Založit webové stránky nebo eShop
 

Rybarina.eu - Lov kaprů a sumců‚ stránka o rybaření

Výprava na Pád očima rybářky

 

Výprava na Pád očima rybářky

Je 5 května 7.30 ráno a nadešel den odjezdu na naši oblíbenou Italskou řeku Pád.  Chystám se tam s přítelem Liborem již po čtvrté,
kdežto pro něj je to výprava v pořadí již osmá. Tentokrát s námi dva pádští nováčci Petr a Karel, kteří zatím nemají s lovem sumců moc zkušeností a tak se velmi těší. Já ale mnoho nadšení nesdílím, jelikož předpověď na nadcházejících deset dnů,je trvalý déšť a chladné počasí,což není dobré pro pobyt, natož pak pro úspěšný lov sumce. Po snídani přichází na poradu kamarád Zdeněk, který jede souběžně s námi druhým vozem  s team kolegou Martinem hlavně na lov kaprů. Zdeněk nese špatné zprávy. V internetové diskuzi se dozvěděl, že několik českých rybářů spěšně opouští řeku pro neúnosné počasí a prudké zvedání hladiny toku. Zvažujeme tedy, jestli výpravu v tomto termínu vůbec uskutečnit. Mě se příliš nechce, hlavně z důvodů mého zaměstnání, kde se každé vybrané volno musí nadělávat.Laicky řečeno že 12 dní volna znamená pracovat 12 dní v kuse po třinácti hodinách denně na nohou za barem. Z tohoto důvodu vždy velmi  zvažuji,jestli se někam vydat aby to stálo za to. Libor se Zdeňkem,kteří s dovolenou problém nemají jsou plní optimismu,takže po krátké diskuzi se rozhoduji,že výpravu neopouštím a nezbývá jen doufat, že to za to stát bude. Zbývá už jen dobalit pár drobností a dokoupit potravinové zásoby. Mezi tímto se jako vždy stačím třikráte pohádat s Liborem jako při každé výpravě.Než stačíme naložit auta, jsmejiž všichni mokří jelikož i v Čechách jsou trvalé deště.Nasedáme a vyrážíme směr ,,slunná Itálie"Cesta utíká docela rychle a po přejetí Rakousko-Italského přechodu nás vítá pořádný přívalový déšť. Moje nálada je na bodu mrazu. Ovšem po ujetí dalších kilometrů se během dopoledne vyklube sluníčko. Itálie opět překvapila.Jedem vyzvednout povolenky ,které máme zajištěné v městečku Ariano  při té příležitosti se jdeme  podívat k přilehlému rameni řeky Pád které nese název Goro. Toto rameno patří k nejklidnějším ramenům a je vhodné pro pohodové rybaření. Toto však tento den neplatilo. Jen prvním pohledem  nás všechny zděsilo množství nečistot a hlavně Obrovský proud toku o barvě vody, která spíše připomínala bahenní lázně se  nebudu ani rozšiřovat.Je nám tedy jasné, že hlavní tok i s rameny je tentokráte  nechytatelný a proto se rozhodujeme pro jeden z kanálů. Máme veliké štěstí, protože naše vytipované místo z předešlé výpravy je volné. Stejně tak jako flek vzdálený cca 500 metrů na kterém se utábořili naši kapraři Zdeněk a Martin. Není nač čekat a i když nám počasí zatím přeje raději v rychlosti stavíme tábor.Po cestě jsme unavení a tak nijak moc nevymýšlíme a nastražujeme pár prutů s koupenými úhoři s tím, že opravdu lovit začneme až druhý den. Spát jdeme brzy takřka hned po večeři. Ráno kluci vyjíždí na vodu nastražit další bójky poblíže našeho břehu neboť dno je zde rovnoměrné, takže zajímavá místa vlastně neexistují. Středem kanálu proplují občas lodě,takže jinde než skoro pod nohama lovit ani nejde. Vše je připraveno,sumci můžou začít brát. Tak si to alespoň představují naši nováčci. Narozdíl od toho zbožného přání,se ale 3 dny nic zajímavého neděje. Zatím přišlo jen pár neproměněných záběrů na můj a Liborův prut. Už mám dost,dost těchto hrátek od sumčích dorostenců,tak se při dalším záběru opřu do záseku s takovou razancí, že urvu trhačku a prut obrovským švihem letí přímo mezi mé oči.Jelikož mám nandanou čelovku, která byla v tu chvíli už nepoužitelná,zdobí mne boule rovnou dvě. Jedna od prutu a druhá od rozbité čelovky. Kluci ze mě mají pochopitelně srandu a já si připadám jako to největší nemehlo z večerníčku Pat a Mat. Další den se už Liborovi nezdá nástražní úhoř na mém levém prutu,který tam je od úplného začátku lovu a chce mi ho vyměnit za cejnka. Já s ním však rezolutně nesouhlasím  a narozdíl od něj úhořům věřím a zůstává po mém s tím, že mi Libor jen upravil hloubku v které se úhoř bude pohybovat.Doposud  byl úhoř cca metr nad dnem ovšem všechny záběry přišly z hladiny a tak si prosím  umístit úhoříka  lehce pod hladinu. Přichází večer a Karel zdolává sumčisko 89cm. Alespoň takového bych si také přála, jelikož můj největší úlovek je doposud 82cm. Trochu tedy skřípu zubama, ale gratuluji mu,jakožto k prvnímu úlovku. O chvilku později se konečně dočkám dalšího záběru, tentokrát zasekávám bez újmy na svém zdraví a na druhém konci cítím tah.O chvilku později je na břehu spolu se mnou i sumík 101cm. Mám ohromnou radost a tentokrát skřípou zuby Karlosovi. Rychle fotku na památku a při pouštění s obligátní větou "pošli dědu" se s sumíkem loučím.Tím dědou vždy myslím nějakeho fešáka kolem 130cm kterého bych myslím v klidu dokázala zdolat.No, možná i 150cm, ale to už bych si netroufala říct,že proběhne v klidu a i se mi zdá troufalé chtít hned překonat můj os.rekord o tolik. Všichni jsme rádi,že se smůla protrhla a na kanále se nám začíná líbit. Jen Petra to příliš nebaví,protože je zatím bez slušné ryby a ze svého hausbótu na Slapech je zvyklí na klidnější rybolov bez proudu.Ovšem nevzdává se a na případný úspěch se každý večer vydatně posiluje moravským vínkem. Ráno je potřeba doplnit potraviny a nachytat další nástražky, Libor s Karlem odjíždí na nákup a my s Petrem se zhošťujeme druhého úkolu.Mezi lovem bilancujeme uběhlé dny.Nakonec musíme konstatovat, že vzhledem k předpovědi počasí se nám počasí velice vyvedlo. Je sice hodně proměnlivé,ale dostává se nám i hodně sluníčka.O srandu také není nouze a večerní posezení u prutů nemá chybu,jediné co nám chybí je pořádný úlovek.Když se kluci vrací z nákupu,jedou zkontrolovat bójky pro večerní lov. Právě ve chvíli,kdy mění rybu u nejvzdálenější bóje v pravo,se na mém levém prutu začínají ďít věci! Zatím co já si v klidu sedím v křesílku a pokuřuji začíná cinkat rolnička v zápětí se prut prudce ohýbá a narovná v té chvilce prdla i trhačka a prut se klaní k vodě. Pohazuji cigaretu ani nevím kam a dobíhám ke stojanu,bleskurychle mám prut v ruce a zasekávám. Zásek sedí a na druhém konci  cítím rybu a nezdá se mi zrovna malá. O pár vteřin později tah ryby polevuje. Vyhákl se, myslím si a zklamaně volám na kluky,že ryba je asi fuč. Je mi však ale divné,že nikde nevyplavala kačena. On pluje ke mně! Mi prolítlo hlavou a horečně domotávám šňůru. Náhle a hlavně překvapivě přichází  kopanec do šňůry a ihned po něm ohromující tah. Tento výpad je pro mne tak brutální,že mám co dělat abych prut nepustila. Když se ryba konečně zastavuje  vkládám si prut přímo mezi nohy abych mohla odolávat tomu co ještě může přijít. Snažím se pumpovat ze všech sil,ale vypadá to,že sumec jich má mnohem více. Nenechává si nic líbit a opětovným brutálním tahem si bere pracně namotané metry zpět.
Asi po 15ti minutách zápasu ryba konečně jeví známky únavy. Já

 ovšem také,ale protože je mi jasné,že protivník je mnohem větší než jsem se vůbec odvážila snít,vzdát to prostě nehodlám. Mezi tím se kluci vrátili s lodí ke břehu a ve chvíly kdy sumec plácnul ocasem o hladinu jsem zahlédla Liborův pohled, kterým jasně říkal,že to neni žádný drobeček.Nejméně ale opravdu nejméně 160cm hlasí Libor.V tu chvíly jako by se sumec naštval a sebral všechny poslední síly. Pletenka škubavě mizí z navijáku a do toho mi sumec krutě masíruje slabiny. Po několika sekundách se ryba zastavuje a nechává se otočit. V tom se objevuje jeho hlava na hladině, jsem jak opařená a jen letmo slyším Liborovu větu. Péťo máš tam dvojku!To snad ani neměl říkat jelikož vzápětí se mi rozklepávají kolena,jen nevím jestli vzrušením,vyčerpáním a nebo křikem Libora,že hák drží jen na kraji tlamy za kůži a druhý je úplně mimo. Než jsem se vzpamatovala je oblečený Libor ve vodě a bez poklepání  na hlavu chytá sumce za spodní čelist. Je dobojováno a po té co nám přispěchal na pomoc Zdeněk s Martinem vytahujeme sumce v plachtě na břeh. Já pořád nevěřím vlastním očím co jsem to zdolala ? Co to je za obludu? Monstrum které mám u nohou je totiž z kategorie snů i pro mnohem zkušenější rybáře než jsem já. Rybu měříme bez zbytečného přehýbání metru a má přesně 205cm a já říkám klukům ať mne štípnou jestli to není jen sen.Ne není, je to nádherná a úžasná realita. Ihned po focení na břehu i ve vodě sumce pouštím a užívám si své chvilky slávy. Přijímám gratulace a odesílám desítky smsek. Bolí mě celé tělo a tak se rozhoduji své pruty přenechat kamarádům a u skleničky červeného si vychutnávám svůj triumf. Do konce výpravy zbývají dva dny A Libor ještě zdolal téměř 160ti centimetrového krasavce. Poslední ráno Libor zdolává sumce 140cm a zároveň volá Zdeněk, že zdolal také 140ku a tak na závěr fotí kluci krásný double. Krom toho Zdeněk s Martinem pochytali spousty krásných kaprů od  70 do 93 cm.Jen Karlos je trochu smutný, ale nakonec uznává,že na jeho první sumcařské výpravě je i ryba 90cm potěšující. Petrovi nebyl jeho jmenovec sv. Petr tentokráte nakloněn, výpravu si však užil po svém, především při každodenní degustaci rozličných nápojů. Na závěr chci poděkovat Liborovi a všem čtyřem kamarádům za manipulaci se sumcem a jejich znalost jak se s takovouto rybou zachází. Zdeňkovi za potřebnou fotodokumentaci a všem za super atmosféru.
Loučíme se s Itálií a nezbývá než dodat, že tentokráte to za to opravdu stálo.                                                                                      Petra Faitová

 

  

TOPlist