ryba byla při chuti a feeder nezahálel, jelikož se mnou byla omladina. Z velké části se jednalo jen o menší cejnky.
       
    
                                                                                                                                                                                                                                                            Zdeněk
Štěstí a chmury sportovního rybáře
 Tento příběh je starý necelé dva roky. Přesto bych se k němu rád vrátil. K návratu mě vedou krásné a radostné vzpomínky. Stejně tak ale i zlost a bezmoc nad tím, co následovalo. Na pozvání našeho kamaráda Jendy se náš carpteam vypravil v létě 2007 na řeku Dyji. Jelikož je Honzík místní, provedl nás po asi dvoukilometrovém úseku řeky a ukázal nám ta nejvhodnější místa k lovu. Po prohlídce míst jsme se rozhodli pro dva menší fleky, kde se náš team musel rozdělit na dálku přibližně sto metrů. Zvolili jsme tak, protože tento úsek vypadal velmi slibně, ale také proto, že čím méně lidí na lovném místě, tím menší ruch. Na mém místě byl se mnou můj kamarád od školních let Martin. Místo bylo pěkné, ale mělo jednu velkou vadu: přímo uprostřed byla čerstvě padlá košatá vrba, která zasahovala až do půlky toku. Po menší debatě jsme se s Martinem dohodli, že já budu chytat směrem po proudu pod vrbou a on nad ní. V tu chvíli měl Libor, další z kamarádů, na vedlejším fleku, incident s místním porybným, který ho přistihl na člunu. Marně se mu snažil vysvětlit, že nezaváží. Po desetiminutovém dohadování porybný uznal, že Libor pouze mapoval dno řeky. Následoval malý výslech typu (Jak dlouho tu budete? Co zde budete dělat? Proč až Prahy?). Po té nám porybný sdělil, že ho nezajímá, jestli ryby pouštíme, hlavně ať mu tu nechytáme v noci a s tím také odešel. Mé lovné místo u protějšího břehu za padlou suchou větví jsem si prokrmil 5 kg vařené kukuřice a asi třiceti kuličkami s příchutí „mušle“ o průměru 18 mm. Tvořil se zde menší točák a tak jsem tušil, že zde by kapři mohli hledat potravu. První den byl bez záběru, přestože jsem viděl pár menších kaprů se otočit přímo v krmné zóně. Druhý den ráno jsem dostřílel kobrou znovu 30 ks koulí. Toto jsem opakoval večer s tím, že jsem přidal dalších 5 kg kukuřice. Mezi tím měl Martin dva záběry od menších ryb, ale oba skončily ve větvích padlé vrby. Před setměním jsem se konečně dočkal i já. Razantní jízda po proudu mi dávala velkou naději na zdolání a tak se i stalo. Po pár minutách byl podběráku kapr 83 cm. V té chvíli to byl můj „nejdelší kapr“ a tak musel Martin fotit, i když se mu zrovna nechtělo z bivaku. Po focení jsem kapra vypustil do jeho živlu a opět nastřílel cca 30 ks kuliček. Zhruba po dvou hodinách mě z lehátka zvedlo pípání signalizátoru. Ve chvíli jsem u prutů a sleduji, jak pomaličku klesá swinger. Na nic nečekám, sekám a dovíjím. Zásek sedí a ryba se poměrně v klidu blíží ke mně. Ve vzdálenosti asi 25 m v záblesku mé čelovky jsem zahlédl tu nejdelší rybu, co jsem kdy měl na prutu. To už u mne stojí Martin a shodujeme se, že to bude asi amur. Rybu znovu vypumpuji k hladině, v tom se voda zavaří a prut mi málem vyletí z rukou. Ryba nabírá přesně ten směr, co jsem si nejméně přál. Dotahuji brzdu a snažím se rybu odvrátit od vrby, což se mi na krátko daří. Získávám trochu jistoty, jelikož mám již na navijáku odhozovou šňůru o nosnosti 16,5 kg. Té mám na každém navijáku zhruba 20 m. Ryba je téměř na dosah a vyvalí se na hladinu. V té chvíli se nám naskýtá obrázek, o kterém oba sníme již několik let. Ryba nebyla amur, ale kapr, a to kapr, který měl už od pohledu metr. Hlavou se mi začalo míhat tolik myšlenek, ale ta hlavní byla… -Jen to nezbabrej!!! Má myšlenka je jedna věc, ale kapr měl svou myšlenku. Ta jeho byla méně komplikovaná, zato přímočařejší. Hnal se přímo pod vrbu a rval mi z navijáku po centimetrech pracně navinutou odhozovku. Naviják je dotažený na krev a já ho přeci jen včas otáčím. Nyní si to šine po proudu a tak trochu uvolňuji brzdu. V tom si to kapr rozmyslel, otáčí se a plnou rychlostí míří zpět k vrbě. Dotahuji, jak nejrychleji umím, prut je ohnutý do půlkruhu a z navijáku mi opět mizí decimetry šňůry. Klekám na zem a chytám cívku do ruky, jelikož kaprovi k vrbě chybí tak 2 m. Bohužel marná snaha, už je pod prvními větvemi. Rvu ho, co se dá, až pomalu ležím. Snad v zápalu, či zklamáním řvu (už je tam, už je tam!). V tom jsem se všiml i Martina, jak vše sleduje, jeho výraz byl pro mne neznámý, ale cítil jsem, jakoby v tu chvíli držel prut se mnou. Z posledních sil jsem se opřel do prutu a kapr se prudce otočil zpět. Poté ho již kontroluji přímo pod prutem. Ještě pár lehčích výpadů a náhle si lehá na hladinu. Martin ho pohotově podebírá, avšak vyzdvihnout se mu ho nedaří. S mojí pomocí ho dostáváme na podložku. Chtěl bych jen podotknout, že já nejsem žádný drobeček a ke 120 kg mi moc nechybí, přesto jsem byl absolutně vyčerpaný. Byl to souboj opravdu natvrdo, který netrval déle jak 3 min. Nebyla možnost kapra popustit ani o píď. Martin chtěl kapra změřit, ale zjistili jsme, že nám náš jednometr nestačí a tak doběhl ke kamarádu Liborovi. Během chvilky stojí všichni kolem kapra a různě gestikulují. Kapr měří 109 cm a váží necelých 24 kg. Ihned ho ukládáme do saku na ranní focení. Ráno kolem 6.00 hod nás budí Libor se svým kaprem 89 cm, který zabral kolem 5:00 hod. Po double focení oba kapry vypouštíme zpět do Dyje. Předposlední den výpravy i Martin zdolává dva menší kapry. K večeru jsem si zašel na kávu a pokec k Liborovi a z klidu mne vyvádí hlas mého signalizátoru. Sprintem dobíhám ke stojanu, kde Martin kontroluje směr, kam ryba odplouvá. Jen jsem lehce přisekl a po včerejším souboji s nadhledem rybu otáčím. Nikdy před tím jsem takovou důvěru v mé vybavení jako teď neměl a tak rybu v klidu navádím na dosah podběráku. Po zhruba pěti minutovém souboji, kdy se ryba vždy u břehu snaží co nejrychleji zmizet v hloubce, zdolávám kapitálního amura. U podložky přemýšlím, kde se vzalo tolik štěstí, jelikož amur má 104 cm a 14 kg. Což je další osobní rekord a u amura o 10 cm. Tři dny = tři os. rekordy. Vlastně čtyři rekordy, pokud se dá za rekord počítat úlovek ježka na feeder, který byl opřený o strom. Zachutnal mu, bílý červ na háčku. Po odháčkování peánem dostal i tento unikát svobodu. Touto úsměvnou příhodou a poděkováním Honzovi a klukům z carpteamu by se dalo zakončit toto letní vyprávění. Bohužel, ale je nad tímto příběhem jedna velká chmura. Rok po této příhodě, byl kapr uloven znovu. Tentokrát, ale nebyl vrácen do revíru, tentokrát byl prodán jedním nejmenovaným (taky rybářem) do nedalekého soukromého revíru o nevelké výměře. Nechápu, co to může být za sportovního rybáře,  co za pár stovek prodá nejen kapra, ale i svou pověst, a v neposlední řadě i své zážitky. Tato informace se ke mně dostala z několika na sobě nezávislých zdrojů. Proto o ní nepochybuji. Z vlastních zkušeností a zkušeností jiných slušných rybářů vím, že toto není ojedinělý případ. Jeden čas dokonce bývaly u Labe vylepené plakáty typu (koupím kapra nad 70 cm přijedu, platím hotově). A tak se ptám, jak dlouho ještě necháme drancovat svazové vody? Já osobně proti soukromým revírům nemám nic, spíše naopak, i když sám preferuji rybaření na řekách. Ale proti tomuto systematickému rabování ryb z vod, kde žily x -let, zásadně protestuji. Jediné řešení, co se nabízí, je zavedení K70 na všech revírech a to by si už také na ČRS a MRS měl uvědomit každý z členů. Myslím, že většina z nás slušných rybářů neplatíme už tak předražené povolenky proto, abychom lovili 35 cm kapříčky. Když toto necháme i nadále bez povšimnutí, jednoho dne budeme chodit za svazovými rybami na soukromé revíry. Již dnes, když přijdeme na místa, kde jsme kdysi byli úspěšní, marně přemýšlíme, kde jsou ty časy, kdy se tu dal běžně ulovit 10 kg kapr. Já osobně se stydím za to, že s těmito rybáři/prodejci jsem organizován v jednom svazu. Závěrem bych chtěl poděkovat všem, co trofejní ryby vrací. Speciálně pak panu Davidu Maryskovi, který tohoto kapra (109 cm, Dyje) chytil o rok dříve než já a vrátil jej zpět do revíru. Jeho zásluhou mám tento celoživotní zážitek.
 
                                                                                                                                                                         Všem slušným kolegům Petrův zdar!
                                                                                                                                                                                         Zdeněk Minařík                                                                                                                   
V Berounce se už nikdy koupat nebudu!
       
V sobotu 30. 6. 2007 jsem se rozhodl s přítelkyní vyrazit k Berounce. Byl to zase jeden z mých pokusů o ulovení nějakého místního sumečka. Slovo sumeček vystihuje mé dosavadní úlovky více než dokonale, protože této lokalitě věnuji zvýšenou pozornost už třetí sezonu více než 40dní v roce a sumce přez metr zdolám jen zřídka. Neměl jsem tedy důvod si myslet, že se stane něco mimořádného v čemž mě utvrzoval i nadcházející úplněk. Nicméně rybaření a pobyt v přírodě mě baví mnohem víc než vysedávání v paneláku a tak v čase kolem oběda už jsem líčil na nástražní rybičky. Naštěstí byly při chuti a k mé radosti přítelkyně na feeder ulovila i cca 30cm lína.Nastal večer a s ním doba na zavezení nástrahy.Línka nastražuji na trhačku a na druhý prut chystám cejna na podvodním splávku.Později u kávy v pohodlí křesílka mi dochází,že v případě záběru větší ryby mohu mít problém,protože asi deset metrů po proudu je ve vodě u břehu vyvrácený strom.Ale jak už jsem zmínil v úvodu,tak v záběr velké ryby příliš nevěřím,a proto zůstávám v klidu.Blíží se tma,když se náhle ozve rolnička a prut se několikrát po sobě silně ohne.Na víc nečekám a razantně zasekávám.Zdárně utrhnu vlasec který kvůli kachnám má průměr 0,30mm.Hned po záseku je mi jasné,že se jedná o větší kus.Rybu podle odporu tipuji na 120 až 130cm ale to přičítám silovému zdolávání na krátkou vzdálenost.Zatím vůbec netuším, co táhne na druhém konci šňůry.S ohledem na blízkost ponořené překážky dotahuji brzdu skoro na krev a razantně pumpuji.Ryba samozřejmě míří s proudem přímo ke stromu a skoro se jí ho podaří dosáhnout.To nesmím dovolit!Brzdím dotaženou brzdu ještě rukou a vší silou se opírám do prutu.Daří se mi rybu otočit a domnívám se,že mám vyhráno.Sumec je však opačného názoru a vydává se proti proudu.Naštěstí toho má také dost a po pár výpadech se objevují závary na hladině.U břehu v paprsku baterky se mele velká ryba.S vypětím zbytku sil ji vytahuji na podložku a nevěřím svým očím.To je obluda!Při pohledu na ni přítelkyně prohlásí,že se v Berounce již nikdy koupat nebude!Na řadu přichází měření a vážení úlovku.Tyto úkony překonávají všechna má očekávání-ryba měří 203cm a váží téměř 50kg!Sumce chystám na ranní focení a po něm ho pouštím zpět do rodné řeky. Nezbývá mi, než abych mu popřál dlouhý život. Snad se opět potká jen se sportovními rybáři a neskončí předčasně v udírně.
                                                                                                                                                                       
                                                                                                                                                                       Všem slušným rybářům přeji hodně úlovků.  
                                                                                                                                                                                                                                   Libor Hrdý
 
 Návrat do dětství
 
Jako malý kluk jsem jezdívával na letní prázdniny ke své babičce k Nepomuku. Jako pražskému dítěti se mi vesnický styl života s jeho přírodou a stráněmi velmi zamlouval. Co se mi však zamlouvalo nejvíce, byl blízký chovný rybník. U tohoto rybníka počala také má lovecká vášeň. Bavil jsem se pozorováním vyhřívávajících se kaprů a spřádal plány, jak na ně vyzrát. V mých dětských očích byli tehdy tito čtyřiceti centimetrový kapři nedosažitelní malí obři. A však s první pytlačkou se dostavil i první obřík. Doba dětství bohužel již uplynula a i kapřík této velikosti ve mně nevzbuzuje takové nadšení. Přesto, asi jako každý z nás, na tyto krásné dětské výhry i prohry vzpomínám. Nedávno jsem se dozvěděl od kamaráda, že tento můj dětský rybník byl přidán k revírům ČRS a platí zde celosvazová povolenka. Začal jsem si pohrávat s myšlenkou, že bych si tam mohl udělat výlet a při té příležitosti zkusit i to rybářské štěstíčko.  Tuto myšlenku jsem také proměnil ve skutečnost a dne 12. 6. 09 jsem stanul na hrázi. Rybník o výměře 6,5 ha se mi jevil poněkud zarostlejší a zanesenější, jelikož i uprostřed rybníka byla stulíková pole. Přesto to byl on a dýchla na mne nostalgie a jako bych nasál ta dětská léta zpět. Jelikož jsem zde žádné větší úlovky nečekal, vybavil jsem se jen na lehko feederem. Lovné místo jsem si vybral přímo na hrázi, možná i s podvědomím, že je to poprvé legálně. Kdysi toto místo bývalo tabu, jelikož by místní porybný neměl sebemenší problém pytláka vidět a chytit. Jako nástrahu jsem zvolil klasiku (b.červi,foukačku a hnojáky). Do deseti minut přišel první záběr a zdolal jsem 30 cm kapříčka. Podobných ryb této velikosti jsem chytl asi šest a pak přišly i o něco větší. Největší z nich měřil 42 cm a na mé osmnáctce pěkně řádil. Bylo to příjemně strávené odpoledne se spoustou záběrů a fajnovým počasím. A i když nepřišlo nic většího, byl jsem opravdu plně spokojený. Z této krátké návštěvy nového revíru jsem zjistil, že je rybník velice slušně zarybněn. Převážně však menšími rybami a tak na moje těžší nádobíčko je ještě pár let času. Přál bych všem, co začínali podobně jako já, aby se jim podobný návrat také umožnil.
 
                                                                                                                                                                                                           Námět: Martin Kubíček
                                                                                                                                                                                                             Autor: Zdeněk Minařík
 
 
 
 
Když se třou neberou??? aneb můj osobák                                                                                                    MartinKubíček
 
      Již delší dobu se snažím chytit kapra přes 80cm a nejinak tomu mělo být i s touto výpravou .Kamarád Libor byl na námi zvoleném místě již o den dříve a tak jsem s ním byl  alespoň  po telefonu a těšil se na zítřek,kdy vyjedu i já.Důvodů k veselosti sice moc nebylo jelikož Libor byl bez záběru,ale i tak jsem se těšil- ostatně jako vždy když mířím k řece a do přírody.Ráno jsem už tak přeplněné auto doplnil nezbytnými pomůckami jako jsou děličky a navijáky a hurá směr Labe.
 
 
      Dorazil jsem kolem desáté a ihned jsme rozvíjeli debaty o strategii. Jelikož Libor vypozoroval, že kapři jsou právě ve tření, tudíž jak se již od pradávna traduje v této době je malá pravděpodobnost záběru, spíše nulová.Z tohoto důvodu jsme se rozhodli ,že budeme zavážet přímo k protějšímu břehu jelikož tam kapři  očividně jsou  a čas od času nám to dávají i vědět hlasitým šplícháním které provází jejich milostné orgie.Strategie byla tedy jasná: umístit nástrahy co nejblíže ke stulíkům pokud možno přímo do nich.Libor zavezl obě nástrahy přímo do oček ve stulíkách. Pro nemožnost zde pokládat montáž s olovem zvolil jednoduchou montáž s odpadávajícím kamenem.Já jsem zavezl jeden prut kus před stulíky a jeden jsem umístil na koryto pod tyčovou bójku,ke každé nástraze jsme přidali asi 20 kuliček boilie. Když  jsem se vracel  na člunu zpět, Libor mne požádal ať ještě vsypu  pár hrstí kukuřice ke každému krmnému místu,to jsem i provedl  a tím náš lov mohl začít a i začal.Jen jsem dorazil k našemu břehu tak po pár minutách měl Libor záběr . Nebyla to žádná jízda ale jen se tak lehce pohupovala špička jeho děličky. Chvíli stál a zřejmě odhadoval co se tam na druhé straně udice děje,byly to sekundy a v tom se mihla jeho ruka a prudký zásek zasvištěl vzduchem.Odhad měl tedy přesný ,protože ihned potom se před mýma očima odehrával nádherný souboj na jehož konci byl krásný šupináč 81cm a 11kg.Po stmívání přišla řada i na mne, Krásná plynulá jízda od stulíků,zasekávám  a zásek zdá se sedí dobře.Pln adrenalinu a zápalu z boje však netuším co bude následovat.Kapr si to razí po proudu dolů velmi slušně si bere z mé cívky,v tom si uvědomuji,že zrovna na tomto prutu testuji úplně poprvé nové háčky typu  banán.   V uších mi najednou zní Liborova slova ,že se mu zdají být slabé a tak se raději nesnažím kapra přemáhat silou. V tom se kapr náhle obrací zpět a jede proti proudu.Nyní jsem si  pomalu jist,že pokud tento souboj vyhraji bude to má životní ryba,jenže co čert nechtěl kapr si to štráduje přímo kolem tyčovky (ať  si to přehrávám v mysli jak chci,měl jsem pocit,že je kapr před tyčovkou,ale bohužel není,je přímo v ní  a já s tím sám již nic nenadělám) .Cítím jak se omotal a ani už si nejsem jist- zdali tam je.Podávám prut Liborovi a sedám na člun. S nadějí pádluji a mířím k tyčovce.Libor mne pobízí.Prý se mu zdá ,že tam ještě je a tak hned jak jsem na dosah zvedám tyčovku,ale tím má naděje umírá. Ve svitu čelovky vidím to nejhorší co v tuto chvíli vidět šlo - na dvakrát omotaná šňůra a půl metr šokovky s narovnaným háčkem na mě civí jak zlý sen . S tímto zážitkem a lehkým pocitem zmaru odvážím tyčovku a navazuji osvědčené háčky vel.1. které používám už léta, nechci dělat reklamu ,ale jen doporučuji zn.ASHIMA. která mne ještě nikdy nezklamala. Zavážím zpět ke stulíkům a věřím v další záběry ,později v noci ze stejného místa zdolávám 75centimetrového lysáka,slabá náplast. Ale velká naděje.Příští den i noc  jsme absolutně bez záběru.Ve čtvrtek za tmy přichází Liborovi záběr ze stulíků.Po krátkém boji zdolává kapra 80cm.
 
      Druhý den ráno přichází opět řada na mne.V klidu si popíjím ranní kávu a v tom registruje můj hlásič lehký padáček a s ním následující krátkou jízdu.Krátkou proto, protože po předchozím zážitku s banánem již nenechávám nic náhodě. Dobíhám jak nejrychleji to jde a zasekávám. Zásek sedl slušně a kapr si to šine zase po proudu dolů. Jenže tentokrát  mám 100% důvěru ve svou výbavu a kapra otáčím.Kapr jako by se lekl a jde ke mně jako beránek, přesto si ale dávám pozor kdyby předvedl nějaký výpad.V dálce asi 15 metrů jsem zahlédl odlesk jeho těla.Avšak bylo to na velmi krátko abych odhadl jeho délku.Libor má již podběrák ve vodě, ale kapr ho navštívit zjevně nechce jezdí nám  v hloubce 3-4 metry pod nohama a ne a ne se nechat přizvednout .Po pár minutách však souboj vzdává a navádím ho  tam.Libor již hlásí ,že je velice slušný.Na podložce zjišťuji ,že měří 83cm a má kolem 11kg. V této chvíli neskrývám  svou radost z mého zatím největšího úlovku i když pořád mi hlodá svědomí a štvou mě háčky typu banán protože to co mi uteklo bylo určitě větší.S tímto úlovkem také končila naše výprava,ale již se těším na další a také si moc přeji ještě jednou změřit síly s tím neviditelným bojovníkem.
       
                                                                                                                                                                                                    
                                                                                                                                                                                                                              námět: Martin kubíček          
                                                                                                                                                                                                                    autor: Zdeněk Minařík
 

rybarina.eu sekce:Naše výpravy

 

 

TOPlist